|
| ||||
| ||||
|
- U --
mšeíc za inesfcem, rok za rokem l A pracuje se nyní již ne pouze na jedné, nýbrž na vinicích četných. Rok od roku přibývá pra covníků, přibývá, lásky, přibývá nadšení 1 — Bohu díky ! Sv. Cecilie žehnala a sv. Cyrill od světice nyní dílo přijímá. Světice počala, svčtec práci dokončí. „Cecilie” dílo připravila, ,Cyrillská Jednota" v díle bude pokračovati. Pod záštitou sv. patrona na nebesích a duchovní vrchnosti na zemi musí Obecné Jednotě Cyrillské dařiti Fe dobře. S tak pevnou důvěrou, s tak živou na-ději mladistvý sbor Cyrillo-Methodějský pracoval jako dříve a pozděii, zejména však v roce Yalestrinském s pilností mravence, s pohyblivosti vlaštovky. Šlo o poznáni knížete hudby církevní. Předeslav v dřívějštch dopisech zásady, vedle kterých sbor zasvěcován jest v tajemué vnady skladeb, ač starých, předce nestárnoucích, jest nyní vypočítati mešní skladby, které v řečeném roce Palestrinovi výhradně věnovaném studovaly se. Sboru i píšícímu redaktoru co řiditeli sboru pěveckého šlo o to, aby netoliko theoretickou analisi, nýbrž nepřetržitým provozováním praktickým pochopen byl duch velikého mistra, který dovedl umění své přizpůsobiti katolické liturgii takovou měrou, jako málo komu se poštěstilo. Bylt ovšem Palestrina, ač za světce od Církve prohlášen není, mužem skutečně svatým a důvěrným přítelem světců. Pak věru není divu, že umělec hluboké víry a svatého života při geniálnosti ducha vysoké umění hudební zasnoubil s po svátnou liturgii. Umělecká díla církevní mistrně tvořiti umi zase jen mistr hluboké zbožnosti. Či může z vypráhlého srdce vyprouditi se zdroj krve živé ? Či může vyschlá stud-nice vydati občerstvující nápoj? Může-li hudební skladatel utkati z tonů ideál liturgické krásy, když duše jeho takovým ideálům odumřela ? Nechat kážou mrtvá ústa, mohou-li ! Žádejte na nahé skálé, aby se přiodila kobercem květů! Chtěli jsme v Karlíně poznati ty květy, které vypučely z hluboké duše geniální i svaté, umělecké i věřící, aby vůní jejich osvěžila se duše a půvabnou krásou občerstvilQ se oko. Bylo tudy třeba z velikého pokladu vybrati perel a šperků různého lesku a rozmanitého zrna, měla-li právě posouditi se posv. musa, která Palestrinovým perem vládla. Učiniti výběr s tak značného množství skladeb ne-bylo snadné. V srdci člověka jinak celkem nezištného probouzí se lakota, když mu otevrou poklad zlata, stříbra a drahého kamení s vyzváním: , Vyber si, co ti libo 1" Chtěli jsme poznati všechny druhy slohu Palestrinova,jichž uejvěLŠf jeho 'natel a zboš $ovatel abbate Giuseppe Baini deset vypočítává a tou příčinou zvolil jsem mešní skladby čtver- šesti- a osmihlasné z rozličných dob života umělcova. Takovým výběrem různých útvarů, různých kombinac hlasových, z různých dob dlouhého a plodného života zdálo se, že nejlépe se pozná duch, který je skládal. Z řady 41i147sngcla skladeb dvě od počátku již bývaly na našem repertoiru. První, e kterou karlínský sbor ochotnický veškeré tak zvané pedagngiclzé opatrnosti na vzdory zahájil hned na počátku činnost svou, lahodná Missa „Aeterna Christi nar stera”, která pro krátkost, jasnost a harmonické přednosti své jak v papežské lzapelle, tak v hlavních kostelích římských až po dnešní den často se přednášívá a takto každého roku opětovaným provozováním omládá, čehož svědkem stal se i vypravovatel, který za poměrně krátkého pobytu svého v fLimě slyšel ji zpívati od sboru papežské kapelly. Provedena jest slohem nejjasuějšim a nejušlechtilejšfm. Slova zůstávají vždy zřetelná a srozumitelná. Příroda s uměním slaví v nf svátek zasnoubeni nejpevnějšiho. Ta nyní novými zkouška-mi se zvelebovala a podstatně zasvětila veškeré členy sboru k další práci. V ni sezná-mil se každý jednotlivec sboru s celou průzračnou strukturou slohu Palestrinova a učiněn jest schopným, aby s vlastní zálibou sledoval postup a vývin práce umělecké, která právě nastávala. Toutéž měrou zdokonalovala se dále „_Missa brevis”, mše to velmi leliká a pina života a proměn Jest to skladba pamětihodná již proto, že nám ukazuje, jak přirozenou cestou kráčí vývin posvátné hudby v dějinách uměleckých. Palestrina jest žákem Goudimelovým. V „Missa brevis” užívá Palestrina těchže themat, posloupných fug a závěrků, jakých mistr jeho ve mši: „Audi filia” vynašel a použil. Porovnávají-li se bědlivě obě mše, shledáváme, že Pierluigi chtěl ukázati, kterak odkvětlým a zdánlivč zastaralým tvarům mše Goudimelovy propůjčiti lze nového půvabu a svěží síly na důstojué oslavení liturgie církevní. A podnik ten tak se zdařil, že až do dnešního due „Missa brevis” novoty nepozbyla. úilostf a svěžím duchem vyniká až dosud a provozuje se stále od papežské kapelly. Vlastnosti mše „Aeterna Christi munera” zdili s ní u vysoké míře mše „Iste Con/essor” s trojhlasným Benedictus (Alt, Bassus L, Bassus II.) a pětihlasným druhým Agnus Dei (Cantus, Altus, Tenor, Bassus, Bassus IL), která se nápotom k nacvičeni odporoučela a k nf přidružila se Missa - Yeni Sponsa ChristiII, mnohem bohatější, jakožto přechod | ||||
|