|
| ||||
| ||||
|
vykazují dokonce jen Introit, Alleluja s veršem a prosou, fřeba několikrát pro jednu a tutéž mši. V případech, kde jde o ordinarium, máme zde některé zvláštnosti:
Kyriamina jsou bez Tropů, až na tyto tři výjimky: officium tempore adventus má Kyrie, qui creasti omnia, officium in passione Domini má Kyrie omnipotens adonai, a te omne esse est, officium assumpfionis B. M. V. má Kyrie angelorum domina. Et in terra officia assumptionis B. M. V. má tropus: Spiritus alme orphanorum paraclite, Domine Deus, agnus Dei, filius Patris, primogenitus Mariae matris. Patrem jest bud' celé, nebo zkráceno; v off. paschale následuje po ,cuius regni non crit finis" hned „amen”, ba v off. resurrectionis čteme dokonce závěr: ,sepultus est et vitam venturi saeculi amen." LI 2. kreda tohoto officia jest tropus: invisibilium redemptoremque omnium... unigenitum, castac virginis natum, non creatum, solo verbo factum." Osanna ve mši de s. cruce jest tropováno slovy: angeli et archangeli, tibi laus honor." Benedicfus Mariae filius jest starý tropus, jenž se zde objevuje při mši advent-ní, avšak také při offic. de passione Domini. Po těchto 21 více méně fragmentárních officiích, jejichž autoři nejsou nikde jmenováni, následuje skupina 4 mší bez propria, označených (až na 2.) jménem Jana Simonida Montana jako skladátele. Názvy těchto 4 Simonidových mší ,super Viri galilaei", „super Constitues eos”, „super Panis, quem ego dabo vobis” a „super Virtute magna” poukazují na model, t. j. na jinou, pod uvedeným textem známou komposici, jíž bylo zde pro mešní skladbu použito. Na tento, proti skladbě na cantus firmus moderní způsob jsou pracovány mše Jakuba Hándla, kantora u sv. Jana na Zábradlí v Praze, jež vyšly r. 1580 v Praze.` Hándl jimi ne-podal u nás nic nového, nebot modelová komposice se u nás pěstovala již dobrých 10 let před Hándlem. Důkaz pro to máme ve svazcích A V 21 děkanské knihovny v Rokycanech.10 V rukopisných přívazcích stojí na prvém místě ,officium Spiritus Sancti Georgio Rychnovio compositum". Introit začíná chorální intonací „Spiritus Domini” a sbor pokračuje ,replevit..."; pak následuje verš „Confirma hoc".a Kyrie „super Dum complerentur”. V prose se ozývá česká píseň „Navštiv nás, Duše svatý”. Officium jde až k Benedictus včetně. Následuje skladba Dedicafionis templi rovněž od Jiřího Rychnovského; obsahuje pouze introit „Terribilis est locus iste” s veršem ,Quam dilecta” a ,Alleluja. Vox exultationis", konečně prosu ,Psallet ecclesia". Na třetím místě nalézají se 3 anonymní motetta, z nichž poslední bylo na konci písařem opafřeno datem po-řízeného opisu: „13. decembris 1572”. Poněvadž skladby jsou psány jednou rukou bez přerušení, musela Rychnovského mše vzniknouti před tímto rokem. Pro poznání vývinu, jakým se česká mešní komposice brala dále, poslouží nám foliant v Museu města Prahy. Jest vyložen ve vitrině, signatury nemá a na deskách nese nápis ,Quinta", (t. j. vox) „Václav Trubka z Rovin 1605-1607”. Z četných básní, jež se v rukopise nalézají, dovídáme se, že Karel Trubka z Rovin, zemřelý dne 7. června 1603, pořídil jako přednosta zpěváků v kostele Panny Marie před Týnem v Praze I. těchto 8 knih pro tamní bratrstvo literátské. Z dedikačních básní, opěvujících zesnulého, pochází jedna od mistra Jiřího Karolida z Karlsperka, druhá od mistra Ondřeje Marchiona Žďárského. Tento byl od r. 1600 správcem školy týnské, onen se proslavil jako poeta laureatus. Krasopis-ně psaný foliant obsahuje, mimo jiné, 29 latinských mešních officií, z nichž 18 " Celkem 4 svazky po 4 mších. Dle počtu hlasů je 1 osmihlasá, 3 jsou sedmihlasé, 4 šestihlasé, 4 pětihlasé a 4 čtyřhlasé. CIpiné dílo se nalézá na př. v Městské knihovně ve Vratislavi. Popis mší podal Petr Wagner „ tYber die Messen des Jak,,-->b Handl” v Musica Divina 1913, str. 93 a násl., a Josef Mantuani „ iÍber die Messenfhemen des Jakob Handl” tamtéž, str. 228 a násl., kde je zjištěna provenience modelů. Konečně napsal Pavel Pisk ,Das Parodieverfahren in den Messen des Jacobus Gallus" v ,Studien zur Musikwissenschaft", seš. 5., str. 35-48. 10 Rkp. tvoří přívazky ke 3 hlasům fišfěných magnifikáfů Waltherových (diskantu, tenoru a basu), které byly až šesfihlasé. Dle toho scházejí 3 hlasy tisku, není ovsem známo, byl-li psaný přívazek připojen ke každému tištěnému hlasu. 29 | ||||
|