|
| ||||
| ||||
|
Dr, A. W. Ambros o reformě či obroda hudby kostelní.
III. 11. Pomůcky učebné: 1. Učebné knihy dobré, stručné, laciné. Dobrými těmi vlastnostmi necbt se samy odporučujf — vnucováni budiž vyloučeno; učitel neb představený může si voliti. Jednota, ač přikázána není, přece žádoucí by byla 2. Musikalie, zejmena : a) Kniha chorální a zpěvník pro lid dobře zredigovaný —žádné přesládlé písničky, žádná trivialita, která „popularitu” mylně představovati chce, nýbrž staré jadrné nápěvy; bohatý poklad materialu jest polotově, b) Figurální hudba dobrá a uejlepšf, v laciném vyd ní (Proske-ova Musica diviua a p.). c) Sbírka nejvýtečnějšfch kusů na varbany v laciném vydáni. Při tom všem dlužno zřetel míti ku vše likým stupňům sil provozujicfch. Pro kostely vesnické nepsal ani Palestrina, ani Mozart. III. Praktické vědomosti 1 Z r'ad řiditele kuru — poměr jeho ku správci duchovnímu, který jest Rector Ecclesiae. 2. Varhaník — na venkově s ředitelem kůru jedna osoba. 3. Zpěváci — sbor v tónu a taktu pevný a dle potřeby solisté. Sbor nevyžaduje silného obsazení, lépe méně, ovšem dobrých a cvičených, než mnoho, ale špatných hlasů. Připuštěni hlasů ženských pro Sopran a Alt je žádoucno; zjemňuji a ušlechtgji podivuhodně chlapecké hlasy jako křištál jasné, ale také jako křištál tvrdé, za to však udílejí hlasům ženským lenku a konsistence (analogie podobná při kombinaci registrů na varhanech). Sóla chlapecká jsou velmi zřídka utěšená — vesměs nedostává se ducha, života, citu — přednes obmezen bývá na správnost notovou. Neodůvodněná jest pochybnost o slušnosti při používáni hlasů ženských; — velmi smutně by to vypadalo, kdyby místo svaté mělo se státi rejdištěm intrik — k nimž ostatně jinde dostatečné přfležitosti (bohužel!) se vyskytuje. hiditel kůru nechat jen pečuje o vhodnou dislokaci, o pořádek a kázeň ! 4. Zkoušky a dny cvičebné jsou nezbytné. Nechat hudba se provozuje ku chvále Boží, nikoliv á la forture du pot, nikoli nazdař Bůh. Budiž každému čestnou záležitostí; vavřínů kritiky novinářské, recensentnich po-ukázek na slávu lze postrádati. 5. Při repertoiru dlužno zachovávati: a) Pořádek cfrizevuiho roku, zejmena pro vložky (Graduale, Offertorium). b) Yólha skladeb. Sloh á capella a sloh moderní, oba mají oprávněnost. „Mše Palestrinova”, kde pro uí dostatečných sil se vyslytuje, budiž vždy považována za zvláštní kus slavnostní. Obyčejně tak zvané „mše vokální” v banálním slohu zpěváckých spolků, nenáleží do hudební skříně kostelní, nýbrž krátce a dobře do ohně. c) Vyloučení izedůstoj~~,éTao. Sem náležf vše operní, vše hudebně bezcenné, mělké, prázdné, fušařské. Vesuic]eé mše s redukovaným testem ritualnim — jehož Gloria na př. zní: Gloria in exceisis Deo et in terra pax hominibus quoniam tu solus altissimns cum Sancto Spiritu. Amen --- ducliovnf správce mocí úřadu svólio trpěti nesmí — text rituální jest podstatou. Odzpěvování kusů operních s textem duchovním musí jakožto druh velezločinu vypovězeno býti. Dcery honoraci přicházející s Gounod-ovým „Ave Maria` buďtež od řiditele kůru prostě a bez rozpaků po schodech s kůru dolů vyhozeny1 d) Zpěvu lidu s průvodem varhan budiž věnována největší péče. Nápěvy mohou dobře ve škole cvičeny býti. Spisovatel vzpomíná si na utěšený výjev z basiliky St. Agnese (před branou salarskou a Porta Pia) u fZima: Krásná dívka venkovanka učila v lodi chrámové zástup malých děvčátek před ni sedících náboženským písním dle slov a hudby — ona předzpěvovala, malý sbor opakoval. Při-padalo, jakoby ptáček opeřený mlá(fátka v hnízdě zpívati učil. e) Poměrá místních a sil pohotově jsoucích bedlivě všímati si dlužno. Jiné hodl se pro hlavní města a městečka, jiné pro prosté kostely vesnické (pan Westmayer učinil ve svém organisačním statutu o této věci vhodné poznámky.) Přehlédneme-li vše uvedené, zdá se, jako by nejen velkolepé, nýbrž nemožné se žádalo. V heslu však našebo mocnáře Yiribus unitis spočívá kouzlo veliké moci. — „Spojené sily” — pod mocnou ochranon — nábožen- | ||||
|