|
| ||||
| ||||
|
be- ran- ka ne-wyn-ne - ho pro czlowie-ka hrziessneho. W... A - by bo -zie mi-lost za nij
smr- ty zku - si - la neb kdez gest milost eie- la') tat sie smr - ty ro- wna. 0 my - lo-(b) sty twa k naz) przedywna. A rovněž tak notovány jsou následující verše a odpovědi, ježto zní: V. Aby nam zde geho wierne pracie pamyet zostala swatost bozieho tiela a geho draha krew krziestianom wydana w nyez Kristus a tak buoh zywy 1 czlowiek ciely prawda w prawdie przebywa R. Od wiekow gest toho zywy czlowiek neslichal byt buoh s lidmy na zemy tak wlastnye przebyval yakoz na§ buoh przebywa V. Angele wesele tu swemu panu przisluhugi wssiczkny wyerny milugi na- boznye pokornye myle przigymagi swoy chleb wezdayssy naylepssy naydywneyssi geducz w tom sie kochagi R. Myly boze dayz nam svu pwdu 3) mylowati kterus nam dal nehodnym w tento czas poznaty O milosti twa k nam nesmyerna." Nápěv této pisně jest složen v lydické tonině a shoduje se duchem svým s rázem té toniny, jak jej Blahoslav ve své „Muzice” udává řka: „Pátý ton zpěvy má libé, bystré, lahodící, rozkošné bez hurtu a hřmotu, po-houkající k veselosti.” Nota h dodává i tomotu nápěvu páté toniny „velebné a radostné do-jímavosti” (Haberl ,Mag. chor.). I tam, kde skladatel užil delších not, rozvahou jich užil, by čtenáře déle zatavil při „chvále milého” a „jednorozeného, syna Božího. A i ta „hes”kde jsou místo h, jak dojemně dotýkají se uší a srdci našich pro obět „beránka,” jejž dal Bůh na smrt kříže „pro člověka”, „aby Boží milost” jf získal. A hluboce jsa proto dojat volá udiveně a též tak zdlouhavě: „0 milosti tvá . . předivná”, „nesmírná.” I v tom poznáváme skladatele nápěvu neméně hudebně vzdělaného a zbožného, nežli v předešlých pisnich. Nemohu tudíž zde nedoložiti, co z těchto úvah samo sebou jde na mysl naši, že jsme totiž měli již ve XIV. a X V, věku skladatele náboženských písní vzdělané á důmyslné, již uměli svými písněmi mluviti n od srdce Ic srdci” a za tímto účelem uměli náležitě užívati zvláštního rázu starých tonin církevních i v písních pro lid skládaných. S) Zbývá promluviti nám o poslední písni této vzáctné sbírky. Jest to již odjinud známá píseň adventní „Vítej milý Jezu Kriste'. 4) Mezi písněmi rorátnfmi se nenalezá a poněvadž tu máme nápěv a notaci nejstarší (asi z I. polovice XV. století, kdežto píseň sama pochází jistě aspoň ze XIV. 5) věku), podáváme zde na světlo i tento nápěv posud ne-známý v této formě. Znít: y - tay mi - ly ge - zu Kri-ste wy-tay sy - nu pan-ny czi- ste ja tye nynye wie- ru wi-dym sil-nye pil-nye to - mu wierzym.” c) ') = celá, S) Nalézát se již v rukopise univers. knihovnv 2) — nám, v Praze aub sign. 17. F. 30. ze XIV. stoleťf 3) = pravdu. (bez not). ') Viz Jungm. Výb. z liter. čes. I. str. 323. s) Pravopis originálu. | ||||
|