|
| ||||
| ||||
|
12 arií s doprovodem nástrojů, často sólových. Zvláštností těchto arií jest, že jim vždy předchází recitativ. Tím dělají dojem, jako by byly vzaty z nějaké kantáty, obzvlášt ony, jimž předchází instrumentální sonata ve stylu Vivaldiho; jsou to ale skladby samostatné v této neobvyklé formě. Recitativy Planického jsou velmi zdařilé, patrně proto, že byl i dramatickým skladatelem, napsal totiž r. 1726 jakousi operu na oslavu jubilea 10001etého trvání biskupství frisinského. Že právě on byl pověřen tímto úkolem a nikoliv tamní kapelník anebo jiný domácí hudebník, svědčí, jak si jej biskup vážil. Plánický nazývá svoje arie „Vlašské”. Ačkoliv sám nikdy v Italii nebyl, dokázal jimi, že dovedl si dobře osvojiti benátský styl.
Šimon Brixy, nar. ve Vlkavě 1693, zemřel r. 1735 jako kantor u sv. Martina v Praze. Byl skladatelem vynikajícím, byl však úpině zastíněn svým synem Františkem Xaverem, jenž má ale již naprosto jiný styl, kdežto Šimon se stylově nejvíc přiblížil Zelenkovi, technikou i pathetickým výrazem. Poněvadž máme takových pathetických skladeb na programu dostatek, vybrali jsme jednu arii, kontrastující proti ostatním něžností a teplem. Je to malá da capo arie, dle všeho skladba napsaná pro sebe samostatně, nikoliv jako část skladby jiné. Doprovázející 3 violy byly přepsány na varhany. Skladatel vystihl velmi dobře kající náladu, která je vyžádána určením arie jako skladby postní. Arie pochází z Mělníka, kde se zachovala v opise tamějšího varhaníka Jana josefa Brixyho, nějakého bratrance Šimonova. Jan Dísmas Zelenka, nar. 1679 v Louňovicích, usadil se v Drážďanech, odkud podnikl po dvakrát studijní cesty do Vídně a do Italie. Zemřel v Drážďanech r. 1745. Četné jeho skladby se nalézají v Drážďanech. Mezi nimi jest jed-na česká, chybně motetto zvaná. Jest to totiž třídílná arie pro bas a orchestr na česká slova 150. žalmu. Z partitury, již si pořídil v letech 70. pražský Hla-hol, jsem seznal, že jde o text z bible Kralické. Jedná se tedy patrně o skladbu, napsanou pro českobratrskou církev drážďanskou, která konala své bohoslužby v kostele sv. Jana, dnes již zrušeném. V žalmu se mluví o chvalozpěvu Bohu „na housle, píšfaly, trouby, bubny, cimbály, loutny a varhany”, což mne vedlo k domněnce, že žalm byl komponován k svěcení varhan. Skutečně byly varhany v kostele sv. Jana r. 1718 přestavěny, takže moje domněnka snad nebude nesprávná. Bohužel, nelze skladbu dnes přednésti celou, nebof právě střední část, kde se o těchto nástrojích zpívá, vyžaduje instrumentálního doprovodu, jenž se nedá varhanami nahraditi. Uslyšíme tedy pouze III. díl; nicméně jest i tento velmi působivý svojí vybroušenou dvoudílnou formou a svým pathosem. Anonymus nemohl býti identifikován, poněvadž v unikátu 12 tištěných arií, uloženém v minoritském klášteře v Krumlově, schází titulní list. Jen závěrečné impressum: ,Vetero Pragae in Magno Collegio Carolino Typis Georgii Labaun Anno 1718" opravňuje nás k domněnce, že jde o práci autora českého, anebo alespoň domácího. Houslový doprovod, od zpěvu úpině rozlišný, byl zde pře-psán do partu varhanního. Arie vyniká nejen svojí přímo klasickou formou, ale také svojí melodikou a svým mohutným vzletem. Zbývá ještě Mořic Vogt, rodem sice Bavorák (nar. v Kónigshofenu r. 1669), avšak žijící po celý svůj život jako cisterciák kláštera plasského v Čechách až do své smrti r. 1730. Z jeho četných, kdysi velmi rozšířených skladeb nezachovalo se nic, zato máme jeho theoretické dílo ,Conclave thesauri magnae artis musicae" z r. 1719, a z tohoto díla vybrali jsme váženým posluchačům malé překvapení, jakýsi hudební žert. Vogt vykládaje fofiž o arii, napsal jednu pro 2 hlasy a generalbas, k níž si složil text, obsahující pravidla, jak se má při skladbě arie postupovati. Vše, co se v tomto (abych tak řekl) receptu předepisuje, hned se také hudebně provádí. Text zní: „In principio thema fene, supra fac passagio, ante finem quoque bene facies capriccio. Modo fiat contrafhema, porro sit passagio, novi cantus novum schema nova sit occasio.” 41 | ||||
|