|
| ||||
| ||||
|
Že by by1 snaživý učeň podle tohoto návodu se naučil skládat arie, sice silně pochybujeme, obzvlášt ne, když byl zde překvapen tolika pěknými imitátorními nástupy. Myšlenka sama ale není špatná, a i nám poslouží za vítanou informaci, ne ovšem ve všech případech, nebot naši autoři nedrželi se, jak jsem řekl a jak hned uslyšíme, jedné šablony, nýbrž obměňovali si formu podle svého. Poznáme-li dále, že jsou zde jisté melodické a harmonické obraty, jichž by ne-byl užil žádný Ital, dospíváme k poznatku, že se zde jedná o samostatnou českou školu.
O tom, jak v polovici 18. století šířila se u nás nová hudba, kterou již nelze nazývati barokovou, promluvíme si snad příště." Následovalo provedení skladeb, o kterých v přednášce bylo promluveno a které v prostém, přirozeném a ušlechtile kultivovaném přednesu PhDr. A. Zbořilové-Rackové, PhDr. J. Flajšhanse a PhSt. L. Vachulky dosvědčily sympatická slova pana přednášejícího o jejich autorech. P.8. K 50. výročí úmrtí Richarda Wagnera. Veškeren hudební svět slavil letos v březnu 50. výročí smrti velikého němec~ kého hudebního dramatika Richarda Wagnera. Richard Wagner má však určitý vztah i ke katolické hudbě církevní. Podrob-ně o tomto předmětě pojednal P. Josef Staub svého času v časopise „Der Chorwáchter” a na základě tohoto pojednání napsal zesnulý redaktor našeho listu kan. Václav Múller článek „Richard Wagner a katolická hudba církevní” („Cyril", roč. 58, z r. 1932, str. 46 a násl.). Přítomná stat sloužiž za dopinění onoho článku. Jest zajímavo u umělce, jenž --- sám protestant -- neměl jinak co činiti s katolickou chrámovou hudbou a také ničeho z oboru katolické církevní hudby nesložil, že tolik se zajímal o katolickou církevní hudbu. Známý jest na př. Wagnerův zájem o gregoriánský chorál, jehož byl nadšeným obdivovatelem. Ve Wagnerových dílech (vzpomeňme jen Parsifala) často zazní chorální motiv. Stejně horuje Wagner pro církevní a capella sloh století XVI., zvláště pro Palestrinu. ,Palestrinova díla" --- tak píše Wagner ve svých spisech -- „stejně jako všechna díla z jeho školy i ze školy jeho době nejbližší znamenají nejvyšší rozkvět a vyvrcholení veškeré katolické církevní hudby.” Sám Wagner vydává Palestrinovo dvojsborové Stabat Mater, opatřiv vydání to příslušnými znaménky přednesovými. Jako dvorní kapelník drážďanský měl Wagner dosti příležitosti sledovati provozování katolické církevní hudby a z té doby datuje se i jeho názor na církevní hudbu, jemuž dal výraz i ve svých spisech.* Wagner zavrhuje naprosto hudbu instrumentální v chrámech a doporučuje jen hudbu vokální, z nástrojů jedině varhany. Shoduje se tedy, jak vidno, názor Wagnerův úpině s tehdejšími názory Ceciliánských reformátorů církevní hudby a kryje se úpině i s nynějšími ustanoveními o církevní hudbě, jak formulována jsou v Motu proprio pap. Pia X. z r. 1903 a v Konstituci apoštolské nynějšího sv. Otce z r. 1928. Poslyšme, co píše Wagner: „Od té doby, co chrámová hudba uvedením hudby nástrojové do kostelů ztratila na své ryzosti, skládali největší hudební mistři církevní skladby, jež samy o sobě jsou sice díly neobyčejné ceny umělecké, leč mezi výtvory čistého slohu církevního, jak nyní opět se hledí zaváděti, díla ta nenáleží: jsou to absolutně hudební umělecká díla, jež jsou ovšem zbudována na podkladě náboženském, ale hodí se spíše k provozování při duchovních koncertech, než při bohoslužbách v chrámě, již pro jejich neobyčejnou délku, jež provádění skladeb jako jsou díla Cherubiniho, Beethovena a j. při bohoslužbě naprosto činí nemožným.” Odkazuje tedy Wagner podobné skladby jakožto velikolepé výtvory hudby duchovní do síně koncertní. Tak psal Wagner r. 18491 Jak časové i dnes ještě a zvláště dnes pro ty, kteří by v chrámech našich chtěli kochati se hudbou jako při koncertě. Co by asi soudil Wagner dále o těch, kteří jeho operní stil do církevní hudby uvésti se snažili? Jsem jist, že by to byl Wagner sám, jenž by takové skladby z chrámu vyloučil. R. P. * Gesammelbe Schrifíen, Leipzig 1871, sv. 2. 42 | ||||
|