|
| ||||
| ||||
|
B A F C
Kyrie: 3 3 3 3 Gloria: 1 2 3 4 Credo: 4 5 4 5 Benedictus: 1 ll 3 2 Sanctus: 1 1 2 2 Agnus: 2 1 1 1 úhrnem: 12 12 16 17 vět. Věty jsou celky v jednotlivých částech pro sebe úpině uzavřené. LI A a B jest jejich ucelení zcela zřejmé, jinak u C a F. Zde jsou totiž ony „věty” pro-loženy ještě četnými pododdíly, v kterých se mění všeobecně předcpsaný čtyřdobý takt (tempus imperfectum C, vlastně tempus imperfectum diminutum C) v fakt frojdabý (triplu 3, nebo proportio sesquialtera 2 ).9 Tyto pododdíly ne- byly zde počítány za samostatné věty, nebof jsou do sebe zauzleny přetažením závěru do oblasti změněného taktového předznamenání. Tak na př. Incarnatus Creda F začíná t' a jde až k ,venturus" 3 ,est ... mortu " C „os ... finis”. Dal- ší věta v ,Et in Spiritum ... conglorifíca-3 tur ... prophe-C tas ... mortuo - - 3 rum atd. až do konce. Podobně si počíná také C, ačkoliv ne tak často a nepře-sunuje vždy závěru; pak zas ale vložená tripla pro svoji krátkost (cuius regni non exit finis v 8 faktech) nemůže býti počítána za zvláštní „větu”. A a B pohybují se jen v C nebo e, a postrádají proto tuto rozmanitost. Dalšího prostředku k zpestření skladby užívají A, C a F přidělením některé věty toliko jednomu sboru, A nechá zpívat ,crucifixus" 1., ,et resurrexit ... Patris" 2. sborem, při čemž poznámka ,quatuor canunt" dala by dokonce mysleti na přednes sólovým kvartetem. Jinak vystupuje dvojsbor v daleko větší míře než u Sponcopaca, a přerušení osmihlasu se omezuje zpravidla na 1 až 4 takty, nehledíme-li k ex-posicím. Kde se sbory stíhají v krátkých intervalech, bývají vedeny i kanonicky. Ve mších střídá se homa- a polyfonie, v poslednější má zejména C a F skupiny s nástupem hlasů přímo rafinovaným. Pochybujeme ovšem, zda vše to je výmyslem našich 4 skladatelů. Ve všech 4 případech se totiž jedná o t. zv. missac paradiae, jež čerpaly ze skladeb jiných, jejichž názvy nesou. Praetoriova „Tulerunt Dominum” jsme neviděli a kdo byl autorem onoho ,Deus spes nostra", „Ecce tu pulchra es” a „Nativitas tua”, jež jako heslo nesou mše F, B a C, nevíme, a i kdybychom znali provenienci, sotva by byly tyto skladby nám přístupny. A přec je znalost modelu pro posouzení nové skladby nezbytnou. Bylo totiž zvykem, skladbu za model sloužící rozčleniti a těchto článků použít ke komposici mešní. Články se přejímaly bud nezměněně, anebo v jakési úpravě. V postupu článků se skladatel nevázal na model, nýbrž užil jich třeba v jiném pořadí, než v kterém jdou v modelu za sebou, ba použil jich v jedné mši i vícekrát. Citáty z modelu, v nové mešní skladbě různě rozestavené, spojovaly se mezivětami, jež jsou výtvorem skladatele mše. Neúpinost hlasového materiálu těchto 4 mší ne-vadí nám, abychom foto opakování mohli sledovati. LI F se jeví následovně. 1. Kyrie I, prvých 12 taktů -- Et in terra ... adoramus te; 2. Kyrie I další až do konce je převzato s nepatrnou změnou pro ,visibilium omnium et invisibilium; 3. Christe, prvé 3 takty — filius Patris -= factorem coeli et terrac; 4. Christe po 6 taktech skupina 6taktová = per quem omnia facta sunt, _ descendit de coelis (dvakrát); 1619 seniorem konsistoře; roku 1621 by1 z Čech vypovězen, roku 1624 provdal svou dceru za Jana Amose Komenského; roku 1628 opustil Čechy a zemřel roku 1632 v Lešně. Zdá se, že hudebníkem nebyl, nebol v básni na jeho smrt se praví: „že pak jsem sám víc časem --sloužil tiše, než hlasem” (ČČM. 1910, str. 429 a 1913, str. 164). Dále jsou známi: Václav Cyri11, 1560 učitel při týnské škole, Václav Cyrill Písecký, 1563 a 64 probošt koleje Karlovy, Václav Cyrill, 1593 písař Nového města pražského, Mikuláš Cyrill, 1600 správce školy v Příbrami. ~I V rkp. nečiní se rozdílu mezi C a rovněž značek 3 a 2 užívá se v různých hlasech součas- ně, aniž by to mělo vlivu na délku not. 76 | ||||
|