Kapitoly o české mensurální hudbě
Ročník: 1933; strana: 52,
Přepis ke stažení ve formátu MS Word [0 kB]

  PŘEDCHOZÍ   zobrazovat jako obrázky [jpg]      NÁSLEDUJÍCÍ  
Emil Trolda : Kapifoly o české mensurální hudbě.

III. ČESKÁ MOTETTOVÁ KOMPOSICE V DOBĚ RUDOLFINSKÉ. (Příspěvek bibliografický)



Při výkladu o mši staroutrakvistické bylo řečeno, že skladatelé komponovali často s mešním textem ordinaria zároveň proprium,1 kterýžto postup zaručil jednotnost stylovou pro hudbu dotyčného posvátného úkonu. Stinnou stránkou tohoto postupu ale bylo, že skladby takto složené mohlo býti použito jen jednou do roka. Proto bylo praktičtější, jak se to ostatně všude jinde dělo a doposud děje, komponovati jen ordinarium a příslušné části propria v případě pro-vedení bráti odjinud. Naše sbírky ,officií" obsahují dosti samostatných introitů a graduálů pro různé církevní svátky. Bylo ale již řečeno, že postrádají zpěvy pro offertorium a communio. Snad zde bylo sáhnuto k skladbám, jež se označují ve sbírkách jako ,mutetae", ,cantiones", ,harmoniae" nebo ,melodiae sacrae". Každá taková skladba nese totiž nápis, jenž praví, pro který církevní svá-tek jest určena. Sbírek toho druhu bylo vytištěno v Praze v době od r. 1581 do 1612 několik,2 největší je čtyřsvazkové „Opus musicum” Jakuba Hándla z let 1586 až 1590,3 jež nyní bylo vydáno v Denkmáler der Tonkunst in ~sterreich sv. 12, 24, 30, 40, 48 a 51/52. Podobná díla vydávali v Praze i mimo Prahu také císařští hudebníci. Z pražských tisků zajímá nás „Francisci Sale, musici caesarei sacrarum cantionum omnis generis instrumentis musicis et vivae vocis accommodatorum ... 1593",4 poněvadž mluví o libovolném provedení skladeb tělesem vokálním nebo instrumentálním. Podobné jsou myšlenky Knefelovy ,Novae melodiae, 8, 7, 6 a 5 harmonicis vocum numeris distinctae nec vocali solum, sed instrumentali pariter musicae accommodatae ... 1592".” Hlasy jsou zde i tam označeny jako Cantus, Altus, Tenor, Bassus, Quinta a Sexta a nepředepisují nic o tom, které nástroje a jakou měrou mají spolupůsobiti. Osobnost Knefelova jakožto varhaníka u sv. Jindřicha v Praze II. vede nás k předmětu, který jsme si v tomto článku vytkli, sledovati totiž účast našich českých skladatelů na poli motettové komposice v době kolem r. 1600. Chceme se zde opět omeziti jen na podání výsledků nejnovějších objevů; výtěžek není sice takový, aby mohl býti shrnut v synthesu, zato ale doufáme, že rozšíříme naše dosavadní znalosti alespoň ve směru bio-bibliografickém.

Tak hned námi již citovaný rukopis ústecký obsahuje v druhé své části ,Mutetae ad praecipua festa mobilia authore Andrea Chrysoponi Gevicensis". Eitner ve svém Quellenlexikonu si neví s tímto skladatelem rady, ačkoliv udává, že Chrysoponus podepsal dedikaci svých ,Bicinia nova", r. 1579 v Praze vytištěných, v Prachaticích, z čehož je patrno, že jde o českého skladatele, a sice rodem z Jevíčka na Moravě. Že byl členem literátského bratrstva, poví nám rukopis AV 19 děkanské knihovny v Rokycanech, kde při jedné skladbě čteme autora: ,sociorum A. C. G.". Bohužel není to žádná skladba z těch 18 ústeckých, nýbrž opět jiná, čímž dopinění jest znemožněno. Další skladatelé v rokycanském rukopisu jsou: císařský hudebník Mikuláš Zangius, císařský varhaník Karel Luython a Jakub Hándl. Z českých skladatelů potkáváme se s Pavlem Sponcopaeem Jistebnickým (P. S. G.) a s Jiřím Rychnovským, jehož skladba nese datum ,Chrudimii fecit 1593". Méně znám jest Jiří Zachovský. Byl učitelem zná-mého lékaře Matyáše Borbonia v Klatovech,s kde žil až do své smrti r. 1622.' Uslyšíme o něm ještě několikrát. Další motetta tohoto rukopisu jsou anonymní

i Viz Cyril 1933 str.

2 Řádná bibliografie všech pražských hudzbních tisků z let 1579-1620, jichž jest na 50, nebyla dosud vydána. Při tom má Praha z těchto, dnes velmi vzácných tisků sotva 21

3 Nalézá se neúpiná v Lichtenštejnské sbírce v Kroměříži. (Viz Katal. Breitenbacherův, str. 22 a násl.)

4 Altový hlas ve svazku A V 24 děkanské knihovny v Rokycanech.

CIpiné v knihovně hudebně-vědeckého ústavu při universitě ve Vratislavi. (Viz Bohnův Katalog tisků, str. 229.)

6 Max Dvořák: Dva denníky Dra Matyáše Borbonia, str. 2, 101.

7 Jindř. Vančura: Dějiny někdejšího král. města Klatov 2. část, 3. sv., 1. díl, str. 1492.

52
  PŘEDCHOZÍ        NÁSLEDUJÍCÍ