|
| ||||
| ||||
|
— 47 —
cakunpeuí hudebuin, uástroj~ a p. u duahovtúho Hřadu zakročiti. 3. Na tnísteclt, kdo jednota ceeilská v život povolána jest, má ustanoveu býti pokladuík, který platící členy vyhledává a rozmnožuje, příspěvky od nich vybírá a vůbec o pokladuu jeduoty pečuje. Pokladník zhotovuje o příjmech a vydáních jednoty každoročně účet, jehož výsledek představenstvem jednoty členům phiněřenč se oznamuje. 4. Aby tíčastenství osadníků se budilo a poduěcovalo, mohou pro členy spolku výročně pořádati se meuší hndebuí produkce, při kterých skladby církovuí předuášeuy bývají; k těm proti vstupnAmu ve prospěch jeduoty odvedenému přístup mají i nečlenové. Účinkování a prospívání jednoty závislé jest uredevšíut od přičinlivosti pánů farářů, od horlivosti pánů řiditelů chrámové ]ntdby a od přiměřeného spolupůsobení osadníkův jakožto členův výkonnýoh a platících. Vrchnopastýřský úřad kojí se nadějí, že velební páni správcové osad tam, kde zavedeni farních jednot cecilských provésti Ize, takové spolky v život povolati a tíčel spolkový dle mužnosti podporovati neobiueškají. L osad, kde jeduoty cecilské povstanou, budiž bez ineškáuí o zaražení a napotom o dálším trváuí a prospívání jednoty ve výročuích výkazech duchovenských pokaždé sem zpráva podáváua Biskup církevni hudby milovný b'rlxc~asl~ý nl'irelaeitclaor" p&: Dr. Vincenc laasser, kníže-biskup hrixenský, v 70. roce věku na neděli květnou život vezdejší dokonal. Neděle květná — v pravdě krásný den tímrtuí! S ,11osauua iu excelsis" na rtech vznesla se duše vzuešeuého kuížete vzhtiru a slavila sjezd do Jerusaléma nebeského. Kníže-biskup Vincenc náležel k mužům, kteřf o sobě říci mohou : „V bolestech konal jsem poviuuost svou " Jest-lize na tomto místě list hudební jen té stránky se dotýká, v jakém poměru zesnulý k reformě hudby kostelní se nacházel, musí slavně vytknouti se, "ji věnoval veliké pozornosti, pokud z událostí známých souditi Ize. Co protektor jeduoty cecils]ié s neobyčejnou ochotou přijímal pozváni kn provozováním, jaká řiditelé kůru na počest poifádávali a býval přítomen až do poslední noty. Na visitačnfch cestách povolával zvěčnělý kníže suaživé varhauíky venkovské k sobě, dotazoval se jich zevrubně na poměry, a uměl nejen slovy, nýbrž i eestovnínti stipeudietni ndtně-Aovati a chváliti. Při oírklevniclt jeho obřade;;h vyzaiovala hluboká vážnost, vzuešeuá důstujuust a nejkrásnější souměrnost, což i u protestantů hluboký dojem plodila Na liturgické otázky bylo odpovídáno, aby církevních předpisů šetřilo se. Jak probuzený život liturgický zvěčnělého zajímal, nejlépe na tom se spatřuje, že právě před rokem rukopis liturgiekého katechismu Battloggova osoGu~ četl, skoutnal a poznámkami opatřil, a ač pracemi a churavostí stížcu byl, předce v záležitosti té tři listy delšllio obsahu napsal. Pequiescat in pase ! Lisztova slavnostni mše ostřihomská. Péčí společenstva pi•átel hudebních provozována jest ve Vídni v pašijový úterek Lisztova slavnostní mše ostřihomská za osobního řízení skladatele. Zajímavá jest kritika za té příležitosti pronešená a redaktor nemůže odepříti si toho, aby čtenářstvu nepodal alespoň u výtahu, co závažní hlasová o veliké skladbě pronášejí. „Wiener Zcitung” píše: Od prvního provozování Lisztovy slavnostní mše ostřihomské ve Vídni k nynějšímu obnovení minul téměř krátký věk lidského života. Není to věru ani na úkor ceny hudebniho díla tak znamenitě založeného, ani výčitkou kruhů, hudební provozování vídeňské poi•ádajících. Jest dojista mše a dokont:e tato Lisztova mše jednak předmětem ku provozování tak rozsáhlým a těžkým, jednak vyžaduje na poslucliači tolik pozornosti, opravdivosti a sebezapření, že ústav koncertuí a to ještě na přízeň obecenstva oclkázauý, nemůže ji za častou strava před-kládati. Co tu vele ušlechtilého a vznešeného dere se k volbě na poli uměleckém, na němž od Ockeghema a Palestriny až k Bachovi, Cherubinimu a Beethovenu skoro každý veliký básník hudební snažil se postaviti sobě pomník nepomijitelný. Musely tedy zvláštní okolnosti sejíti se a vnadidlo přítomnosti a osobního řízení skladatele muselo přidružiti se, aby opětné provozování ,Ostřihomské mše" rádnu a oběma druhy výsledku, zanešeného a uezauešeného, stejnoměrně korunováno bylo. Společenstvo přátel hudebních to pochopilo a na poslední čin svůj možno mu také bude odvolávati se neméně před forum ctižádosti, jako v radě počtářů. Mnoho se napsalo a mnoho se uahádalo o ceně Lisztovy D-mše. Jako Wagnerovy opery, jejichž novotářskou bytost s důvěrou na přísnou hudbu kostelní přenáší, byla nadšeně chválena a náruživě haněna. Velebena její odvážlivost a bědováno nad toutéž vlastností. Ve skutečnosti snad tak mnohá podmínka, která snahu Wagnerovu v opeře liclslcy a dějepisně odůvodňuje, u Wagnera na sloh kostCluí přmtešoného se pohřešuje. Aui vnitřní bezceunSot, ani vzdalování se od pravého | ||||
|