|
| ||||
| ||||
|
CYRIL
Casopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Ceskoslovenské republice ROČNÍK LIX. KVĚTEN-ČERVEN 1933 ČÍSLO 5-6 Dobroslav Orel: Monodie 18, věku v Bratislavě.* Zákaz instrumentální hudby konstitucí 1730. Skladatel Gaudentius Dettelbach. — Varhany a liturgické knihy. Po otomanském panství, trvajícím přes 140 let, nastala pro františkány od r. 1678 do 1780, tedy až do josefínských reforem, doba klidného rozvoje. Řád se zotavoval opět z válečných útrap, obnovoval zpustošené kostely, stavěl nové residence, vracel katolicismu četné rodiny i celá města, na př. Bratislavu, Pruské, Beckov, Žilinu, Trstenou, Prešov, Bardejov, Kremnici. Po slavné době polyfonního zpěvu nastoupil v 18. století při liturgii franti- škánské zpěv solístický, který se střídá s jednohlasým anebo s dvouhlasým sborem. Je to doba ,basso continuo". Styl koncertantní zatlačil vokální polyfonii i jednohlasý chorál. Průvodem liturgických zpěvů jsou varhany. Číslovaný bas charakterisuje celou tu dobu. Stafuta et Constitutiones Provinciae Marianae, in Capitulo Provinciali Mariano-Pratensi ab Omnibus Vocalibus acceptate et subscripta anno 1730, cap. III, De divino officio § 1, 8 výslovně zakazují figurální mše mimo některé výjimky slovy: Cantus fractus sive figuratus sit fratribus nostris ubique locorum interdictus, ita ut in Ecclesiis nostris (sicut nec instrumenta musica, praeter Organutn et quod vocant Regalia) numquam admitti possit sub poena Superiori arbitraria. In praesentia tamen Principum aut Praelatorum Principalium poterit admitti. In festis quoque s. Patris nostri Francisci, Porciunculae s. Antonii de Padua et similibus, ubi Patres ad confessiones excipiendas simul et ad missam cantadam non sufficiunt in choro, et aliqui musici saeculares ex devotione se offerunt, poterit musica adhiberi. Missa quoque Conventualis non cantetur nisi in festis fori et Ordinis nostri (secluso tamen scandalo), sed legatur ab officiatore vocem paulisper alciori, clerico superpeliceo ministrante. Byly tedy figurální mše s orchestrálním průvodem zakázány. Bylo dovoleno zpěv provázeti na varhany, čili na regál. Výjimečně se dovoluje nástrojová hudba o svátku sv. Františka, o Porciunkuli a o velikých slavnostech, při nichž jsou přítomni světští i duchovní hodnostáři. Při jednotlivých nástrojích mohou vy-pomoci umělci světští. Členové řádu zpívali hlavně chorál a bratři laici po složení slibů byli vázáni dále se učiti chorálnímu zpěvu podle nařízení provinciálních statutů z roku 1730 (De fratribus Professis iunioribus: Fratres clerici.. . illud totum impendant in reformandis perfecte moribus docendi, addiscendo cancu nostro chorali ...). Těžko však bylo již odolati blížícímu se úpadku, ač. liturgii se věnovala všemožná péče a se zachovával přísně obřad římské církve i v mešní bohoslužbě i při udílení svátostí (Statuta 1730). Mše konventuální zpívala se jenom o svátcích zasvěcených (in festis for!) a o slavnostech řádových (et ordinis nostri). Podle odstavce 17. konaly se slavné bohoslužby (persolvantur divina cum ap- * Dobroslav Orel: Hudební památky františkánské knihovny v Bratislavě. Sborník fii+ fakulty university Komenského, roč. VIL, čís. 59. (6.), str. 18-22. 49 | ||||
|