|
| ||||
| ||||
|
— 56 —
anekdotu, na kterou součastnici naživu jsoucí se ještě pamatuji. Když Řim roku 1798 od Francouzův obsazen byl, uspořádal komisař pro krásná umění ustanovený Mesplet akademii ve vatikánském paláci pro národ francouzský. Určen jest k tomu četný orchestr a zpěváci papežské kapelly. Baini byl tehdáž klerikem a z laskavosti jistého přítele byl připuštěn k hlavní zkoušce. V řadě přednášených skladeb byla též ouvertura Ifigenie od Glucka, na kterou následovalo 4hlasné Benedictus Solo (2 soprány, 1 kontraalt a 1 Tenor) ze mše : , Assumpta" od Pierluigi-ho. Domníváno se, že po tak effektni ouvertuře musi holá skladba vokální bez všelikého účinku propadnouti ; zpěvákům by bývalo milejší zpívati velký sbor 8 neb 10 hlasný od Pisari nebo Siciliari. Avšak již v druhém taktu bylo posluchačstvo napnuto, ve skladbě vše zdálo se býti nové, nové tóny, nové harmonie, nové postupy akkordů. Všeobecné nadšení jevilo se ve shromáždění a prostému Benedictus dávána přednost před ouverturou; také žádný z následujících kusů neučinil prý vice na posluchačstvo žádoucího dojmu. Sloh, v němž skladatel mši tuto psal, Palestrina sám nazývá -alacrior". Zde vše jest zřetelné, jasné a průzračné, i partie umělecké nezatemňuji, naopak celek leskem odívají. A k tomu ta různá kombinace hlasů brzo ženských. na př, celé Crucifixus, (Cantus I., Cantus II. Altus I. Altus II.,) brzo mužských, brzy s vysokým hlaseiu vrchním, brzy s vrchním hlasem altovým, jaksi hned celé Christe (Alt, Tenor I., Tenor II., Bassus). A pak ta sila a mohútnost, když veškeré hlasy se sráiejf! Nstým spojováním všech šesti hlasů zveličuje se dojem, tak že smysla slova, která ustavičně velmi zřetelné se slyší, mohou blahodárně působiti na cit i na rozum. Missa „Assumpta” způsobila mnohou utěšenou chvíli kostelnímu sboru Karlinskému. A když to překrásné dílo umělecké se zdařilo, proč by se nešlo ještě dále. Touha umělecká nese se vždy výše a výše. Kdo ji může meze klásti? Mše šestihlasná vedla k osmildasné ,]Iodie Christus natus est." A ku podivu l Palestrinovy skladby, čím více hlasů čítají tím snadněji se zpívají, a tím srozumitelnějšími se stávají. Homofonie převládá nad polyfonii, kontrapunktická sít uatupuje hladké harmonii. Sloh jest jasný a velkolepý, ale veždy přísný a neustupný v církevním pathosa svém. Rázu slov a smyslu jejich odpovídá hudební tvar, ale s důstojnosti a vážnosti. Aby pak střídáni ještě líbeznější a nápadnějšt bylo„ roztřidujt se hlasy na dva sbory, jeden vysoký a druhý nízký, každý na svém Bassu spočívající. Ve mši ,Hodie Christus natus est" skládá se první sbor ze dvou Sopránů, 1 Altu, 1 Barytonu. Druhý sbor z Altu, dvou Tenorů a Bassu. Střídáni řečených dvou sborů —'vysokého s nízkým — překvapuje; sloučeni jejich plodí dojem velkolepý a vysoko vyniká nad dvousborovó skladby obyčejných mistrů. Kdyby Palestrina jen tu jedinou skladbu byl napsal, jméno jeho bylo by předce nesmrtelné. 0 skladbě té dalo by se mnoho psáti a snad se naskytne příležitost obšírněji o jednotlivých skladbách promluviti. Takovým postupem bral se ochotnický sbor kostelní u svatého Cyrilla a Methoděje v Karlině v roce Palestriuovi výhradně zasvěceném. (Pokračování.) Lelcner. Drobty a zrnka. K největším mistrům hudebního umění všech věků náležel, jak výslovně dí Dr. Ambros ve svých dějinách hudby, Jindřich Isaak. Však o jeho rodu a původu nic nevíme, nežli že podle starého po-dání názván byl „Isaakem z Prahy”. Žil a působil asi v II. polovici YVI. století, byv obecně nazván kapelníkem cís. Maximiliana II. Velkolepá dílamistrovská, jsou jeho mše, lamentace, a officia na neděle a svátky. Plny něhy jsou německé písně V jedné z nich: „Von des Bauers Tbchterlein” (Dr. Ambros nazývá ji „ein Meisterstiick”) dává této dcerušce české jméno „Maruška`°. Zdaž tedy Isaak sám nebyl rodu českého? Kdo nám o něm co poví a určitou zprávu o takovém mistru podá? Konrád. NCyrill« vychází vždy 15. každého měSěCe. Předplatné, jež` činf poštovní zásylkou na celý rok 2, A. na půl leta 7, A. přijímá pouze na jednu z těchto dvou dob adminiStraCe v Karlině, číslo 234. Jen frankované listy se piřjímají. Rukopisy redakci zaslané nevracejí se. Dopisy, týkající se redakce, bud'těž zasýlány F. J. Lehoerevi franco, v Karlíně, číslo 234. Reklamace zasýlány budtéí clo expedice v Praze, v Karlíně, Anenská ul. č. 144. ~pF' S hudební přílohou č. 3. '~ Nákladem vydavatelovým. — Tiskem Mikuláše a Knappa v Praze, v Karlíně. | ||||
|