|
| ||||
| ||||
|
Či toho bohdá nikdy nebude?
Neúčast na posledním Cyrilském sjezdu v Pra-ze mohla být výstrahou? 2. Nelze upřífi výtku, často opakovanou, že Cyril obsahově všem nevyhovuje. Přece zájem a potřeby většiny kůrů v diecésích, f. j. těch venkovských, jsou zcela jiné než v kruhu několika velkoměstských vědátorů? Jak muže každého zajímati na př. nekonečné histor. učené poj-ednání o skladbách Zelenkových, o kancionálu Franusově a podobné sp ciálně odborné věci, tolik zatěžující časopis, jediný pro církevní hudbu. Jak jinak vyhovuje německý měsíčník Chorbote? Když tedy má již býti na výši doby, tu nechf vydávána jest drobnější, prakficko-populární příloha pro venkovské kůrv, s občasnym,i články i pro zpěváky. Každý dělník má svůj plátek, rolník i řemeslník odborný list, jen církevní hudba je soukromou věcí řed. kůru?? A typřílohy? Budou je někde na vesnici zpívat'? Tedy více praktického ducha a snahy prospěti těm nejpočetnějším a nejpotřebnějším. Míním to poctivě, nejsem rebelant ani n^_vědomec. Cantátu snad jediný v okolí dělám dl~--předpisů a také komponuji. Co se týče průvodu varhan k Č. kancionálu, uznávám jeho přednosti, ale potvrzuji, že při špatnějších varhanách i hráči znějí některá místa kuriosně, matně. A potom to doporučování v „L. L.” jak Č. kancionálu, tak souáasn i zpěvníku Svatováclavského? A čeština při cantátě? Říhovského op. 74, 771 svatováclavská mše? Nevěřte, že by je zpívali při tiché mši sv." -- V. Š. v Ch. „Opravdu s radostí nutno uvítati změnu, kterou podnikla redakce s vnější formou čas. ,Cyril”. Již první pohled působí jinak. Šfastnou rukou sáhla redakce k chorálu svatováclavskému, aby jím ozdobila obálku tohoto našeho jediného časopisu pro církevní hudbu. Faktum, že se jedná o věrné faksimile vzaté — jak jsem zjistil — z rukopisu musejního XII A 1, zvyšuje cenu této svérázné výzdoby obálkové. Myslím však, že faksimile gotického rukopisu lépe by vyniklo, kdy-by nebylo užito vesměs gotických typů, ale bylo (jak tomu jest zčásti u amerického ,The catholic choirmaster") užito i střízlivých typů moderních. Jinak zamlouvá se i vnitrní úprava naše-ho listu lépe než jiných cizích (jako jest na př. polský list ,Hosanna", francouz. ,P vue Sairf-Chrodegang" a italský ,Bolleftino ceciliano"). Rozhodně jest však úprava „Cyrila” lepší než u církevně-hudebních listů německých. Byla by mně vítáno, kdyby tyto moje náměty a názory staly se předmětem debaty, mající za úkol povznésti náš jediný český církevně-hudeb. časopis jak po stránce vnitřní, tak i po sfránoe vnější." — JuC. V. B. z P. „Ta úprava časopisu a expedice tiskárnv není dobrá. Píši, prosím, upřímně a zcela přátelsky. Neumíme to?? Německé časopisy i cizí jiné vy-padají jinak. Ale to je jako s těmi franskripoemi chorálu, které vydává „Editin Cyri11”. Je to skoro smutné...” — C. P. z H. C. ... „gratuluji k novému „kabátu”. Přivítal jsem jej s velikou radostí a těším se z toho,že už „Cyril” nekouká tak zasmušile do světa. Gratuluji?” — K. B. z Č. B. „Račte lask. prominout, že dovoluji si Vás tímto dopisem obtěžovati. Příčinou mé odvahy je velmi vážná věc, týkající se nejen zájmů cyrilských, ale i vážně po stránce státotvorné, ježto praxe cyrilská musí být správně i s „lidem” jako „národem” zpevňována, a tu slyším zdrcující zprávu o praxi, jež zrovna až mrtvolně zaráží? ... Je tomu asi 3 neděle, kdy mi po ranní mši sv. jeden velice inteligentní a nábožně přísně založený p. učitel sděloval následující: „Pane řediteli, je ona píseň „Tvůrce mocný”, kterou vy jste nikdy z důvodů správně pojímaných s lidem nezpíval, ted' po převratu snad přece správná'??` Zaražcn se táži: „A, prosím vás, kde jste to takhle slyšel'?” Odpověděl: Byl jsem tuhle v neděli* na V. a tam piný kos-tel lidí zpíval tu píseň s průvodem varhan.” Povídám: „Ale jiným nápěvem?” Řekl: „Ne — tím, jak se zpívá o procesích.” Řekl jsem: „To není možné, protože ta píseň sice ve svatajanském kancionále je, ale notou zcela j i-n o u.” Pan učitel: „To je právě to, na V. J1 zpívají tak, jak vy jste vždy odsuzoval a ani jednou za celou praxi nehrál.” Řekl jsem: „Tak tam na V. jsou hrobaři cyrilismu, protože tahle píseň není ani ve Sfeyerově zpěvníku z roku 1674 ani v kane. svatoj. z roku 1862 a naopak ve svatoj. kane. je nota nápěvu zcela jiná.” Dovoluji si proto tímto Vás, veledůstojný pane upozorniti, že nejvěfší škůdci jsou tam, odkud má být initium na čistě ideálním podkladě za-loženo a nikoli živit praxi prapraobyčejným heslem: „Lid to má rád — a lid to rád zpívá i” Vždyf touto hříšnou praxí se fedrui°: 1c21, proti které bylo povinností právě cyrilským jednotám již za Rakouska bojovati. Dnes přece je svatou povinností si uvědomit, že za Rakouska praxe s lidem byla naprosto faleš n á a nebezpečně nesprávná?? LIž jsem ně-kolikrát v „Cyrilu” na to upozorňoval, že na kůru jakýsi úctyhodný úspěch v cyrilském smvslu byl docílen, ale s lidem praxe za Rakouska byla samá faleš a tato „h ř í š n á f aleš” ted' svzmáhá i po státním převratu('??) a tu je odpowědnost, která se i Obecné Jednotě Cyrilské jak náleží vymstí ... V tomto smyslu právě i českosl. církev prohrála svůj význam, ježto hned po převratu měl se lid vésti na správnou cestu a tak zapřáhnouti, aby vskutku lid sám na sobě poznal, že právě oni jako lid znamenají národ. Jsem při tom psaní rozechvěn, že pro práci, abych si zdravý úsudek zachoval, raději skončím odíivodněním, proč jsem si dovolil Vás veledůsfoný pane tímto dopisem obtěžovati --a to proto, že výběr mimolifuraických písní i .v L. K. svádí praxi do kolejí rozbrázděných se všeobecně zakořeněným míněním: „Lid to má rád” atd., ergo! Je zrovna přízračné, že na př. Říhovského píseň k Božímu Tělu „Plesej radost” není ani v Č. K. pro lid otištěna a tím až dosud všude se fedruje .„Sestupte andělov"”, jako něco konkrétního pro praxi, a zatím je fo blud a hřích proti přičinění i těch, kdož se o vy-dání „Oltáře” v Hradci Králové tak nadějepině přičiňovali. — J. K. z T. * v kostele na mši sv. 48 | ||||
|