|
| ||||
| ||||
|
druhé straně však mělo toto zařízení výhodu, že se barva v jednotlivých polohách měnila. Tato výhoda se pak uplatňovala při kontrapunktické hře, jež tvoří podstatu hudby renesanční. Varhany renesanční neměly potom jiného ú-kolu, než řady píštial, příslušně rozšířené, od sebe oddělit a roztřídit na samo-statné rejstříky; při tom roztřídění se nevycházelo od 8' základu a jednotlivé sbory (na př. flétnový) nebyly vystavěny ve všech velikostech, t. j. 16', 8', 4', 2', 1' atd., nýbrž nalézáme zde mezery, které se doplňují registrem do jiného sboru náležejícím.
Varhany barokové měly vystavěny vždy všechny sbory ve všech velikostech a způsob hry, upomínající analogicky na dvojsboruvost benátského zpěvu, třídil se v principu právě střídáním těchto rejstříkových sborů. Bylo dokonce zakšzáno kombinovati rejstříky dvou různých sborů dohromady. Na tento způsob hry ukazuje i umístění jednotlivých rejstříků do příslušných manuálů nebo pedálů (který byl vybaven jako manuál), čehož bylo potřeba při interpretaci kontrapunktických (fugových) skladeb, aby thematická práce mohla patřičně vy-niknout. V romantických varhanách potkáváme se vedle rejstříků typu dechových nástrojů s registry smyčcových hlasů orchestru. LI moderních varhan se 70 až 100 znějícími hlasv zastává varhaník jaksi funkci dirigenta řady výkonných umělců (rejstříky) majícího k disposici veliké kombinační možnosti. Je nutno žalovati na někdy nevkusné používání varhan v divadlech, na gramofonových deskách, i v rozhlase. Nerozhoduje tak materiál, jako užití; vše spočívá ve způsobu hry. Dokonalé varhany mohou vždy přispívati k slavnosti církevních obřadů. Nelze tvrditi, že smíme beze škody bráti varhany ke každému světskému užití, nebot převládající užití je nesporně kostelní. V našich představách se spojují varhany s úkony v chrámech (představová asociace). Když na př. sledy tercie - kvinty -- sexty, přednášené lesními rohy, vzbuzují vzpomínku na les a lov, trompetová fanfára vybavuje válečný obraz, ;, a valčíkový takt tanec, oboe přednášející v s;'a taktu přírodní pastýřskou idylu atd., tak upomíná zvláštní zvuková barva varhan na kostelní obřady. Varhany mohou zazníti vždy v koncertním sále, nebo i jinde; proto není opak jen kostelní a světský, nýbrž důstojný — nedůstojný, nebo vhodný — nevhodný. Varhanní díla vy-růstala z kostela a jsou proto spojena s určitým velebným ovzduším chrámů. Mezi varhanami a varhanní hudbou platí relace: požadavek a vyrovnávání. Lze těžko dosáhnouti jednotnosti pro normy varhanního stylu; v každé době byl varhanní sloh jiný podle techniky doby a vždy uznávaný za vhodný pro svou dobu. Která epocha nám má býti vzorem? Tu bych chtěl zdůrazniti, že na nás, varhanících, záleží, abychom stále sledovali vývoj věcí a vyžadovali od varhanářů, co potřebujeme; jsme odpovědní ředitelé mnoha krásných nástrojů a naše počínání bude posuzovati následující epocha. Je nutno hlavně dbáti při opravách starých, mnohdy vzácných strojů, na pečlivé zachování všeho ze staré disposice, co se zachránit dá a při nových strojích hleděti jak v disposicích, tak v provedení k opravdu varhanní-mu slohu, aby mohla zaznívati v chrámech vždy jen umělecká hudba, která odpovídá vznešenosti místa a vyjadřuje posvátnost liturgie. Bohumír Cyril Petr: Tempo chorální interpretace a rythmika liturgických ceremonielů. Liturgická a chorální praxe vyžaduje techniku obratnosti. Tou vyniká každý umělec nad neumělce. Je to ostatně starý ceremonářský požadavek i v rituelu liturgických ceremonielů. Je to cosi vysokého, vynikajícího v bohoslužebném úkonu, že záleží v pozvednutí. Duše se naplňuje radostí. Člověk při bohosiužbě má dávati nejen průchod citům, ale i vnějším úkonům v krásných formách, zvláště ve slovu, tónu a gestu. Opět a opět lze přemýšleti o této technice obratnosti v liturgické praxi církve. Nelze jí odolati, ani nelze na ni zapomenouti? Lí- 61 | ||||
|