|
| ||||
| ||||
|
I. Epithetické noty vzniklé v melodii prodloužením liturgického textu. Na příklad:
r AI - Ic - Iti - ia aOflheNCió noty floré sae - culum II. Druhou skupinu tvoří noty čistě spojovacího významu: sae - cu - la sae - cu - lo -rum. A - Stá - tu - it Gau - de - á - mus V tomto psalmodickém závěru jsou poslední tři noty slabiky men (B) noty epithetické; preparují a ulehčují vedení opakování introitu Gaudeamus. L. Vachulka: K otázce varhanního slohu. Pojmu slohu bývá používáno ve všeobecné estetice velmi často; slovo styl-sloh je mnohoznačným termínem. Znamená to určitý styl, obyčejně historický; jedná se tu však o slohové třídy a ne jen o individuální styly. Lze tvořiti skupiny stylů (historické slohy). Slohových možností je veliké množství podle stanoviska, jak se na ně díváme; sloh poznáme z dojmu, jakým na nás působí. Záleží na formaci, jež jest uměleckým dílem. I věci přírodní mají svou jistou for-mu, ale sloh je jen v umění, kde byl vytvořen umělci. Umělecké dílo nese pečet individuality, je ve svém utváření určeno osobností svého tvůrce. Neexistuje vlastně umělecké tvoření nějakého davu, ani při lidové písni, která je též vždy výtvorem jednotlivé osobnosti. Umělecká osobnost však je vázána na individua-litu, určenou nejrůznějšími okolnostmi, místem a hlavně časem. Čas je nejsilnější kolektivní spojení jednotlivých uměleckých osobností tak, že dokonce mohou míti své oprávnění dějiny umění beze jmen, znající jen určité dobové úseky uměleckých proudů. Dějiny hudebních nástrojů, a zvláště varhan, ukazují, že jejich existence, význam i zdokonalení nekotví snad jen v technických problémech, nýbrž jejich vývoj se děje v nejužší souvislosti s proměnami a potřebami komposice. Umělecká forma i způsob výrazu odpovídají vnitřnímu duchu doby. Vývoj varhan a varhanní skladby jdou ruku v ruce a podmiňují se vzájemně. Varhany jako B 59 | ||||
|