|
| ||||
| ||||
|
ky. Ne dosti na tom! Takové credo se rozpadá na několik vět, které se potom věrně dle noty opakovaly, čímž se z něho stala vlastně strofická píseň. Divně se také vyjímá Sanctus angelicum duarum v českém újezdském graduálu z r. 1582,11 tedy v době, kdy asi Simonides psal své mše. Pro vznik mší Simonidových je rok jeho úmrtí 1587 terminus ante quem. V jeho skladbách není již ani tropů, jako ještě v některých anonymních officiích ústeckých, ani českých či-tátů, zato jest zde důsledně provedena stavba dle modelu z jiných komposic. Proto tvoří Simonides článek ve vývinu, jenž postupuje, bez ohledu na lokální zaostalosti, dál k pracím Sponcopaeovým. Těžiště Sponcopaeovo leží v rozmnožení hlasů až do 8; jedinou reminiscencí na starší české zpěvy jest zde ob-sazení mužským sborem. Jelikož nemáme úpiných skladeb, nemůžeme říci, jde-li o skladbu jedno- či dvojsborovou, myslíme ale na poslednější, jednak že by sotva bylo možné, 8 hlasů do úzkého objemu tenorů a basů umístit, jednak, že dvojsborovou skladbu ovládal, nebot jedna osmihLasá mše („super Ardens est cor meum") z rukopisu Trubkova je v Rokycanech (A V 37) označena jako dvoj-sborová. Takto se jeví Sponcopaeus jako pokrokář, nebot dvojsborová komposice jest vymožeností školy benátské, tedy směru modernějšího proti odumírající již škole nizozemské, která předtím sloužila našim skladatelům za vzor. Ostatně jména Giulio Belli, Lucca Marcazio a Michele Varotto prozrazují, kam se tehda chodilo pro modely. Poslední stadium domácí mešní komposice nevykazuje změn ve směru hudebním, nýbrž toliko ve směru národním, novoutrakvistickou konsolidací podmíněným. Majestát Rudolfa II. umožnil spojení novoutrakvistů s lutherány. Dolejší konsistoř, oficielní to orgán strany utrakvistické, stala se lutheránskou a strana starokališnická tím zanikla. V Sponcopaeových mších s českým textem spatřujeme tedy účinek těchto změn.
Bohumír Cyril Pefr: Aferefická modifikace v gregoriánské melismafice. V posledním čísle „Cyrila"1 řešil jsem klasifikaci hlavních modifikací gregoriánských paleotypů generelně, bez možnosti ukázati na každém jednotlivém specifiku intonační příklad. Dnes je mi možno ukázati tyto příklady aspoň u aferese, prvního to typu gregoriánské modifikace, i v obou jejích běžných variantech. Řekl jsem, že aferese vzniká vynecháním not nebo celých neumových skupin v některém úpiném melodickém typu gregoriánské melismatiky. Do po-jmu melismatiky zahrnuji ovšem i sylabiku, a to i psalmodickou, což bych ovšem vice versa učiniti nemohl. A f erese vynechává v melodii tedy bud' začáteční noty, nebo neumové skupiny, t. j. úpině nebo částečně initium nebo tenor, často obojí. Na příklad: Initiam Tenor qe - ne - ra lio re cln rum lei! aferese laus é - jus 13 ú[jezds>tý graduál z kostela sv. Vavřince nalézá se v Museu města Prahy; obsahuje 4 české Sanctus pro 3 a 2 hlasy. Prvé z nich známe z malostranského, druhé z kolínského graduálu. 1 Minulého ročníku 58. (1932), 111 n 31 | ||||
|