|
| ||||
| ||||
|
čteme iako Jan Mecler Pelhřimovský, jenž by1 kolem r. 1598 jako kolega školní v Rakovníce přijat do stavu měšfanského.' 1 Hned po tomto českém motettu má týž P. S. G. (Sponcopaeus) jedno latinské 8hlasé, a (po latinském motettu Jiřího Tachovského) Sfefanides, zpěv latinský, jehož Text ,Civibus ista dies niveo est signata lapillo, quos Racona suo cingit amica sina" v dalším průběhu apostrofuje císaře Rudolfa II. Nemá to býti zpěv, jímž se oslavoval v Rakovníce maje-stát z r. 1587? Tímto majestátem byl tofiž Rakovník připojen k městům královským, kferéž třetího stavu svobodného u2ívají.15. Prameny se o tom nezmiňují, byla-li skladba od Rakovnických u Stefanida objednána, či věnoval-li on ji městské radě z vlastního popudu. Takové věnování bylo tou dobou oblíbeným zvykem skladatelů, aby sobě něco přivyělali.l';
Známý nám již Sponcopaeus jest nejsilněji zastoupen v Trubkově sbírce v Městském museu pražském, kde se nalézá vedle jeho 20 oficií ještě řada hymnů, z nichž 6 nese jeho monogram. Anonymní hymny, jimiž jsou ony Sponcopaeovy proloženy, nelze mu beze všeho připisovati, nebof jeden mezi nimi jest označen jako práce Ándreae Prasini Prageni (jméno je v genefivu).11 LI hymnů Sponcopaeových a u hymnu Prasinova je udán počet hlasů (8), jinde schází. Všechny hymny začínají krátkou chorální intonací, po které nastupuje sbor. Žel, že ani jedna ze všech zde uvedených skladeb nenašla se dosud ve všech hlasech. Pouze v rukoípisu A V 20 děkanské knihovny v Rokycanech jsou 2, původně asi osmihlasé skladby, z nichž se zachovalo hlasů 5. Byly to skladby dvousborové, hlasy měly ale po každé jiný význam. V mofettulg „Benedicite omnia opera Domino” tvoří V. a VII. vox (v sopránovém a mezzosopránovém klíči) 2 vrchní hlasy prvého, alt, tenor a bas 3 spodní hlasy druhého sboru, kdežto v motettu „Vesel se této chvíle” se skládá 1. sbor z V., alfu, tenoru a basu (v houslovém, sopránovém, altovém a tenorovém klíči), VII. (v mezzosopr. klíči) náležela sboru 2. Toto rozčlenění ukazuje se zcela zřejmě teprve v partituře, kde uvedené hlasy vystupují vždy ve skupinách, které na sebe navazují tak, že vzniká po jeden nebo několik akordů osmihlas. V kantiku je ale samostatné vy-stoupení 2. sboru silně óbmezeno, byvši přenecháno věfšinou jen sboru vyššímu, k němuž se 2. sbor občas připojuje, čímž vznikají delší 8hlasá místa. Vedení hlasů jest bezvadné. Imitaforní práce zde není. Dále obsahuje tento rukopis vedle množství motett cizích a anonymních autorů na texty latinské ještě 7 anonymních na texty české. Jsou to: 1. Již starý rok od nás pryč jde; 2. Jakž Bůh ráčí, tak já chci též (dvoudílné); 3. Chvaltež Pána národové;19 4. Všemohoucí věčný Bože (dvoudílné);10 5. Kriste Vykupiteli; 14 Levý, str. 195, Dvorský, str. 197, 577- 15 Levý, str. 99. Že se i události rázu mimoliturgického oslavovaly zpěvem motett, vidíme ze skladby Samuela Beslera, složené r. 1611 na uvítáín krále Matyáše při jeho vjezdu do Vratislavě. Když r. 1620 král Bedřich Falcký přijel do Vratislavě, by přijal hold stavů slezských, byl uvítán německým motettem, rovněž od Beselera složeným? Výfisky obou (osmihlasých) skladeb jsou ulo-~eny v Městské knihovně ve Vratislavi. Jiný příklad tvoří německé motetfo, jež složil (taktéž pro 2 sbory varhaník lutheránského kostela sv. Mikuláše v Praze L, Martin Krumbholz (rodem z Benešova, okr. děčínského) k vysvěcení základního kamene pro kostel sv. Salvařora na Starém městě pražském r. 1611. Motetto vydal a popsal Robert Haas v almanachu Hundert Túrme (v Praze 1929). 11 Konrád, str. 143 a 407. Jiný příklad sdělil mi prof. Jan Šára v Rokycanech: také Simonides Montanus věnoval literátům rokycanským officium, muteta o českých patronech a Et in terra. Ve svazku A V 22 jsou trosky jiných 2 jeho motet. 17 Dlabač zná Prasína jen jako varhaníka v Praze kolem r. 1604; že byl také skladatelem, ne-udává. 1s Biblicky jest tento text znám pod jménem ,Canticum trium puerorum Daniielis"; v katolické liturgii tvoří součást nedělních chval (Laudes). Při které příležitosti se měl zpívat u utrakvistů, není zde, jako u žádné skladby tohoto rukopisu uvedeno. Ostatně jest zde text silně zkrácen, obsahuje jen verš 1.—4., 9. a 19. 19 Tenor superior II. chori téhož, nachází se též v rkp. V F 6 Nár. musea (pod č. 23). 20 Tenor I. chori tamtéž pod č. 17. V obojím případě jedná se o hlas, jenž je v rkp. rokycanském již zastoupen. 54 | ||||
|