|
| ||||
| ||||
|
mešních skladeb, sign. 6642, řadu jednohlasých mší z Deftelbacha, připojil ně-kolik ofertorií a vše opatřil číslovaným bassem. Ličinil tak 1778 k vlastní pofřebě, pro usu patris Gerardi Hruzii organistae.
Bylo zajisté v intencích řádu, že i jiní varhaníci přejímali skladby autorisovaného sborníku Detfelbachova. Příkladem jest další rkp. sign. 6326 beze jména písařova. Mariánská provřncie měla tedy od let 70. stol. 18. pro své kláštery předepsaný repertoir jednohlasých mší. Představení bratislavského konventu pečovali též o stavbu a opravu varhan. Roku 1723 dali varhany opraviti uvnitř, staré píštaly nahradili novými, a zevně varhany ozdobili. (Organum intrinsecus renovatum in fistulis ef extrinsecus decolorabitur. Protocollum 279). V roce 1756 postavil domácí varhaník Feringel nové varhany s posifivem. Na úhradu výloh na varhany přispěli kníže J. Liechtenstein 151 zl., Comes Georgius Iudex Curiae Erdódy 60 zl., Comitissa eius Iudicissa Curiae Theresia Esferházy 50 zl., Ioannes Krisan Nofarius Curialis 24 zl., ostatní výlohy zaplatil částečně klášter a částečně řádový provinciál (Profocollum 289). Kromě těchto velikých varhan byly umístěny na nižším kůru var-hany druhé a positiv in capella mortuorum, na nějž se hrálo rekviem do r. 1752, kdy positiv byl zničen (Manuductio titulus I.). Představenstvo řádu doplňovalo kůr i sakristii novými kníhami líturgickými, když staré nebyly již k pofřebě. V roce 1726 zakoupena byla processionalia, obsahující potřebné modlitby a zpěvy k průvodům; pro společnou recitaci církevních hodinek koupena nová 4 breviaria velkého formátu, dále 12 misálů pro zádušní bohoslužby a 12 řádových velkých misálů pro řádové kněze. V roce 1736 zakoupeno opět jedno breviarum pro choro. Z toho jest viděti, že v první polovině XVIII. věku členové řádu se scházeli ke společnému zpěvu i ke společné modlitbě církevních hodinek, a že řád měl dosti velký počet kněží v klášteře bratislavském, když vedle starých misálů potřeboval dalších 12. Mezi starými misály byl jeden zvláště cenný. Daroval jej klášteru kollodžský arcibiskup Jan Tellegdy; misál byl bohatě zlatem ozdoben a v r. 1751 nově svázán do červené kůže, aby se ho použilo při theoforickém průvodu o svátku sv. Antonína Paduánského. Průvodu toho účastnila se s celým dvorem královna Maria Terezie. Takovým způsobem pěstovali tedy františkáni v Bratislavě zpěv při úkonech liturgických. Kóša nalezl pokračovatele v P. Bernardu Baloghovi (1742—1818), který psal řádové dějiny od r. 1774—1808. Po Baloghovi pokračoval v Kóšových dějinách P. Antonín Greguška (1753—1828). Na rozkaz provinciála Gregušky vydal podle latinské řádové historie slovenský kazatel a básník Vojtěch Šimko (1759—1827) v jazyku slovenském knížku: Skrowná Kňižka Francislcánská obsahugicá Wiprawuwáňi Weci stalich o Začáfkoch, a Zirosťe Rádu S. O. Franciska: geho Reaulu, Poručensiwi, a krátki Wifáh Regulnich Prikázáni; a iné rozličné Weci. Tyrnaviae 1814, str. 78. Vojtěch Šimko byl plodný básník a spisovatel. Další jeho díla nalezl P. Celestín Lepáček O. F. M. teprve v poslední době. Lze je tedy aspoň jmény uvésti s těmi, které znal již Farkas (Scriptores): O posledních Wecách Čloweka, báseň. — O príprawe k Dobréó Smrti, báseň. — Spatreni, Obsah, Líčeni Weršownickich na dwe Strani rozdeleních, Poeetika. - Smúfni Spewohlas k Chwále Towarišstwa Gežišowého, báseň, tisk. — Františkáni Rudnaymu, báseň. — Kniha Života, výklad regule. — Canciones latinae, básně. — Canciones Nationales Slavicae, lidové písně sloven. — Pěsma, srbochorvatské písně. — Le~enda o swafé Panne Katharine, báseň. — Rozmluwání Pastírow, ked Alexander z Rudna k swemu Dúsfogenstwi pristupowal, básně, tisk, Trnava 1820. — Werše ... knížeti Alexandrovi z Rudna, básně, tisk, Trnava 1820. Na základě Kóšova díla a jiných řádových pramenů napsal P. Odoricus Balázsovits (1810 až 1875): Brevis Historia Conventuum Ordinis s. Francisci Seraphici Reformatae Provinciae s. Mariae in Hungaria ex authenficis fontibus in archivo Provinciae existentibus deducta. Posonii 1869, ss. 193. Typis Francisci Regii Mayer. 51 | ||||
|