|
| ||||
| ||||
|
tu Cyrilskou. Ačkoli neznal se s ním osobně, přece vlivem a působením Doubkovým dostal se Voborskému do ruky časopis Cyril, jehož se sťal pozorným a vděčným čtenářem. Mimo to začínal se také zajímati o dějiny církevního zpěvu v Čechách. A tak není divu, že vyrůstaje v tomto prostředí, nadchl pro umění hudební a zvláště milou se mu stala hudba církevní, takže v jeho duši zrála tou-ha státi se varhaníkem. Tehdy ještě vládly ideály! Se strany dědečka byl ve svém přání podporován, ale otec nebyl tomuto úmyslu příliš nakloněn .... snad o něm nechtěl ani slyšeti. A nelze se divitil Ze syna, který s prospěchem studuje, míti muzikanta) Když však mladý student neustává ve své hudební činnosti a jediná jeho touha hudba, tu konečně i to srdce otcovské se obměkčuje a Kamil, dokončiv V. třídu gymnasijní, odchází v r. 1899 do Prahy na oddělení varhanické při konservatoři hudby. A tu profesor josef Klička, Karel Stecker, Karel Knittl, prof. Vyskočil, Ondřej Horník, Karel Hoffmeister, ti všichni jsou duši, pro krásno zanícené, dobrými učiteli a vůdci. V posledním roce navštěvuje komposiční oddělení mistra Dra Ant. Dvořáka. V roce 1903 absolvuje s vyznamenáním a vrací se do svého rodiště, kdež působí jako soukromý učitel hudby. V té době pilně v kostele hraje na varhany za svého učitele Štěp. Doubka, který mu byl vždy upřímným přítelem a iehož si vždy nad jiné vážil a jej miloval. Na podnět Doubkův, který byl též učitelem zpěvu na reálce, začíná Voborský skládati pro potřebu žactva na ústavě různé, příležitostné skladby duchovní. V té době vzniká česká mše „Ejhle, oltář” a „Te Deum” (později vydáno v České Hudbě), mimo to různé vložky s českým textem. Na děkanském kůru v té době provedena první jeho latinská mše: Missa brevis in Es dur.
Do Jindřichova Hradce přichází 1. května 1906, kdy byl ustanoven zde ředitelem kůru a spolu varhaníkem při proboštském chrámu Páně. Opouští po druhé své rodiště s přáním v duši, aby se tam jednou mohl navrátiti a působiti v místě, kde se narodil, studoval a kde měl své nejdražší. Během tří let naskýtá se po třikráte příležitost -- Voborský žádá o místo učitele na městskou hudební školu — ale vždy bezvýsledně. Smiřuje se proto s nutností, věnuje se cele práci. V r. 1907 skládá před pražskou zkušební komisí státní zkoušky ze zpěvu a hry na varhany. Na základě těchto jest pak ve školním roce 1908—1909 ustanoven učitelem zpěvu a varhaníkem na vyšším gymnasiu v Jindřichově Hradci. Věren snahám cyrilským, jež poznal za svých studií gymnasiálních v Táboře a na konservatoři v Praze, snažil se církevní hudbu na kůru jindřichohradeckém vésti v těchto intencích. Bylo mu však tehdy překonávati mnohé nesnáze a překážky, nebof hudba chrámová za jeho příchodu byla ve skutečném úpadku. Neleká se však práce a námahy, překonává i ty překážky, jež se mu stavěly v cestu a provádí odhodlaně potřebnou reforniu. Časem získává repertoár skladeb liturgicky správných a hudebně hodnotných. Sám pilně skládá, hlavně potřebná gradualia a offertoria na všechny neděle a svátky církevního roku. To byl také nejvíce citelný nedostatek v oboru církevní hudby) Během let tak nastřádá svojí pílí a neúnavnou činností program, jejž pak jeho secvičený sbor uvádí čestně v souvislost a soulad s církevními předpisy. Voborský komponuje na přesný liturgický text latinský, neohlíží se, zda se zavděčí vkusu návštěvníků chrámu Páně! Jedinou bolestí jeho však jsou tam-ní varhany! Sám nazývá je zříceninou. Dovedu oceniti snahu dobrého hudebníka --- aby měl nástroj v pořádku. Veškeré kroky, jež podnikl pro postavení nových varhan, zůstávají však bez výsledku. Snad i příští doba popřeje mu, aby viděl tuto šlechetnou snahu spiněnu. Jeho hudební činnost však jeví se i jinak – působí řadu let jako sbormistr pěveckých spolků, až pro nedostatek času se této činnosti vzdává. Založil v mís-tě soukromou koncesovanou školu hudby a zpěvu. Na gymnasiu pořádá každoročně hudebně pěvecké akademie a cvičí žákovskou smyčcovou i dechovou hudbu. V roce 1908 pojal za chof Stanislavu Friebovou z Jindřichova Hradce. Šfastné manželství bylo požehnáno třemi dcerami. Nejstarší Vlasta, dnes kandidátka filosofie, zdědila po otci značné hudební vlohy, jest dobrou pěvkyní a zručnou klaviristkou. Zdeňka zemřela měsíc po narození a nejmladší Miloslava, 2á- 88 | ||||
|