|
| ||||
| ||||
|
takovým divem Božím, pro hříchy lidské vy-konaným (vyšší okolek tonu h c d c atd.), a proto hlubokou pokorou se mu klaní (nižší okolek tonu f d f atd. na začátku a e f d e atd. na konci).
Z toho poznáváme, že skladatel té písně nebyl prostý písničkář z lidu; nýbrž zbožným duchem nadaný a v tehdejší hudbě sběhlý Čech. Soudě dle toho a podle písma i jazyka mám za to, že ji jmenovaný kněz a 'farář z Chvalenic Blažko podle nějakého staršího originálu na konci své postilly připsal, snad zvláštni uctivosti k Rodičce Božf jsa k tomu pohnut, an postilly svou skončil právě „v pátek před narozenim panny Marie.” Konrád. Pěstování zpevu církevního. DiecBse Budějovická. Cyrillská Jednota diecěsní v Budějo-VICÍCh. Začátek u nás jest, chvála Bohu! velmi dobrý. Cyrillská Jednota vykoná, k čemuž zřízena byla. Majíc za úkol pečovati o zvelebení a rozkvět hudby liturgické i zpěvu obecného, -započala již činnost obojfm směrem a doufá, že takovou měrou kruh přátel vždy vice rozšiřovati se bude. Ku opravě a zvelebeni zpěvu litatrgickélao jest především potřebí zpěváků, jichž takměř všudy se nedostává. Bez zpěvákú však není vůbec hudby posvátné, tím méně zvelebené hudby posvátné. Zpěváky si opatřiti t. j. kde jich není, vytvořiti a vycvičiti je, jest přirozenou měrou první prací všeliké Jednoty Cyrillské, aE diecésní, at farní. Zřizeuf školy pévecké bylo tudy první, nezbytnou a nejdůležitější potřebou, základním kamenem budoucí budovy, prvním krokem k další činnosti. Jednalo se nám především o místnost. J. Ex. rejd. pan biskup náš, s jehož vůle Cyrillská Jednota diecésní v život povolána jest, vykázal laskavě také příbytek — ve vlastni residenci. Používáme s katolickým spolkem jedné místnosti. Učinili jsme provolání k obyvatelstvu v novinách oznámivše i ve školách zřízeni školy pěvecké při Cyrillské Jednotě ; přihlásilo se 57 sopranistek a 32 altistek, celkem 89 zpěvaček. K budoucí imposantnf síle Sopranů a Altů potřebí jest přiměřený počet Tenorů a Bassů, které vy-hledati a Jednotě Cyrillské za členi činné získati bylo dalšim úkolem výboru. A tu ředitelem kathedrálního kůru, panem Novotným, získán jest celý personál kůru kathedrálního, mimo to pak ještě mnoho pp. zpěváků bez rozdílu stavu a národnosti. Majíce takovou měrou pojištěné velké těleso výkonné, které u sjednoceni svém tvořiti a prováděti bude umělecká díla hudby liturgické počali jsme se starati o druhou stránku ku všelikému dílu lidskému, byt i nejduševnějšf a uejideálnější, vždy velepotřebnou a nezbytnou — o pomoc hmotnou. Nastávalo Jednotě Cyrillské opatřiti si dostatečný počet členů přispívajících, aby takto spolek potřebné noty, hudebniny,liturgické knihy zakoupiti a vydaje své krýti mohl. Obebázel jsem s panem kustosem kůru Karlem Zedníkem, zaklepali jsme leckdes, a takto s pomocí Boži získáno členů zakládajicich 6, činných 40, přispívajících 40, celkem tió, úkaz to pro počátek zajisté potěšitelný. Ted sřizeua jest místnost, klavír prozatím vypůjčen, a od 2. ledna cvičí p. Zedník žáky sborové školy Jednoty Cyrillské a sice : Soprány 3krát a Alty rovněž 3krát týhodně. 8 neděli Devítníkem vystoupili pak i činní údové ponejprv na kruchtě kathedrální. Repertoire sdělím příště. Činíme se tudy, abychom si pojistily důstojnou a katolických služeb Božích hodnou leudbu liturgickou. To však jest jen prvui odstavec díla. Druhým neméně dúfežitým jest zpěv obeeng lidu véříciho. Že ani v tom se nezahálí, ukáže následující vypravování, při čemž mi zajíti jest o něco dále nazpět. Bylo to před adventem r. 1877, když přišli ke mně dva mužové, žádajíce, že by se rádi učili řáduému zpěvu kosteluímu, i prosili, bych jal se je vyučovati. Nevěděl jsem, mám-li tak učiniti, či-li nic, nebot bych byl musel k tomu věnovati hodiny večerní, kterých rád si po denní práci své, často dosti namahavé, k odpočinuti popřávám. Než, myslel jsem si, uvaž se v to, kdo vf k čemu to dobré nebude. I začal jsem, zpěváky měl jsem 4 muže a 3 ženy. První píseň, již jsem začal vyučovati, byla nti esele zpívejme" dle staročeských rorátů, píseň sice jednohlasá, ale předc vyžadovala 4 neděle, než si ji pěvci moji pamatovali. Se strachem nevýslovným šli do kostela, by poprvé ji zpívali ; bych chuti a mysli jim dodal, šel jsem s ni_ni, sedl si mezi ně, neb oni byli pevného mínění, že já je vytrhnu, kdyby chybili. Bylo po mši sv., každému spadl kámen se srdce, piseii vyzpívána jest dobře; začal jsem s druhou : „Jakož o tom proroci” a ještě třetí „S výsokosti nebeské”, šel s nimi vždy do kostela a moji zpěváci drželi se udatně. Den ode dne — zkoušky měli jsme 3kráte v téhodni — šlo to lehčeji, již naučili se i 4 vánočním písním, devíti postním a ted již nebylo nás | ||||
|