|
| ||||
| ||||
|
takty v parallelních decimách, obrubuje jimi osmitónovou stupnici lenoru, v celých notách klesající:
j.L —R'—• —R—i r- za-pra-vil svým na - ro - ze - nímatd. _~ - N ~—!I -- 4i 1—! -o-- i f i i I atd. — _—o- až: 5—R r—r--_~ i —i -- o—= Decimové parallely jsou vždy ve čtvrté notě proloženy oktávou, aby nevznikly kvinty mezi basem a altem. — Stačí pouhý pohled na skupinu těchto not, abychom postřehli, že skýtají obrazec, v tehdejší mensurální hudbě zcela neobvyklý. Kolik takových zajímavých rysů jest asi pochováno ve fragmentech, o nichž jsme se zde dověděli? Bohumír Cyril Petr: Chorální prosthese, epenthese a epithese. V problému klasifikace gregoriánských paleotypů přistupujeme nyní k modifikaci připojení. Rozeznáváme tři druhy připojení: prosthesi, která připojuje neumy na počátku, epenthesi vkládající je uprostřed melismatiky a epithesi závěrečných přípojek. Prosthetické noty poznáme hned na první pohled z následujícího příkladu: JE E0 proslhese A _ ni - ma Tu e - le - gí - 5ti Při analytickém členění každého podobného initia musíme prostě postupovati od elementárních skutečností k melodicky vyvíjejícím se kombinacím, od jednoduchých částí k úpiným komplexům. V prosthesi první a nejdůležitější je akcent, střed, théma a base zhudebnělého slova, který může jako slovo mluvené vyrůstati z předslabik. Všechny noty tedy, které pak hlavní akcentované skupině předcházejí nepatří k essenci a existenci celku, nýbrž jsou připojeny; jedním slovem, jsou to prosthetické noty. 13 56 | ||||
|