|
| ||||
| ||||
|
nese bud' značku „P. S. G.” anebo jméno „Paulus Sponcopaeus Gistebnicenus” vypsané, po případě zkrácené.11 Skladby jsou zaznamenány ve 2 indexech, jeden nám praví, pro který svátek jsou určeny, druhý udává text modelu, na který je Kyrie komponováno. Při officium Nativitatis D. N. J. Ch. je jméno ve zkratkách Paul. Spon. Gist. a letopočet 1598. Officia obsahují ordinarium až na Agnus a proprium bez Offertoria a bez Communio. Většinou je udáno, že officia jsou pro 8 hlasů, v 5 případech 8 vocum aequalium. Na konci svazku jsou, patrně dodatečně vepsána, ještě 3 officia s monogramem P. S. G., avšak úpině česká. Pro odchylné složení buďtež zde uvedeny jejich stati:
1. Offic. de adventu Domini a 8: Prozpěvujmež všichni vesele, Kyrie, Alleluja s veršem a prosou, symbolum Niceanum. 2. Offic. de nativitate D. N. J. Ch.: Dítě překrásné narodilo se nám, Kyrie, Gloria, Alleluja s veršem a prosou, cantio. 3. Offic. resurrectionis 8 vocum: Vstala jest z mrtvých, Kyrie, Gloria, Alleluja s veršem a prosou, Credo. Chceme se nyní o to pokusiti, z těchto několika bibliografických údajů vy-tvořit si obraz o vývoji mše utrakvistické ve směru hudebním. Musíme za tím ú-čelem zajíti ještě dál dopředu, t. j. k nejstarším skladbám umělým, jež se ale již vymanily z primitivismu. Najdeme jich několik v latinském kolínském kancionálu Martina bakaláře z Vyskytné z r. 1512 (Rkp. XIII A 2 Národního musea). Jsou to 2 patriamina a 5 Sanctus, vše (až na jedno čtyřhlasé Sanctus) trojhlasé. Tyto skladby jsou do kancionálu zapsány dodatečně, avšak ještě před rokem 1558. Vedení hlasu jest zde již správné; oblíbeny jsou tercie nebo decimy, zatím co třetí hlas drží dlouhý tón. Závěry jsou starobylé: proti diskantové a tenorové klausuli činí bas oktávový skok na dominantě: Imitatorní práce se vyskytuje jen na začátku vět a brzy se ztrácí. Nejbohatší je ve čtyřhlasém Sanctus. S ním shodné je Benedictus s tropem „Mariae filius ...” Mezi toto Sanctus a Benedictus jest vložena tripla, imitatorní, na slova ,Est de monte..." Některý radikálnější utrakvista podložil zde text: „Ave corpus Jesu Christi, qui in cruce pependisti, nos a morte liberasti. Ave sacer sanguis Christi, de latere qui fluisti, nos a morte liberasti”, což se patrně zpívalo mezi pozdvihováním. Tolik jen pro zajímavost, pro naše pozorování je důležitější sledovati, co se děje s kancem firmem. Nevystupuje pro oko nikterak na venek, poněvadž je rytmisován a tak přetvoi;en, že se od ostatních hlasů valně neliší. Troj-hlas má za následek vznik souzvuků bez tercie a proto se česká komposice hle-děla přizpůsobiti cizím vzorům, kde již od dob Josquinových obvyklý pětihlas učinil skladbu pinou. Pokrok, který se u nás takto uskutečnil do skladeb Maršálkových, jest značný. Co česká skladba nepřijala, byly canti firmi v dlouhých notách a kanony. Ostatně ony pádné noty tenoru v polovici XVI. stol. i v nizozemské skladbě již mizejí. Specificky české jsou citáty českých lidových zpěvů, které vplétá Maršálek do své skladby. Něco podobného jsme viděli u Rychnovského, zde však již na jiném podkladě: Maršálek ještě vychází z tropovaného chorálu, Rychnovský pěstuje již modelovou komposici. Novoty se nepřijímají ale všude se stejnou ochotou, a proto ještě roku 1573, když obdrželi malostranští literáti svůj český graduál,11 drželi se trojhlasových skladeb, které jsme popsali při graduálu kolínském, s tím toliko rozdílem, že skladbám podkládali český text. Dále tam ale nechali zařaditi skladby ještě daleko prostší, kde proti tenorovému kantu firmu v celých notách zpívají krajní hlasy prostě syrrytmic- 11 Pavel Sponeapaeus Jistebnický by1 dle Heinicova Listáře kutnohorského školství r. 1598 kantorem u sv. Barbory v Kutné Hoře; toho mku žádal o změnu místa. 1' Malostranský graduál z kostela sv. Mikuláše nalézá se v Museu města Prahy. Obsahuj-2 v řeči české 9 Patrem a 6 Sanctus pro 4, 3, ba i ještě 2 hlasy, namnoze v černé notaci. 2 patriam.}na se kryjí s oněmi v graduálu kolínském. 30 | ||||
|