|
| ||||
| ||||
|
..,+ 32 —
7, nýbrž 20 zpěváků. Každý s chuti šel do cvičeni, já sám neznaje hry na housle, musel jsem tak dlouho verš po verši předzpěvovati, až každému celá píseň v paměti zůstala. Konečně zkusil jsem to, zdali nešlo by to již ve čtverhlasu a hle, snaha má učiuku se neminula. Začal jsem druhým rokem před adventem r. 1878 s adventními ve čtverohlasu, (u°bot u nás při ranních službách Božích, při nichž zpěváci moji zpívají, nehraji varhauy; myslel jsom tudíž že lépe bude, když písně v čtverhlasu zpívati se budou,) za každou hodinu vyučil jsem jedné písni a dnes již znají zpěváci moji, kteří nyní i vesměs k Jednotě Cyrillské při-stoupili, ve čtverhlasu písně : Jakož o tom proroci, Vesele zpívejme, S vysokosti nebeské, Zdráva bud Panno Maria, Pán Bůh od věčnosti (vesměs ze Staročeských rorátů), Krásná Panna, Slyšte, slyšte pastuškové, Panna houpá dit2, Vítej milý Jesu Kriste, Kriste můj Spasiteli, Kristus příklad pokory, 0 srdce kamenné, Podle kříže piná žele, Když večer de-vátá (ne však dle nápěvu ve Svatojanském kancionálu, nýbrž v církevní tonině dorické) Když na rány, Přistup duše v skroušeuosti, Otče náš my přicházíme, My Tvé dítky v skroušenosti, Pozdravena bud královno, a vícero jednohlasých chorálů. Zpěváků mám uyní na 30 a zpěv jejich mohůtně zachvívá kathedralkou naši k potěšeni všech zbožných navštěvovatelů jejich i J. Exe11. Nejd. p. bis-kupa našeho, jenž sám vybídl nás, bychom nebyli tak neštědří, a též při jeho mši svaté mu zapěli. Chrám Páně vidí nyní, když Češi zpívají, lidi v kostele, kteří jindy bnd zřídka neb nikdy jej nenavštěvovali, a v lavicích již není místa, by pojaly do sebe všecky ty, kteří ranní služby Boží navštěvrjí, kdežto jindy kostel náš byl prázdný. A když zpívají Němci, je až posud prázden, nebot zpívají zpěváci dva a k tomu písně kostela nedůstojné. Než i tu hodlám letos s pomocí Boží započíti, aby takto dílo, vnuknutím Božím započaté k štastuému konci se přivedlo. Již i v semináři zpívají údové spolku sv. panny Barbory písně velebné ; zbývá nám ještě jeden kostel, chrám p. Marie a zajisté i tu letos s přičiněním naším Rodička Boží k zdárnému úspěchu nás povede. Bůh dej jen požehnáni své a dobrou vůli 1 Jos. Brenaner, Jednatel Cyrilhké Jeduoty diecésní v liudčjovicícli. Z Tábora, v dubnu 1879. Jako v Božf přírodě střídá se ustavičně den s noci, teplo s zimou, zima s letem, přiliv s odlivem, tak jest i v našem malém asylu zpěvu cyrillského. V minulém období nastal v něm malý odliv, tepla, horlivosti a chuti některým členům ubylo, několik sil pro rozličné příčiny ubylo, protož bylo se nám v minulém adventě a postě obmeziti na repertoir starý a známý : mše s. Augustini od Witta, která bez varhan (čtyřhlasně) mnohem lépe se vyjímá a zpívá, Stehleova „Salve regina”, mou „adventní” a Foerstrovu „de beata” na den jména Ježíš, jejiž ušlechtilý ráz a ztepiiá faktura čím častěji se zpívá, tím vice na jevo vychází. Před adventem jsme zpívali jednou též Wittovu „s. Lucia”, vždy vděčnou, a moje loretanské litanie. 0 Sylvestru Křižkovského „Te Deum”. V postě, kdo náš šik zvláště zřídl, jsme zaali s Wittovou s. Angustini, nastudovali mezi tím pro lI. neděli Palestrinovu svěží ,Aeterna Christi muuera", pak Kaimovu velmi zpěvnou lehkou, ale již také rozebranou ,Jesu redemptor" a pak jedinou novinku „de nativitate Domini” od K. složenou na staročeské chorály vánoční, zvláště „narodil se Kristus Pán”, v lydické tonině. Na neděli květnou Skuherského „missa gnarta” ovšem bez průvodu, kdež vyniká zbožná jednoduchost a krása této mše náležitě, nejsouc stále tlumena akkordy neoduševněnými. — Během řady let, co zanášim se reformou kostelní hudby, dospěl jsem i já k nezvratnému poznání, že trvale vyříditi se nedá ídoha, této reformy jinak, leč zařízením farních škol pěveckých. Kde se zřízení této školy podaří, tam jest reforma pojištěna. Jinak bude vždy pokulhávati hned na pravo, hned na levo.Lřizováuí těchto farních škol pěveckých musí tedy býti blavní a základní úlohou činnosti nastávajících jednot cyrillských, jimž vyprosiž náš veliký patron sv. Cyrill hojného požehnání Božího. Kontrácl. Drobty a zrnka. Dr. Ambros vypisuje cenu chorálu řehořského čtvrtinové kultuře. A jako ruský malíř obrázků mezi jiným takto: „Spočívá na něm zvláštní pože- svatých své tabulky nic nemysle po sta let malohnání: země, jež ho přijaly („Italie, Německo, val až po nejmenší čáru jako jeho praděd a ještě Francie, Anglie”, a já dokládám i Čechy), byly tak činí tak ziistal i liturgický zpěv (ruský) všecky povolány, státi se semeništěm hudby. Po- bez mála na tom stupni jako za času pokřesfanění řečtěné země uvázly naproti tomu v polovičaté neb Ruska". (Geschichte der Musik II. od, S. 117.) K. JjIMF- S hudební přílohou č. 4. Nákladem vydavatelovým. — Tiskem 117ikuláše a Knappa v Praze, v Karlině. | ||||
|