|
| ||||
| ||||
|
po způsobu nápěvů s proměnlivými takty, lichodobých. Že foto spontánně na-vozené čtení je neúprosně protichorální. je na snadě. Odpovídá za to exklusivní modernistické melodice araktické.
III. Situace je o to horší, že přepis chorálu novodobou notací porušuje i chorální hodnoty estetické. Druhým hlavním požadavkem notopisu vedle grafických postulátů je neporušenost právě estetická. S jedné strany jest zajisté do-stačující, jestliže písmo bezpečně fixuje ony strukturální složky hudby, jež z jejílio složení zapsati má (a jen tyto, nebof jinak zavedlo by do zápisu elementy interpretace ve smyslu přídavků dodatečných, af již žádoucích či nežádoucích), ale se strany druhé není slabší požadavek, který vyslovme negativně, aby písmo neztratiiv tvářnost hudby, kterýmž slovem rozumíme filosofický pojem „Gestalt” podle Ehrenfelsovy nauky gestalttheorie. Volněji vyjádřeno, běží o zachování bytostnosti díla, jež je vyjádřena na venek a uchovávána vnitřně objektivní tvářností díla. Po té stránce přichází závažně v úvahu i vzhled písma, platí-li estetická věta, že vzezření zápisu je konkretním paradigmatem umělecké ideje díla. Pouhý přetisk vedli sebe originální notace chorální a přepis v notaci moderní je postačujícím i dostačujícím argumentem pro odmítnutí notace, která ,Gestalt" zpěvu gregoriánského deformuje. IV. Jaké že tedy klademe postuláty na transkribční písmo, jehož by bylo užíti pro přepis gregoriánského chorálu? Vyplývá z řečeného, že jsou to tyto: a) písmo mějž po výtce charakter vokální, b) nechf vyjadřuje jen ty strukturální složky, jež zapsati má, c) nechf se vytvoří takový zevní vzhled písma, aby co možno tvářnost, Gestalt, zápisu originálního byla zachována, nebo aby mohla být v novém písmu alespoň spatřována, d) budiž, vzhledem k svému praktické-mu úkolu, při tom příbuzné písmu modernímu. 1. Pro takto organisovaný notopis lze beze změny užít základní element nofopisu diastematického, totiž linkovou osnovu. Uspořádání linkové osnovy chorální i moderní má společnou organisaci terciovou. Po té stránce může tedy, a musí být, převzata bez úprav. Možnost jisté modifikace ohlašuje se teprve při otázkách dalších přináležitostí, t. j. při otázce počtu linek a tonalisace osnovy klíčem. Je jisto, že dnes pětilinková osnova je tak vžita opticky, že odhaduje se bezpečně domicil noty na ní, i když je osnova technicky nějak porušena; redukce počtu linek nutně by směřovala proti požadavku blízkosti písma k písmu modernímu. Nicméně je jisto, že pět linek disponuje větší tónový prostor pro chorál, než je potřebí, takže zase domicil nápěvu jakožto grafu celkového je v osnově pětilinkové nemálo utápěn; v důsledku toho ztrácejí se přirozené hranice ambitu dané opticky písmem v tónovém prostoru. Je to sice námitka dosti závažná, nebof útočí na nezbytnou vlastnost grafického písma vůbec, t. j. na názornost písma, leč přece jen na váze důraznosti ostatních otázek neváží Tolik. Zvláště tehdy ne, kdyby zmírnilo ji rozhodnutí pro klíč „C” při tonalisaci osnovy. Z moderních klíčů klíč „F” je klíčem vokálním, klíč „G” však zase převážně nevokálním. Proto stará notace vedle klíče F disponuje typicky vokální klíč „C” a všecky ostatní klíče píše, mezi nimi „G”, pleonasticky, a to ještě v kombinaci s klíči hlavními, jež tyto vedlejší klíče takměř vokalisu í. ,Je však okolností velmi pro naši věc podstatnou, že klíč „C” nezanikl ani v notaci moderní. Nejen že je psán fakticky v poloze altové a tenorové, nýbrž ne-přímo vyplývá i z notace nástrojů transposičních ve funkci jaksi zamlčené ,chiavette". Pravda, dnes se stal příznačným klíčem instrumentálním tím, že ztratil vývojem konvence vlastní vokalitu. To však je právě proces praktický, nikoli genetický, takže nic nestojí v cestě tomu, aby nebyl restaurován ve svém původním charakteru. Že pak znalost jeho čtení nezanikla a běží jen o nové užití v polohách dalších, než svrchu řečených, nebrání jeho užití nic ani po stránce praktické. Zato jeho užití je největší závažnosti pro chorální transkribci v osnově pětilinkové: a) jím totiž se uchovává i požadovaná ,Gestalt" zápisu — nápěvu, b) jím je umožněno zápis i v pěti linkách, tak umístit, aby právě rozměrnost pětilinkovosti byla překlenuta a hranice ambitu na osnově zdůrazněny. Tedy vzhledem k pětilinkové osnově postulujeme vokální klíče „C” a „F” podle hledisek chorální notace; je ta klíčování výhodné i podle hledisek notace mader- 80 | ||||
|