|
| ||||
| ||||
|
klávesový nástroj mají dogmaticky hotový tón; tato výsadní tónová ztrnulosti odpovídá uměleckému zaměření a je prostředkem pro utváření hudebních myš-lenek doby pro varhany nejvýznamnější, kdy hlavní zájem je soustředěn na zřetelné utváření hudební skladby a nejen na různé zvukové efekty. V chrámech nutno věnovati varhanám zvláštní pozornost, poněvadž odpovídají svými výrazovými mužnostmi všem nejpodstatnějším požadavkům zvukového ideálu, jakého vyžaduje vznešenost, velkolepost a velebnost posvátných liturgických úkonů. Jiné nástroje, vypočítané na tónovou řadu, připouštějí nejvýše 2. až 3. hlas; proto je potřebí více hudebníků. LI varhan je právě obzvláštní předností mnohoťónovost (vícehlas); při tam je nutno zdůraznit, že varhany potřebují jen jednoho hráče, který má též k disposici pedál. To je přednost před klavírem, kterému lépe leží svobodnější skladební práce.
Snad se dá namítnouti, že varhaníkovi je dovolen jen skrovnější vliv na tvoření tónu; má před sebou píšfaly v určité síle a zvukové barvě a může tvořiti dynamickou linii jen „terasovitě”. Než můžeme dáti varhannímu tónu též výraz po-užitím „žaluzií” atd. Foukači a houslisté mají tónovou výšku do té míry v moci, že mohou vytvořiti čistý tón, odpovídající čisté harmonii; varhany podobně jako klavír (a j.) se musí spokojiti s vyrovnaným, předem naladěným tónem. Varhanní tón může zníti neustále v stále stejné síle jako na počátku rozeznění (klavírní tón odumírá). Tím je dána možnost přivést nesenou melodii k pinému účinku a tóny různých sledů harmonií pevně podržovat v libovolných délkách trvání. Varhany mají piný a sytý tón, který se zcela zvláštním způsobem hodí k doprovázení zpěvu; hlavně však nesmí zpěv přehlušovati. — Varhany jsou nástroj píšfalový, tím se podstatně liší od harmonia; skládají se z píšfalových řad různé síly, zvukové barvy a tónové výše. Velmi často jsou varhany srovnávány s orchestrem. Tím, že bylo někde vy-žalováno od varhan, aby byly imitací orchestru, byl ovšem snížen význam varhan a přesunut cíl jejich účelu. Celá řada rejstříků byla označena výstižně jmény orchestrálních nástrojů, jejichž charakteristickou zvukovou barvu vytvářely nejpřiléhavěji. Smýkavý tón úzkých principalů a housle, měkce — určitým zvukovým oparem -- nasazující tón dřevěné píšfaly a fléta, vřeštící tón oslovující jazýčkové píšfaly a trompeta jsou spolu velmi příbuzné. Může býti úkolem stavitele varhan-umělce, aby zdůraznil jednotlivé registry přiměřeně charakteru houslovému, flétnovému nebo trompetovému, ale nesmí „fabrikovati” napodobeniny. Varhany a orchestr (myšleny v ideálním pojetí) jsou jaksi antipody. - Varhany zůstanou varhanami a jednotlivé hlasy zůstanou varhanními hlasy. Chtít přiděliti varhanám podřadnou roli napodobujícího nástroje, znamenalo by oloupit je o jejich nejkrásnější přednosti a snížiti jejich význam. Snad jsou varhany za určitých okolností schopny zastupovati orchestr, ale uhajují přesto svůj zvláštní tónový charakter. Podávají podobné, aniž by se tím snižovaly ke kopii; napodobení v umění má své meze. A není vůbec úkolem umění klamati, nýbrž zachycovati krásnou skutečnost. Varhany mají pinoprávný nárok na to, aby byly považovány za naprosto samostatný nástroj. Stavitel varhan může zdokonalovati zvukové barvy určitých hlasu, které mají jméno nástrojů užívaných v orchestru; avšak nesmí míti dojem, že takovéto „napodobení” určuje skutečnou hodnotu nástroje. Mnohem více je významný úkol, aby byly varhany správně intonovány, aby mnohost tónů splynula hlavně v plenu -- k jednotnému, vyrovnanému zvuku. Vlastní sloh můžeme stopovati teprve asi od té doby, kdy varhany dostaly klávesovou mechaniku a kdy skladatelé počali komponovati přímo pro varhany a ne-nechávali již na libovůli výkonných umělců, na jaký nástroj budou skladby pro-vozovat. V celkovém vývoji můžeme pozorovati určité slohy, které měly svoje charakteristické znaky. Varhany votické měly řady píšfal o stejném průřezu; poněvadž znít mohou jen píšfaly, jejichž délka je s průřezem v určitém poměru (dlouhá píšfala nezní, má-li příliš úzký průměr a naopak krátká píšfala se ne-ozývá při průměru příliš širokém), byl omezený počet tónů sice nedostatkem, na 60 | ||||
|