|
| ||||
| ||||
|
Strophicus ~J~
Clivis strophica Torculus strophicus d if Pressus~ l U umae app sitae f~~ ne Trigonon i,-di j~jj I-Iii Quilisma Ostatní neumae longiores seu compositae píší se způsobem, který automaticky vyplývá z řečeného i z přehledu konstrukce. K resumé vývodů je nejlépe užít kontraposice tří různých zápisů, a tím demonstrovati transkribční praksi i zde diskutovanou. Pro poměrnou hojnost znaků zvolen za příklad úsek z offertoria „Lauda anima”, tak jak je zapsán v typické edici Craduale Romanum a v Liber usualis Misae et Officii (ed. Paris 1924 Desclée et Socii, str. 709). Zní v notaci chorální: Lau da - - - a - nt-ma me - H - - - Uo-mi -num* iau-ua-oo - v notaci moderní: A A _ _ ~---__ ~ i Lau da a . ni . . ma me . . a Do-mi num lau - da - bo v notaci chorální transkribční: Lau da - - - a - ni-ma me - - a no-mí - num: lau-da - bo- Soudíme, že rozdíl je via facti patrný: transkribční nota choralis opakuje vnovém duktu tytéž znaky, jichž užívá nota choralis originální; přepis notací moderní opakuje jen noty nápěvů. Zachovává symbolický obsah notačních znaků původnílio duktu, t. j. notace je vokálního typu, vokálně distribuuje výškové kvality nápěvu, ponechává vyplynutí rytmických důsledků, ale nenavozuje nijakého „rytmisování” nežádoucího. Je pouze grafickým přenosem tradiční notace do soudobého písařského a tiskařského ducha a do současného porozumění. Užité zde konstruktivní stanovisko ie čistě paleografické. Vyhnulo se vědo-mě složce diplomatiky, která nebezpečně v nauce o hudebním písmu splývá s vlastní složkou paleografickou, a která jmenovitě v paleografických školách církevních není z dobrých jinak příčin — jdef přec o hudební obsah chorálu — strikně odlišována. Naše stanovisko nedbá také nynější okamžité prakse, jíž se dostává i ve zpěvu chorálu i v jeho edici a transkribci sankce uznáním církevní vrchnosti. Chcet vědomě odlišit stanovisko hudební vědy a duchovní nauky o chorálu, právě proto, aby hledisko paleografické zůstalo nedotčeno. N;~bot' 84 | ||||
|