|
| ||||
| ||||
|
předpokládá, že na jeho čistotě závisí vědní výzkum chorálu vůbec, a tedy i ve věci transkribční podává východisko, na němž je zabezpečena plodnost vědní diskuse, již by autor rád zahájil. Po stránce tvarové není zajisté potřebí dodá-vat, že v praktickém notopisu přísluší slovo kromě choralistům také grafikům,, kteří jsou povoláni na podkladě teoretického a konstruktivního námětu vytvořit esteticky ladný a opticky přehledný tvar notace.
Bohumír Cyril Petr: Synerese a její variace. Třetí kapitolu v klasifikaci gregoriánských paleotypů tvoří forma syneretická, čili stažná. Stažení čili synerese znamená vždy v gregoriánské hudbě sjednocení částí elementárních jednotlivých not i neumových aggregátů k vytvořeni nové melodie. Jako v gramatice i zde můžeme toto syneretické stažení specifikovati do tří skupin: na vlastní syneresi a na dvě její variace, totiž krasi a elisi. a) Synerese vzniká stažením dvou nebo i více not, nebo neumových celků, které by jinak podle pravidla měly býti zpívány nad několika různými slabika-mi, na jednu slabiku. Na příklad: A pravidelná forma ad - jú - íor B synerese ^ i - - ta V následujícím příkladě vidíme tři zřejmé synerese: 1. Linie B. skandikus slabiky glo vznikl syneresí punkta a podatu, které v linii A jsou zpívány nad dvěma slabikami procé — (oddělení 1 a 2). 2. Podobně linie B: v synkopě not tenorových (oddělení 3) vyžaduje tato nutno stažné synerese. Vynecháním synkopov aných not vzniká mezera, která musí býti stažena v jediný melodický celek. Skandikus, jakožto důsledek první synerese slučuje se tu s klimakem resupinem (oddělení 4), aby zároveň vytvořil hned další druhou syneresi. To však ještě není všechno. 3. Linie C. je tu jen jednoslabičné slovo rex: 2 noty, oddělení 5. ~-- 85 | ||||
|