|
| ||||
| ||||
|
slučují se navzájem a spojují se zároveň také ještě s poslední notou předcházející neumové skupiny, aby s ní vytvořily synerektický porrektus; to je pak třetí synerese příkladu.
b) Krase. jestliže v syneretickém stahování závěrečná nota určité neumové skupiny setká se na témže stupni s počáteční notou neumové skupiny následující, pak nevzniká jen pouhá synerese na základě neumového položení vedle sebe, nýbrž krase, t. j. smíšení, sloučení obou těchto not. Krase je proto jedna z forem gregoriánského pressu. Na příklad: 1 2 3 4 rr ~i i qui - a ve - - - ni - et si - cut cé - - - drus Krasi zřetelně vidíme v linii B (oddělení 3 a 4) nad slabikou drus. Zasluhuje tu však připomenutí a zmínky také ještě v téže linii (oddělení 3) se nacházející synkopa si. c) Elise. Věci, které označujeme tímto jménem, nemají mnoho velké důležitosti v liturgickém zpěvu chorálním; přesto se jich ale musíme krátce dotknouti, protože velmi často vysvětlují přímo nebo značně vysvětlení usnadňují v případech mnohých variant četných rukopisů. Stává se totiž často, že se potkávají dva stejné vokály ve tvaru jednoho slova (na př.: testimoniřs), nebo mezi dvěma slovy (te exspectant) a dávají notatorům v manuskriptech možnost vynechati elisí druhou notu nad týmž vokálem, kdykoliv je tato intonačně a solminačně stejná. Na příklad následující místo v manuskriptu kláštera St. Gallen (svatého Havla ve Švýcarsku), č. 339, str. 1, je takto notováno: ^ ^ u - ni - vér - si qui te ex spéc - taňt Elise vypustila notu nad slabikou ex. Ale přece jen musíme říci, že tato elise je více méně zdánlivá, spíše obrazná než skutečná, opravdová; nebot ve skutečnosti noty, které náležejí oběma bezprostředně za sebou následujícím e, se právě tím stahují (elidují) do jedné skupiny. Nevíme tím vlastně, kde slovo te končí a kde začíná slabika ex. Přesnější dojem sluchový máme na příklad v jiné užité variaci notační: g ^ ^ ^~~— nebo C ^ qui te ex - spéc - tant qui te ex - spéc - tant Následující tedy verse, v níž by chtěl gregorianista vynechati jakési zbytečné opakování tónu si nad slabikou ex je zavrženíhodná: qui te ex - spéc - tant Víme přece také, jak staří notatoři téměř zásadně píší K y r i e 1 e i s o n. 86 A | ||||
|