|
| ||||
| ||||
|
Á potud jest píseň notována a nejdeláí notou zakončena. Noty jsou takové jako
u čísla S. Linii v systému jest pět, jež ještě šestou se odděluji od textu. Klíč C jest tu pouze naznačen třemi čárami v první liteře W na páté líně. Máme tedy před sebou vánoční píseň v dorické toniuě sloíenou. Její nápěv jeví zde důstojnou slavnostnou náladu mysli, na druhém řádku však trefně vyznačuje hlubší polohou tonů důkaz silné' víry dle s>ov textu. Však nemohu zamlčeti, že při slově „aěřím” ne-končí vlastně sloha, ni myšlénka (viz „Výbor lit. č.) a dle toho možná, že ui nápěv se tím slovem nezavírá. Sám začátek melodie poukazuje nás reperkusi fa-ut (f-c) a způsobem svým spíše na lydickou a vzhledem ke konci na hypolydickou touinu. Rozsouzeni té věci zůstaviti jest nám budoucnosti. Konrád. Dr, A. `V, Ainbros o reforro!č či obroda hudby kostelní,*) Ti. Nutnost reformy, kde je třeba, títi se velmi snadno a začasté velmi naléhavě ; volati po .ni snadno jest vyřknuto — vykonati však reformu bývá velmi těžko, s tisícerými nesnázemi, s tisicerýmí oběEmi spojeno. Revoluce kácí a umí mistrně bourati, stavěti však naprosto neumí — reforma nechce pusto-šiti, nýbrž přetvořovati, tvořivě díla se chápati. Kde o to jde, aby po právu na své místo zase dosazena byla věc důstojná, druhdy již stávající, během věků však zohavená, tam reforma jest spíše obrodem. Pravá hudba, církevní má býti obrozena! Rádo se mluvívá o Palestrinově „reformě hudby kostelní.” V podstatě nebyla však reformou. Kdo zná velebná mistrná díla církevního umění skladatelského doby předpalestrinské, nepochopí, co vlastně se mělo reformovati, pokud se jasně nepřesvčdčí, že nešvary nebyly způso beny pracemi skladatelů, nýbrž ješitnosti, nevědomosti a nedbalosti zpěváků, kteří boho službu a uměni stejnou měrou zneuctívali. Kde měl býti duch a život, zbožnost a láska, tropilo rejdy své bezduché řemeslo. Moderní poměry naše jsou k tomu úžasnou analogií. Nelze pochybovati, že reformě či obrodu katolické hudby kostelní a bohoslužebné ne-obyčejné překážky valeny budou v cestu. Nesnáze způsobí jednak věc sama, jednak do-staví se i od jinud. S podivem bude, jest-li žurnalistika mlče-ním — „umlčováním” vedle záměrů vlastních — se spokojí. Snáze lze ještě s této strany naditi se náruživé oposice. Úsměšek, potupa, pomluva, překrucování, hotová lež —žádná z těchto pekelných zbrani není, jak známo, žurnalistice dosti špatnou, kde jde o boj s katolickou Cfrkvf -- především s katolickou Církvi ; nebo v další řadě jest boj namiřen *) Viz „Cecilie” r. VI, čís. 1. etr. 5.proti všemů, co náboženstvím a vírou v Boha slove. Publikum, co moudrost svou politickou a ostatní z novin čerpá při ranní kávě, jest chorezn. „Vzdělanec” nemá ani za mák, co by namítal, když katolická Církev má býti psancem a katolík má zaujímati místo indického paria. Měl-li spolupracovník ,Augsburger allg. Zeitung” dosti drzosti, že nové vystavěné kostely na vídeňských předměstích prohlásil za právě tolik „citadel temnosti a hlupství,” snadně lze nadíti se, jak hudba od té strany přijata bude. Zde dlužno přijmouti boj ve jmenu Páně ! Sahá ještě mnohem dále, než na vzláštní půdě, o které tuto se jedná, býti se zdá. Církvi jde o býti a nebýti. Po půldruhém tisíciletí vidíme poznovu z propasti vystupovati časy Deciovy a Diokletianovy, tisícům katolíků zabraňovati bohoslužbu, svátosti, svěcení, kterým Církev obklopuje a posvěcuje zrozeni, život a smrt člověka. S hrůzným pokřikem úsměšným a vítězným ohlašuji odpůrci ,bankerot víry" — není Boha, není prozřetelnosti, nenf svobodné vůle, není odpovědnosti, není nesmrtelnosti — hmota samá, slepě pracující hmoty nutnost samá — to jsou ty nauky, které lid denně v illustrovaných a neillustrovaných novinách čitá, od kočujícich docentů v „přednáškách pro vzdělané kruhy” slýchá, které takřka se vzduchem dýchá, s pokrmem požívá. Jde-li nyní o to, dorážejícímu duchu času srdnatě se opříti, nezbývá času, abychom s pouhým žalostným k nebi pohledem bolest vyjadřovali a v ostatním příkladu neutrálního anděla Danteova následovali : „- - che non furon ribelli Né pur fedeli a Dio, ma per se foro.” Zde dlužno činně vystoupiti — bojem; nikoli ránou za ránu, nikoli kletbou za kletbu, | ||||
|