|
| ||||
| ||||
|
55 ---
a příprava ku mši „Des Sanetif-catus” zvané, která, ač pouze čtverhlasná, plodí rozmanitou harmonisací dojem velkolepý a na některých místech bohatostí přímo tak uchvacující, že to člověka až překvapuje, kterak možno se čtyřmi hlasy podobného účinku dosáhnouti. Čteme-li pouze partituru, analisujice útvary harmonické a různé obraty, nikdy bychom se nenadáli, jak ve skutečnosti ta zdánlivá prostota a domnělá jednotvárnost působí. Předpokládá se ovšem, že řiditel i sbor vnikli do ducha jejího. Mají-li veškeré jednotlivosti platně, jak sluší, vyjádřiti se, ani sboru, ani řiditeli jeho nesmí nedostávati se vytrvalosti, pile, ducha, lásky a nadšeni. Lehká není. Zajímavé Crucifixus (Cantus L, Cantus II. Altus I. Altus II.) vyžaduje mnoho potu. Trpká práce přináší však sladké ovoce. Skladba poskytuje již to nejvyšší, čeho od čtverhlasu očekávati a dosíci lze. Když takto postupným cvičením a bez-přetržitým zkoušením a provozováním sbor karlínský Palestrinovy mše 4hlasué pochopil a do ducha jejich se vžil, šlo se výše — od skladeb čtverhlasných k šestihtasnýna. Za tím účelem vybral jsem z mnohých šestihlasných jednu z nejkrásnějších, mši Assumpta est Maria", která má svou zvláštní, zajímavou historii. Po smrti lIehoře XIII. dosedl dne 24. dubna 1585 na trůn papežský Sixtus V. Palestrina slavil povýšeni jeho na stolec sv. Petra dedikováním 5hlasuého motetta : Tu es pastor ovium" ve dvou dílech, a pětihlasné mše téhož jrnéna. Pozornost ta paperi se líbila. Při provozování sklamáno jest však očekáváni jeho. Po skončených službách Božích pravil papež k důvěrníkům svým: „Pierluigi tentokrát zapomněl na svou Missa Papae Marcelli a na motetta Canticum.” Jakmile Pierluigi ostrou tuto poznámku uslyšel, ihned se odhodlal, aby chybu napravil. Skutečně jsou sice obě skladby pracovány v duchu responsoria na canto fermo : „Tu es pastor ovium” a obsahuji vedle četných přísně učených, velmi uměleckých míst, též mnohé volnější modulace slohu novějšího, jako jich mistr v Canticum Canticorum užil. Združenim však dvou tak opáčných zásad utrpěla jednota. Effektní místa z Canticum kontrastují přílišně s přísným Canto fermo. Pierluigi chtěl tedy, jak praveno, krátký, ale přísný výrok Sixta V. o mši: „Tu es pastor ovium” při nejbližší příležitosti opraviti. Takovou naskytoval blížící se svátek: Nanebevzetí Panny M,rrie, pro který Pierluigi da Palestrina umínil si napsati motetto : Assumpta est Maria in coctum a mši téhožjména, v níž sloučiti chtěl veškeré druhy skutečné krásy. 7.a thema skladby zvolíl si gregoriánské nápěvy antifony: „Assumpta est” atd. a „Quae est ista” atd., z nichž vane jistá živost a slavuostná pohyblivost. Aby však uvedených melodií nemusel po způsobu těžkopádných Nizozemců ve stejnoměrných tvarech používati, roztřídil si je rhithmicky vedle platnosti slabik slovových a zde i onde zkrátil platnost not, čímž, jak praveno, propůjčeno jest dílu vice života a střídavé proměny. Ale kterak mohla vznešená velkolepost mše „Papae Marcelli” v nové podobě objeviti se? Způsobem následujícím. Psal šestihlasně a rozdělil hlasy, jako tam učinil, často na dva sbory, střídal však hlasy a různě je kombinoval, takže se objevují a vystupuji brzy sbory tří-, brzy čtyř-, ba i pěti-hlasné. Zároveň sdružuje stále prostě vznešené nápěvy zpěvu gregorianského v druhé řadě s přiměřenými myšlenkami jakožto proti-váhou prvnějších a celek ušlechtil akkordy výraznými a zcela původními postupy harmonickými, čímž měrou přirozenou muselo po-vstati dílo mistrné. Když skladbu dokonal, scházelo již jen několik dní do řečeného svátku Marianakého. Ládný opisovač nebyl by býval s to, aby celou mši tak rychle přenesl do velikých kněh chorálních, z nichž kapella papežská zpívá. Pierluigi učinil tudy s tiskařera smlouvu, aby mši „Assumpta” v pěti dnech v největším formátu foliovém vydal. Má název: „Joannis Petri Aloysii Praenestiui Missa sex Vocibus : Assumpta est Maria” (bez ndáni místa, letopočtu a titulu nakladatele). Pierluigi odevzdal jeden exemplář Pietro-vi Bartolomucci-mu, děkanu kollegia, s žádosti, aby mši při nejbližší slavnosti provozovati dal, konal ihned zkoušky a vše bylo uchváceno četnými vnadami nového díla. Přiblížil se den 15. srpna, kde Sixtus V. konal bohoslužbu v S. Maria Maggiore, při které tato mše se přednášela. „To byla zase dnes skutečně nová mše”, pravil prý Sixtus po službách Božích, „ta může jen od našeho Pierluigiho pocházeti ; v neděli nejsvětější Trojice stěžoval jsem si na jeho hudbu, ale dnes jsem s nim zase úpině smířen. Doufejme, že naši zbožnost ještě částo tak líbezným způsobem osvěžiti se vynasnaží.” A podnes ještě — dokládá Baini, nejslovútnějšf interpret Pierluigiův — jest mše tato svěží a nová, takže pokaždé, kdykoli o Marianských slavnostech se provozuje, poptávka bývá po skladateli. Na doklad vypravuje Baini následujtci | ||||
|