|
| ||||
| ||||
|
skládá z částí ABA. Část A bývá dvoudílná TD Tmod. T, část B jest jednodílná a stojí Tp. s modulací do D.
Později bylo zvykem každé části předeslati t. zv. devisu, kterou se jaksi na-povídá začátek arie. Další součástkou arie byly koloratury, jimž byla vyhrazena určitá místa, uslyšíme ještě, kde. Konečně bylo zvykem, neobmezovala-li se arie pouze na doprovod generalbasový, zalemovati zpěvní části instrumentální předehrou, mezihrou a dohrou. Tyto instrumentální částky byly bud úpině samo-statné, anebo měly s arií společný fhematický materiál. Vedle arií homofonních se psávaly, hlavně dříve, arie kontrapunktické, ba i fugované. Arie tvořila s recitativem podstatnou část opery, oratoria a sólové kantáty; kdežto u prvých se užívalo také sborů, obmezovala se sólová kantáta jen na recitativy a arie. Tato cyklická forma byla přijata i do hudby církevní, kde se ale pro svoji délku ne-osvědčila. Proto se v církevní skladbě vyskytuje množství arií samostatných, kterých se užívalo místo graduálu. V ofertoriích, kde bývá pro zpěv více času, tvořila arie často střední část skladby sborové a pro vyvrcholení byla volena v závěru fuga. Samozřejmě nemůžeme zde předvésti takové složité skladby, naopak museli jsme pro nedostatek sboru a orchestru sáhnouti ke skladbám, jež se dají provésti nejjednoduššími prostředky a těmi jsou právě arie. Ovšem bylo i zde nutno sáhnouti k úpravě eliminováním orchestru. Jeho funkci jsem přidělil varhanám, které vedle toho musejí také obstarati vlastní svůj úkol, t. j. vypracovaným generalbasem poskytnouti skladbě potřebný harmonický podklad. Co se skladatelů týče, kteří přijdou ke slovu, nejsou časově mnoho od sebe vzdáleni, takže skladby zaujímají dobu as od roku 1680 -1730. Nejstarší jest Víncenzo Albrici, narozený roku 1361 v Římě. Usadil se po pohnutém životě roku 1681 v Praze, kde setrval až do své smrti roku 1691. Z jeho skladeb se zachovalo něco ve sbírce řádu křižovnického v Praze u sv. Franfiška. Z těch 11 skladeb zajímá nás jedno velké svatodušní offertorium pro 5 hlasů sólových a 5 sborových, 5hlasý sbor smyčcový, 2 kornety, 3 pozouny, 4 trubky, fagot a varhany. Jedno z jeho sól, basové, bude předvedeno. Prozrazuje římský původ svého autora svojí odměřeností a vybranou, ušlechtilou melodikou. Od běžných arií se liší tím, že není psáno ve formě a že i v originálu omezuje se na doprovod generalbasu, jehož vypracování umožnilo i malou imifatorní práci. Josef Leopold Václav Dukát, nar. v Prostějově r. 1684, zemřel jako kapelník v praemonstrátském klášteře v Želivě r. 1717. Jest snad první český skladatel, jenž psal po italském vzoru sólové kantáty. Dotyčnou sbírku věnoval roku 1707 tamějšímu prelátovi a z ní jest vzata jedna arie jako část kantáty. Formálně se blíží da capo arii tím, že třetí díl jest skoro opakováním dílu prvého. Proti klidu Albriciho kontrastuje svojí skoro bojovnou náladou a vzrušením. Bohuslav Černohorský, nar. 1684 v Nymburce, stal se minoritou u sv. Jakuba v Praze. Zde se zdržoval ale velmi málo, neboť by1 čtyřikrát v Italii, kde konal hudební studie. Řád jeho hudebnost uznal tím, že jej dal r. 1723 ve Vratislavi povýšiti na magistra musices. Ze své poslední cesty z Ifalie se již nenavrátil, byv překvapen smrtí r. 1742 ve Štýrském Hradci. Jako mistr fugy jest dostatečně znám; méně známa jest varhanní fuga, kterou bude náš koncert zahájen. V mosteckém konventu jsem nalezl jeho ,Vesperae minus solemnes" pro pětihlasý sbor, 2 housle a varhany, dílo vzniklé asi z praktické potřeby, aby se nešpory od~ zpívaly v nejkratší době. Jeden žalm z nich jest psán pro altové sólo pouze s doprovodem očíslovaného basu a bude předveden. Jelikož žalm se skládá z 10 veršů, nebylo možno užíti zde formy arie, je to spíše arioso; za příčinou získání jakési jednotnosti jsou verše proloženy ritornelem, ale stále ve variacích. I zde bylo možno do doprovodu vložiti něco thematiky. S hudebního stanoviska si všimněme, jak se dostává autor z klidné, zcela nenáročné melodiky poznenáhlu do dramatického tónu. Po krátkem uklidnění zazní pak úžasně velebné Gloria Patri. Josef Antonín Planický, nar. 1691 v Manětíně, nalezl pevné místo jako hudebník a tenorista u biskupa ve Frisinkách a zemřel tamtéž r. 1732. Z jeho děl se zachoval tisk ,Opella ecclesiasfica" z r.1723 jako unikát v mé sbírce. Obsahuje 40 | ||||
|