|
| ||||
| ||||
|
b) V majetku Dra Viktora Barviče v Praze: Přechody ze všech dur tónin do všech dur a moll tónin, věnované synu Vilémovi ve Frýdlantě v květnu 1885.
c) V majetku p. Rudolfa Rumlera, řídícího učitele v Cholině u Litovle: Zdrávas Královno pro hlasy, orchestr a varhany — opis, jejž si pořídil tchán p. Rumlera, řídící učitel Josef Sedláček v Krasně 25. července 1876. d) V majetku p. Boh. Kubíčka, úředníka Gutmannov.a velkostatku v Tovacově: Marien-Polka (1862), Polka-Mazurka (1857), Bože, chválíme Tebe (rok?), Fuga v B pro varhany (1861), Condukt bei einem Kinde (1873), Conductus Defunctorum (1866), mše v Es, věnovaná Florianu Stoklasovi (rok?) a tři mše, které má také paní Jemelíková. O těchto skladbách nemohu uvésti nic bližšího, poněvadž jich p. Kubíček nikomu nechce zapůjčiti. Já sám měl jsem Barvičovu Ouverturu v C, věnovanou mému dědečkovi Floriánu Stoklasovi. Půjčil jsem ji však jako student ve svém rodišti v Příboře ne-svědomitému člověku, který mi ji nevrátil, a tak je snad ztracena. Nikdy té lehkovážnosti nepřestanu litovati.-Ztratily se také všechny Barvičovy taneční sklad-by pro orchestr, jež Barvič v letech 1883 --1887 posílal do Loštic tamějšímu kapelníku Karlu Ševcovi pro jeho kapelu. Syn tohoto p. Ševce, pan Edmund Švec, bývalý ředitel kůru a nyní hostinský v Lošticích, napsal mi pouze zpaměti v Paloníně 29. IX. 1932 začátek nejoblíbenější Barvičovy polky ,Aurelie". Valná věfšina skladeb Barvičových se tedy nezachovala. Ztratily se půjčováním za života Barvičova a zejména po jeho smrti. Dnes najde se jich jistě již nemnoho. Tím cennější jsou jeho „Koncertní variace” pro klavír na čtyři ruce, skladba světská a průkaz jeho schopností skladatelských, virtuosních a učitelských. Barvič věnoval je své žákyni slečně Boženě Michoňkové ve Valašském Meziříčí v září roku 1887. Slečna rukopis krásně vázaný v červeném plátně u-chovala s láskou a úctou dodnes, takže jsem mohl poříditi dva opisy této sklad-by tak krásné a cenné. Zajímavý vztah k životu Barvičovu má jeho Slavná mše v D z roku 1859, jež měla býti patrně námluvním darem mladého skladatele jeho nevěstě Adéle Stoklasové. Poznamenal si totiž v partituře, že toho dne 16. prosince (v den sv. Adély) dostal veliký koš, kterýžto koš si také do partitury nakreslil ... Později však Adéla Stoklasová stala se přece věrnou a vzácnou chotí Barvičovou, jež oddaně a trpělivě snášela všechny útrapy jeho svízelného života, otráveného neštěstím a těžkou chorobou. O českých mistrech doby barokové. Přednáška PhDr. E. Troldy, proslovená dne 28. dubna 1933 na filosof. fakulfě Karlovy university v Praze. Seminář pro hudební vědu na filosofické fakultě v Praze hostil dne 28. dub-na t. r. četné obecenstvo, sezvané Hudebním klubem a Spolkem posluchačů filosofie na hudební večer českých mistrů doby barokové. úvodním slovem pověřený vynikající znalec této hudební éry, Dr. Emilián Trolda, oslovil shromážděné: „Račte dovoliti, abych naší dnešní hudební produkci předeslal několik slov na vysvětlenou. Mají se předvésti hudební ukázky z doby barokové, a tu si musíme především říci, co hudba baroková vlastně jest, obzvlášt, když tohoto názvu se dnes dosti chybně užívá k označení hudby celého XVIII. stol. Dějiny hudby tohoto názvu neznají, nýbrž mluví o období generalbasovém, kdežto název barok jest vzat z umění výtvarného. Analogicky by se dala ars antiqua označiti jako hudba gotická a ars nova jako hudba renesanční. Toto po-jmenování hudebních stylů názvem z výtvarného umění poskytuje laikům možnost učiniti si spíše jakousi představu o té které hudbě, než odborný popis, nebot památky stavitelské máme stále před očima, takže nám konkrétně před-vádějí myšlenky epochy, v které vznikly. Oproti tomu jsou hudební památky starších dob pro laika úpině mrtvým materiálem, k jehož poznání dochází zřídka kdy, tofiž nahodilým provedením. Na druhé straně může takové pojmenování 38 | ||||
|