|
| ||||
| ||||
|
kyně VIII. tř. gymnasiální, rovněž se v hudbě pilně cvičí. Za dobu svého působení v Jindřichově Hradci odchoval hojný počet žáků, jimž byl vždy dobrým a svědomitým učitelem. Z jeho hudební školy vyšla celá řada varhaníků.
Roku 1919 ministerstvem školství a nár. osvěty byl Voborský jmenován hudeb-ním konserváforem pro Čechy. Od svého mládí byl též horlivým sběratelem starodávných nástrojů hudebních, jež téměř všecky též vlastnoručně opravoval a tak pro budoucno od jisté zkázy zachránil. Je zajímavo, že i v tamto oboru — jako samouk dopracoval se pěkného výsledku. Jeho sbírka dnes obsahuje přes 100 nástrojů dechových a 52 nástroje smyčcové. Rovněž staré rukopisy skladeb církevních a některé sbírky duchovních zpěvů jsou dnes v jeho majetku, zejména rukopisy jeho děda, Václava Ed. Krátkého. Nutno však podotknou-ti, že Voborský, obíraje se hudbou církevní, neopomíjel ani světských skladeb. Církevní a duchovní jeho skladby pak nesou ráz skutečně skladeb duchovních, prodchnuty jsouce vírou a zbožností, hudebně pak znak skutečného hudebního umění, takže možno o nich říci, že jejich cílem je skutečně oslava Nejvyššího a nábožného pozdvižení mysli věřících k Bohu. Kéž Všemohoucí, jehož oslavě jubilant zasvětil veškeru — aneb aspoň větší část své práce a činnosti, požehná mu a dá mu dožíti lepších ještě dní, aby i z další a nové práce své těšiti se mohl v kroužku svých nejdražších? Ad multos annos? (Pokračování příště.) Oprava. V referátu o přednášce PhDra E. Zrold y „O č e s k ý c h m i s t r e c h d o b y ba~ r o k o v é”, uveřejněném v minutém čísle našeho časopisu na str. 63—65, vynechán byl nedopatřením na str. 6^ celý passus (mezi odstavcem třetím a čtvrtým, t. j. po slovech: „... nepostradatelnými poinůckami” a před odstavcem, začínajícím slovy: „...Pathos má..."J. Ježto vynecháním onoho passu celý smysl článku jest porušen, přinášíme jej dodatečně dnes. Laskavý čtenář si zmíněný článek tímto dopiní. Hudební 'barok byl stylem mužným, jenž uzrál za doby krvavých válek a jesuitských misií. Oproti tomu vychovala si neapolskou hudbu doba galantních in-trik a pastýřských her. Tak se stává neapolská hudba výrazem doby rokokové. Jest to hudba lehká, hravá, graciésní a piná optimismu. Vidí svět jen v růžovém světle a objeví-li se sem tam nějaký stín, smí jej umění podávat jen v jakési snesitelnější úpravě. Aby rozdíly mezi hudbou barokovou a rokokovou vystoupily co nejzřetelněji, upravili jsme náš program tak, že necháme arie stylově rozdílné sfřídat. K tomu ještě několik poznámek: Plánického jsme poznali již minule jako zdatného barokového skladatele. Dnešní fři arie jsou rovněž vzaty z jeho tištěné Opelly z r. 1723. První dvě arie jsou poučné proto, že nám ukáží, jak samostatně si počínal barokový skladatel s houslovým hlasem; Třetí arie tvoří v Opelle výjimku, nebot ona jediná mezi 12 je psána stylem neapolským. Autor si patrně na ni proto zvláště zakládal, položiv ji na první místo, kdežto my v ní nevidíme víc, než nejstarší školský pří-klad. Doprovod, jenž se úpině kryje se sálovým hlasem, byl zde přepsán do varhan. Posledně jsme také slyšeli část mohutného českého mofetta Zelenkova. Virfuosnost kontrapunktického umění Zelenkova ukáže dnešní arie Recordare, která je v originále vlastně triem pro sólový hlas, violu a hoboj, avšak ani v transkripci pro varhany nebude bez účinku. Za změněného režimu na saském královském dvoře musel stárnoucí Zelenka se předělat a psát po přání svého nového pána italská oratoria. Arie ,Ah se tu costi tanfo amor” je aranžována z jeho oratoria ,Gesú al Calvario" z r. 1731. Ačkoliv jest stylově od předešlé ú-pině rozdílná, prozrazuje svoji sytou melodikou mistra, jenž dovede mluviti i jinou hudební řečí, než tou, kterou mluvil po celý svůj život. Novým zjevem jest pro nás Fr. Habermann, a to zjevem pro přechod stylu nejpozoruhodnějším. Svým pobytem v Italii vytvořil si svůj zvláštní sloh, mísící staré a nové v jedné skladbě. 89 | ||||
|