|
| ||||
| ||||
|
bí se všem a vždy. Ušlechtilou její podivuhodnost těžko je podříditi zákonu. Metoda liturgického ceremonielu ukazuje, jak a kdy třeba nebo možno užíti podobné techniky obratnosti v rituelu bohoslužebném, tak aby celý liturgický úkon byl prostý chyb, aby vzniklo dokonalé dílo. Vážím si v liturgii přesnosti. Velikost s chybami není lepší než pouhá přesnost. Přesnost ovšem není určena velikostí. Hlavním činitelem je tu rythmus. Není to výraz chlapecký, nýbrž jakási theorie úvah k rifuelní estetice církevní liturgie.
Jednotlivé rozbory ceremonielu a gregorianiky obsahují vskutku mnoho ne-všedních postřehů. Neulpívám na podrobnostech, ale akademicky posuzuji dva nejobvyklejší problémy vůbec: tempa a rythmus. Záleží v nich vážnost, pinost, příjemnost a přesvědčivost. Vyžadují jemných psychologických soudů, jichžnelze ani tak vystihnouti rozumově a pojmově, jako spíše intuicí. Rozhodně rozlišuji chorál v liturgii osobní, prožitý, bezprostřední, od chorálu theoretickéha, institucionelního, přejatého. Jednotlivé díly liturgie a jednotlivé části chorálního propria a ordinaria musí vytvořovat společnou stupnici vzhledem ku svému rythmu a ku svému tempu. Zachová-li skutečně tempo chorální interpretace souvislost s rythmikou liturgických ceremonielů, pak skutečně skýtá všem lidem bez rozdílu onu byt i jen formální možnost, jíž se mohou zúčastniti církevního kultu. Systematická souvislost některých forem liturgických úkonů odpovídá tedy zřetelně mnohým určitým modifikovaným Typům chorální melismatiky, koncentrující tím rituelní ceremoniel od volnější k pevnější souvislosti. Si liturgickou koncentrací jde pak čím dál tím více ruku v ruce diferenciace. Nastává přechod od větší stejnorodosti ku větší různorodosti. Odděluje se nejen celek jako takový, ale i uvnitř liturgického celku se oddělují rozdílné části a nabývají zvláštních forem. Je to proces určité determinace určitě charakterisovaný právě tempem melodiky a rythmem liturgického ceremonielu. Je to nezbytné k naprosté harmonii mezi chorálem a liturgií. V tom také záleží chórový život církve a její liturgie, v přizpůsobení vnifřních poměrů k okolnostem vnějším a naopak. Struktura chorální melodiky se, abych tak řekl, mění vlivem liturgických funkcí. Vznikají tím variace jakéhosi přirozeného výběru a regulace dojmů zvenčí, které vyvinují pak vnitřní stavy bud čistě duchovně nebo duchovně-umělecky. Je k tomu mnohdy třeba nejvyšších disfinkcí, i když neposkytují tyto jednotlivci možnost, aby rozvil své schopnosti a disposice, jež by jinak ležely ladem. Prozatím jsme v našem chorálně-liturgickém životě velmi vzdáleni podobného ideálního stavu. Základní myšlenkou liturgie a rituelních ceremonielů církve je vedle dogmaticko-mysterielní symboliky i visuelní estetika a stupňovitost krásy, gradovaná do superlativních pojetí ontologické absolutní Krásy. Ovšem jen visuelní estetika smyslová sama o sobě byla by nejnižším stupněm liturgického krásna v obřadech církve. Liturgie interpretuje duchovní život a jako taková emocionelně vyžaduje, abychom nesetrvávali toliko v hodnocení smyslového krásna dojmového, nýbrž pronikali a vystupovali ku kráse vyšší, ano nejvyšší k Bohu. Ani tím ovšem ne-zavrhuji nebo si méně vážím pouhé formální krásy liturgických ceremonielů, ale ta je a zůstává jen a jen obrazem pravé Absolutní Krásy. Emoce srdce žádá si přítomnost dojmové krásy smyslové, a to i v liturgii, při ceremonielním rituelu církve. Estetika liturgických adorací a genuflexí, inklinací hlav a hlubokých profund těla není ještě duchovní život, ale zdůrazňování duchovního původu liturgick'é krásy, jakožto požadavku pra tento duchovní život. Myšlenka liturgie je jistě důležitější nežli ceremonářova technika. Ale studium liturgie jako krás-na pro duchovní život je založeno na vnímavé kráse sensitivní: zrakové a sluchové. Liturgické slovo a melodika gregorianiky musí tedy symetricky rythmisovat bohoslužebnou koncentrační linii meditativní. Tvar chrámového interiéru a architektura chórového presbyteria, liturgická barva direkfářního svátku, jeho smysl a obsah pozdvihují duši do výší nejjemnějších, nejčistších? I jednotlivé detaily v souměrnosti celkových tvarů bohoslužebných úkonů mají svoji kontemplační intonaci jako krásno pro duchovní život. Vskutku, taková elevace kně2- 62 | ||||
|