|
| ||||
| ||||
|
anebo prací skladatelů cizích. Jsou zde ale také ještě motetta na české texty a sice 4 anonymní, jedno od Jana Zrajana Zurnovskéíio (datované r. 1571), nejznamenitějšího dosud známého polyfonika, a jedno od Jakuba Romanida Bydžovského. O jeho osobě nás poučuje Dlabač ve svém Kiinstlerlexikonu, řka, že se na-rodil Romanides r. 1556 v Novém Bydžově, byl v Mladé Boleslavi primasem a ze-mřel 23. dubna 1611.8
Nejvíce českých motett obsahuje rukopis AV 24 rovněž na děkanství v Rokycanech, bohužel jsou skladby většinou anonymní, jen 8 nese jména skladatelská, z nichž známe již Sponcopaea a Trajana. Úpině neznámý jest Matěj Daniel Sošek a Šimon Frozín. Zajímavá jest poznámka „G. C. a C. 4. Aug. 1600 faciebat”; jelikož předtím nalézá se skladba se jménem „Carolides”, nerozpakujeme se rozluštiti zkratky jako Jřří Carolides z Karlsperka, což ovšem jest objev překvapující, nebol jmenovaný byl doposud znám toliko jako latinský básník, kdežto jeho bratr Daniel byl vydavatelem žalmů z r. 1618. Dále máme zde po jedné skladbě od Václava F. G;áslavského a Jana Stefanída Feldřirn(;vského. Pakli ona zkratka „F.” znamená Fabricius, máme zde dva učitele, kteří působili v R.akovníce, tento jen přechodně,' onen trvale; bylf Stefanides r. 1576 přijat mezi měšfany, uplatnil se jako školní rektor, jako příznivec literátského bratrstva a jako člen správy obecní; zemřel tam r. 1592.10 Zvláštní náhodou zachoval se soukromý dopis, který psal r. 1587 známý nám již Jan Tachovský správci školy Civiliovi na Mělníce, zasílaje mu 2 skladby, čili, jak píše, „dvě harmonie ... a tu quinaue vocum Vám obzvláště schvaluji..: jest Venceslausa Fabriciusa, který jest v Žatci sukcentorem, a druhá jest Steph.anidesova".11 Chtějíce se něčeho dověděti o rozsahu skladatelské činnosti Stefanidovy, musíme si zajíti do městského musea v Rakovníce, kde nám pan ředitel Josef Renner ochotně ukáže dva objemné blasové svazky mensurálních skladeb. Na deskách čteme ,Altus”, resp. „Tenor” a letopočet 1598.1° Stefanidovy skladby, počtem as 14, nalézají se v 2. části rukopisu; jsou opatřeny jeho jménem anebo monogramem I. S. P., letopočtem a věno-váním vynikajícím osobám města. Mezi poctěnými čteme na př. známého humanistu Jana staršího Grylla z Gryllova a z dedikace jiné se dovídáme, že r. 1584 "cídil hudbu kostelního kůru jistý Jan Nicolaides Žlutický." Data dedikací zaujímají dobu od 1583 až 1587. Skladby jsou většinou české, zpravidla dvoudílné, jedna dokonce pětidílná. Mezi ně jsou vepsány také skladby nesignované, z nichž zajímají hlavně tyto 3: na místě 11. jest dvoudílné motetto: a) Verus Christi cultor fidei, b) Est et alter Jeronymus; hned nato na místě 12.: V naději Boží mistr Jan Hus; na místě 15.: Adest dies lactitiae, Venceslaus dux Boemiae. Ačkoliv ze svazků byly některé listy vytrženy, jest zde motetto Husovo a Jeronýmovu textově zachováno celé. Mezi posledními skladbami rukopisu nalézáme ještě 2 česká motetta, z nichž prvé je signováno známým monogramem P. S. G., druhé zkratkami ,Geor. Carol.". Není pochyby, že tím je míněn opět Jiří Karolides, takže naše shora uvedené rozluštění monogramu „G. C. a C.” v rokycanském rukopisu A V 24 bylo správné. — Prvá část rakovnických hlasových svazků. obsahuje motetta dle církevního roku, veskrz anonymní, teprve u č. 32. čteme autora P. S. G. (t. j. Sponcopaea). Toto motetto skládá se dokonce z 6 dílů, krajní díly byly pro 6 hlasů, střední postupně pro 2 až 5 hlasů. Monogram písaře J. M. P. 8 Patrně žil tou dobou ještě jeden téhož jména, jenž by1 r. 1605 alumnem kolejí university pražské. Alumnové byli toliko na púl Iéta ke studiím filosofickým zavázáni, pak se hlásili obyčeině k učitelským místúm v nižších školách universitě podřízeným. (V. V. Tomek v ČČM. 1848 I, str. 179, 181.) Dvorský (Paměti o školách) uvádí jistého Jakuba Bydžovského, bakaláře školy u sv. Vojtěcha v Podskalí r. 1615. 9 Frant. Levý: Dějiny král. města Rakovníka, str. 195. 1,1 Frt. Dvorský: Paměti a školách, str. 195- 11 Jos. Stáhlík ve Výroční zprávě o státním reálném gymnasiu na Mělníce za školní r. 1928-9. 12 Panu řediteli J. Rennerovi vzdávám tímto zde své povinné díky za laskavé dovolení k po-drobné prohlídce rukopisu. K jeho popudu napsal jsem též krátké pojednání o těchto skladbách, ve Xěsťníku musejního spolku kr. m. Rakovníka" 1932. 13 Jedna skladba jest také věnována jistému Šimonovi 21utickému, jenž dle ústního sdělení pana ředitele Rennera jest totožný s písařem radním, Šimonem Žlutickým. O hudebním styku 21uHckého s harnoslávkovským varhaníkem Ondřejem Hánem viz Dvorský, Paměti o školách, str. 457, 458 a Konrád, Dějiny posvátného zpěvu staročeského, str. 497. 53 | ||||
|