|
| ||||
| ||||
|
1605),2 sbírky Bonaventury (Le Febure?) v klášteře zlatohorunském (z r. 1608)3 a konečně sbírky Rožmberské v Třeboni (z r. 1610).' Ze záznamů v těchto inventářích poznáváme, na jaké výši dokonalosti stála hudba v Čechách kolem r. 1600: nejen že se u nás provozovaly skladby světových autorů, Nizozemců, Italů, Němců, avšak že se provozovaly skladby nejnovější, hned j.ak vyšly tiskem. Vedle těchto cizích skladatelů jsou hojně zastoupeni členové dvorní kapely císaře Rudolfa II. a dále tací, kteří působili sice mimo kapelu, avšak svým stykem se dvorem mohou býti počítáni ještě do širšího okruhu císařských hudebníků. Poněvadž dvůr císařský měl za Rudolfa II. své stálé sídlo v Praze a členové kapely se v Praze usadili, nabyvše zde měštanského práva a často i majetku nemovitého, mohli bychom si je osvojovati větším právem nežli Vídeň, která tak či-ní. Nedomáháme se toho, poněvadž máme svoje české skladatele, vyšlé z našich škol a působící ponejvíce při kostelích a školách pražských i venkovských. Jež-to skladeb jejich se zachovalo málo, přijdou nám vhod i skladby s neúpiným hlasovým materiálem, jichž lze použíti alespoň jako pramenů nepřímých. Po-mocí těchto chceme se pokusiti o stanovení typů mešních, u utrakvistických
skladatelů obvyklých. Lltrakvistická mše lišila se od římskokatolické tím, že v ní schází Offertorium, Agnus a Communio. Proto vynechával utrakvistický písař Agnus i tehdy, když o-pisoval mešní skladby katolických autorů; tak se stalo v rkp. A V 23 děkanské knihovny v Rokycanech při mších Clemense non papa, Bacchiho a Jacheta. Pak ale zůstává záhadou, proč týž písař při mši Crequillonově A~s opsal. A~-sem má (podle zprávy Konrádovy) končiti také mše Jana Kuefela, chovaná v Hradci Králové, ačkoliv skladatel byl r. 1592 varhaníkem v Praze u sv. Jindřicha, tedy u kostela utrakvistického, ne-li dokonce luteránského. Anebo je to snad právě ona mše, kterou Knefel věnoval císaři Rudolfovi II. a za niž ob-držel r. 1577 odměnu 20 zl.? V tom případě bylo prokomponování celého katolického ordinaria vzhledem k osobě panovníkově vysvětlitelné. Zdá se, že mešní formulář u utrakvistů nebyl vždy a všude jednotný a že složení jeho kolísalo následkem změn způsobených vnikáním vlivu luteránství.`; Zvláštností skladatelů utrakvistických jest pozornost, kterou věnovali pohyblivým částem mše; části ordinaria i propria bývají často zhudebněny současně a zahrnuty v jednu skladbu. Postup ten zjistili jsme u jakuba Maršálka' a u dvou skladeb rukopisu v LIstí n. L. Tento rukopis1 obsahuje v první části mešní ,officia", t. j. proprium a ordinarium mší pro jednotlivé svátky. Zcela výjimkou ob-sahuje offic. de passione Domini také dva zpěvy „vice offertorii”, jinak máme nanejvýš Introit, Kyrie, Et in terra, Alleluja s veršem a prosou, Patrem, Sanctus a Benedictus. Neúpiná officia jsou v převaze (v 19 případech); nejmenší torsa '- Horčička: Die Lafeinschul~c in Schlaggenwald, Rohlíček & Si~evers, Pra; 1894, Selbstverlag. Hynek Grof3: Inventář býv. kláštera ve Zlaté Koruně ve Shorn. hist. kroužku, 1926, sfr. 71, kde se uvádí, že hudebniny byly zděděny po vysloužilém císařském alfisfovi Bonavenfurovi, jenž byl povolán 1602 do Zlaté Koruny, aby tam došel zaopatření. Mezi císařskými zpěváky nalézám jen jediného jménem Bonavenfura; jest to Le Febure, jenž sloužil jako altista od r. 1564 do 1576, kdy byl propuštěn. R. 1587 byl znovu přijat, r. 1603 stal se preceptorem hochú vokalistú a sloužil až do rozpuštění kapely r. 1612. (Albert Smijers: Die kaiserl. Hofmusik-Kapelle von 1543—1619 v ,Studien zur Musikwissenschaft", seš. 6., str. 146 a násl.) V dvorních spisech se o zaopatření Le Feburova v Zlaté Koruně nemluví (ibid. seš. 7., str. 134); snad se jedná o 2 osoby stejného jména, neboť úspěšnou 481etou službu lze sotva předpokládati. Frant. Mareš: Rožmherská kapela v ČČM. 1894, str. 226. Albert Smijers: Die kaiserl. Hofmusik-Kapelle von 1543—1619 v ,Studien zur Musikwissenschaft", seš. 8., str. 194. 1; Naprosto jiné složení mše má „mírně novoufrakvisfická” agenda benešovská. Viz popis její od Ferd. Hrejsy v ČČM. 1918, str. 61. Viz Cyril 1933, str. 4. s Svazek diskantový a altový nalézá s° na děkanství v CIstí n. L., svazek basový v městském museu tamtéž. O vzniku rukopisu poučuje nás následující záznam: ,Ista omnia officia Pragae collecfa, nofata ef compacfafa sunt ad pefitionem ef insfantiam Jacobi Molleri pro choro Liferatorum LIstensium MDLXXXVII die Septembris XIII.; následují iména veřejných funkcionářů, mezi nimi tato jména česká: Stanislav Duchoň, Jiří Žabka, Václav Topinka a Matěj Tatík. Dle básně Melichara Stubnera byl Jakub Moller „primas Austensium, faufor musices”. — Jelikož iedna skladba rukopisu jest opatřena poznámkou >,quinque vocum", jest rukopis dnes zřejmě neúpiný. 28 | ||||
|