|
| ||||
| ||||
|
^_ ^
• • s món tes Dó - I mi ne Vezmeme-li foto vynechání jedné noty za apokopické, je přirozeně jasno, že v tomto případě je pak apokope jen čistě relativní. Naopak tuto notu dlužno spíše bráti za připojení, čili prosthetickou epithesi. A k této prosthesi se chceme příště vrátiti, abychom na intonačních notových příkladech pochopili i její poměrně přečetné varianty. Karel Boček: Propagace chorálu. Pod nápisem: „Něco o církevním zpěvu” napsal pan P. J. do českobudějovického „Hlas Lidu”, č. 96, t. r. článek, v němž s bolestí píše o nynějším úpadku zpěvu chrámového, zvláště písně lidové. Četl jsem tento pěkný, nadšený článek s velikým zájmem a souhlasím pině s jeho vývody — až na zmínku, o propagaci chorálu. Mluvě o propagaci chorálu v jiných zemích, praví pan pisatel: „Nad propagací chorálu u nás se zamyslí ovšem každý, kdo trochu zná stav naší hudby chrámové. Dnes propagovat chorál, dnes -- v době největšího úpadku posvátné písně lidové? Snad by to bylo možné ve velkých městech, ale na venkově? Zde dnes bohužel neuslyšíme ani dobrou píseň lidovou.” Dále píše: „Mimoděk vzpomínám svého zájezdu v roce 1930 na známé poutní místo. Bylo to právě na den sv. Ignáce, zakladatele řádu jesuitského. Těšil jsem se, jaký uslyším zpěv. Chrám celý ozářen, u vyzdobeného oltáře kněz s asistencí -- a zpěv? Několik slabých hlasů začalo českou mši. Vystoupil jsem na kůr — smutný obrázek. Asi 7 děvčat a 5 mladíků kolem hracího stolu tvořilo sbor basiliky...” „Jest třeba častého poučování lidu o důležitosti a významu liturgického zpěvu, v kteréžto věci je dnes úpiný zmatek. Kdo se dnes této práce ujme?” Tolik uvádím z citovaného článku. Prve než si dovolím odpověděti panu pisateli na jeho obavy, poznamenávám, že jeho tvrzení: „v kteréžto věci je dnes úpiný zmatek”, neodpovídá podle mého domnění pravdě. Mám totiž za to, že v této věci není dnes „úpiný zmatek”, na-opak, jsem přesvědčen, že v ní není vůbec zmatku, poněvadž předpisy této věci se týkající jsou přesné a jasné. Vznikne-li tedy přece někde zmatek, můžeme směle tvrditi, že jej zavinila bud neznalost těchto předpisů, nebo nedbalost v jich zachovávání. Uvedu alespoň jeden příklad. Kněz jedné známé kongřegace vydal tiskem Rybovu vánoční mši. Proti tomu nelze ovšem nic namítati. Naopak, je to chvály hodné, záslužné, že se přičinil, aby uchoval před možným zánikem příznačnou skladbu české minulosti. Ale chrámový sbor jednoho kláštera začal tuto českou skladbu zpívati o vánocích při slavných službách Božích. Lidu se to ovšem líbilo a pověst o tom roznesla se brzy po celém městě. I zachtělo se zpěvákům druhých kůrů, připraviti návštěvníkům jejich kostelů tentýž požitek. Ale nebylo jim to od jejich duchovních správců dovoleno, poněvadž prý to je proti předpisům. A nyní si, prosím, představte to rozumování lidu? -- Jak to? Vždyt' tam to A) 33 | ||||
|