|
| ||||
| ||||
|
vysokým prostorem, bylo by sice výhodnější, ale kam se sborem a orkesfrem? Mimo to zpěvácí (ev. hudebníci) byli by umístěni příliš vysoko, oož by po stránce zvukové jistě vadilo. 1I-místiti varhany, sbor (ev. hudebníky) na spodní Wohlmutově kruchtě není také bez chyby, neb varhany (tak jak jsou nyní postaveny) jsou vsazeny do jakési prohlubně, kde zvuk jejich, jinak jistě moliutný, se dusí a ohromné prostoře dómu nestačí. Kolik nyní je místa pro zpěváky (ev. orkestr)? Tedy zase: bud' varhany větší a méně místa pro zpěváky nebo naopak. Přirozeno, že jsem chtěl míti více místa pro zpěváky (ev. hudebníky) proto na spodní Wohlmutově kruchtě disponoval jsem pouze 14 velmi silně intonovaných hlasů (nikoliv jak stojí v „Cyrilu” o jednom manuále), nýbrž jakožto součást II. manuálu hlavního stroje umístěného na vrchní kruchtě a spojeného elektricky s tímto strojem dolejším. Těchto 14 lilasú umístěných co nejblíže pěveckého sboru a znějících jim takořka za ušima mělo tvořiti jakousi zvukovou podporu sboru, při čemž by vlastně (současně) zněl stroj kruchty hořejší, jakožto hlavní zvukový činitel. Tento malý stroj nazval jsem chorovvmi varhanami, ne proto, aby byly pouze pro doprovázení sboru, nýbrž proto, že měly býti umístěny tam, kde je sbor (chor). Věděl jsem, že umístění těchto 14 rejstříků bude jistě různými znalci kritisováno jako nedostatečné, ale současně jsem věděl, že, umístím-li větší varhany na spodní kruchtě, bude mi to týmiž znalci vytýkáno jako nedostatek místa pro sbor. Kromě toho navrhoval jsem ještě 2 varhany: jedny na ploše nad svatováclavskou kaplí, druhé (o barokové disposici) na zadní kruchtě. Mému návrhu se vytýkala proto nesou-středěnost, nepraktičnost po stránce lituráické. Možno sice soustřediti stroj o 90 hlasech na obě Wohlmutovy kruchty, ale nikoliv stroj o 150 hlasech (baroková disposice pro zadní kruchtu vznikla později]). Tedy bylo nutno celek rozděliti. Ostatně varhany beze sboru bylo mož-i,) umístiti jako celek na zadní kruchtě. Ale to také nešlo. Nevím, měli-li to páni znalci (kritikové) tak promyšleno jako já, který osobně jsem se
v Pasově přesvědčil, že i tak rozdělené celky liturgicky — a to skvěle — vyhovují. Vytýkalo se mně, že mám na mysli koncertní varhany sloužící koncertní potřebě. Každé varhany na světě mohou sloužiti různým účelům, neníE rozdílu mezi koncertními a liturgickými varhanami. Vy-týkala se mně také nedostatečnost barokových varhan (mnou na zadní kruchtě navrhovaných 0 42 hlasech) pro doprovázení sboru, je prý málo základních hlasů, na druhé straně však jiný znalec (jmen nelze uváděti) doporučoval stavbu varhan dl.e Gurliffa z Freiburóu. Škoda, že onen pán už nežije, setkal by se s mými ,barokovými varhanami" 0 2 až 3 osmistopových hlasech. Jak by se podivil onen pan znalec, jenž moje „barokové varhany” odsuzoval, kdyby se jel podívat tam, kde se všude staví podle Gurliffa? Jiný znalec byl proti elektropneumafice, že se vyskytují vady, že se zvuk zpožduje atd. Netřeba vysvětlovati ani laikovi rozdíl rychlosti proudu vzduchového a elektřiny. A Třeba se po-dívati do ciziny, kde vládne ve stavbě varhan ien elektřina. A facit všeho? V „Cyrilu” tamtéž čteme: „Hrací stůl je již upraven pro evenfuáln.í připojení elektrické fraktury k dalším (plur.) dílům varhan. Tedy další díly varhan, el,ektrapneumatika, nesoustředěnost, neliturgičnosf! Kde jste nyiní, páni znalci, abyste u rejd. kapituly protestovali. Platilo to jenom pro mne? Čím liší se návrh p. prof. Jandy, dómského varhaníka, od mého? Jen tím, že přidal k .sborovým varhanám” 20 či 25 hlasů, jež sice zpěv podporují, ale umístěny v prohlubni jsou zvukově utopeny. Měl jsem věc dobře promyšlenu — přes rok jsem se připravoval, než jsem podal def. návrh — vše zdůvodněno, moje chyby v disuosici by se cestou demokr. diskuse vysvětlily, po př. napravily. Ale hledati chyby tam, kde shodou okolností tyto vyskytnouti se musí, dělej co dělei a zavrhnouti při tom celou disposici, to dělá dojem uražené osobní ješitnosti. Nebylo lze tento případ projednávati před forem veřejným? Nestojí dóm svatovítsky za to? (Pokrač. příště.) — Prof. B. Wiedermann. Různé zprávy Vzácný náš americký krajan a horlivý propagátor cyrilské myšlenky za mořem vdp. Alois Merg1 rozepisuje se v amer. časop. „Hlas” v rubrice „Besídka církev. zpěvu” o lidovém českém zpěvu kostel. i o na"sem čas. „Cyril”. Část z jeho článku neváháme prozajímavost na tomto místě uveřejniti: Musím dnes, zas — do práce] Řekne se: „Na besedul” To by se nezdála velká .práce" — ale to ..slovíčko" o církevním zpěvu — psát ho ještě k tomu — to — každý může usoudit — není jen tak lehké povídání. ,.Beseda" u Slovinců, s přízvukem na té druhé dlouhé slabice, znamená totiž tolik, jako české ,slovo". Róení, často užívané mezi námi: Zajít si na besedu" znamená tedy vlastně zaskočit si někam ..na slovo" — popovídat si. Popovídat si však o tom, co se jmenuje „církevní zpěv” — není tak lehkou věcí, totiž aby to mělo úspěch. Důkaz toho je ten — a patrný — že o tom nikdo a nikdo mezi námi nepíše. Proč — je-li to tak marnivě směšné — smím-li, po dlouhé zkušenosti vykládat, eo se asi o tom někde smýšlelo a snad ještě posud smýšlí — ač už snad slaběji než dříve — proč jen nikdo se ani nepokusí o své štěstí v tomto oboru? Příčina. že se dnes zase pouštím na tu ,.besedu" je velmi pro_ saická: Budu musit zas brzo — žebrat] čím dřív, fím líp? Jak známo, je tento podnik (rozuměj .,žebr") asi ještě ten nejjisfější způsob, jak něco dokázat! Budu zas musit „žebrat” na .,Cyrila", t. j. sbírat p"redplafné na tento český orsán církevního zpěvu z Prahy. Je to z mé stranu podnik zoufalý, — snad se mýlím, — ale když zde není nikoho jiného, neodpírám hle-děti mu tváří v tvář. A moje ..beseda" dnes není než už zase takový krok, neboE nebýt této „rubriky” v „Hlase”, nebyl bych jistě byl dostal tolik odběratelů ..Cvrila" iako se — aspoň z počátku -- bylo přihlásilo. Značný počet ten — na šedesát (60) — dá se vysvětlit pouze jed- 71 | ||||
|