|
| ||||
| ||||
|
!w es —
„(hnis est homo, hni non fleret, Christi matrem si videret in tanto supplicio', sbor po každé myšlénce v mohutném unisono stejnou melodii, po dvakráte v ff, po třetí v p, po čtvrté pak v fj' hlasem o sekundu zvýšeným žalostivě opakoval: ,( uis est homo " Y tomto okamžení b)lo vidět po tak mnohé tváři perliti se jako démant slzu, která se vyronila z hloubí duše zpěvem až na dno rozechvěné. Takovými slzami plodí a rodí se jednoty cyrillské a není pochybnnsti, že v tom okamžent zrodilo se v sále: několik cyrillských jednot najednou. Když palz ku konici nebeské sekvence zazníval dvojí stupinovaný výkřik: „Christe ! Christe !” s veškerou silou víry za-počatý a v dálce pak se ztrácdjfci, prosba o přímluvu Matky Páně úpěnlivě za „palmu vítěznou° pronešena: Christe ! cum sit hinc exire, da Matrern me venire ad palmam victoríae! věštila předtuchu ráje nebeského — „Par.--disi gloria” — rozpěnila se krev i toho nejchladnějšfho srdce a mezi přítomnými nebylo věru nikoho, kdo by byl neokusil kus té nad-pozemské rajské blaženosti. A dávno po ukončené slavnosti znělo v uších ještě jako ozvěna dále : „Fac, ut animae donetur : Paa•adisi gloria, — Paradisi gloria!” Výtečná přednáška Mazánkova byla věruě illustrována výtečnou přednáškou Kociáuovou. Livé slovo živým zpěvem vysvětleno jest. Sbor pěvecký vykonal, co vykonati chtél : Účastníky cyriilslzé slavnosti přesvédčil, že lnu(iba ciyrillskdí jest pravou hudbou církevní, buď si již pouze vokální, nebo doprovázena a podporováua varhanami či nástroji hudebními. Přesvědčivše takto jedním rázem přítomné účastníky upravili si oba ctihodní učitelé půdu pro další ú,koG pedayoyick~. Prokračujfce od lehčilio k těžšímu ukazovali nyní přftomuým přátelům a pěstitelům budby církevní, kterak dlužno posloupně počínati si při opravě a zvelébováui zpěvu kostelního. Počali přeclevšim přednášeti: 1. 7ne~ní rc.spojasoria chorálná, protože Larmonisovaná slyšeli účastnfei již při mši sv. v kostele. Mazánek předzpěvoval a vysvětloval, koeian se sborem odpovídal. Ohyzdná a nerozumná responsoria kostelní odstraniti a v missálu předepsanými nabraditi jest prvním krokem činnosti reformační. Pak přešli 2, k2b slclailbcím je(Inoltilas~)n. Mazánek výmluvně vysvětloval, jak snadná jest to práce, které se muozf bez příčiny lekají. Sbor dětský sestaviti jest každému učiteli možno. Jakmile dítky obyčejné intervally poznaly, na místo jiného cvičeuf předloží se jim ihned skladby jednohlasé a průvodem, které při vší jednoduchosti uejsoa bez půvabu, jak hned na příkla(lech se ulzáže. )iocian se uchopil partesu a sbor přednesl: a) „I~yrie z jednohlasé mše in hovorem Sc. Ambrosii od Witta. b) „Saiactres' z lblasé „11lissa Quinta” od Skulrerského. (Pokračování.) Reforma hudby chrámové. PTcdnesl J. Mazánek, učitel v listí nad Orlicí. I. Úpadek h,~tdby cltránaové. „Dám můj dům modlitby jest”, praví Ilospodin. JestiE pak modlitba obrácení, po-zdviženi mysli k Bolm. V chrámu Páně shromážděný lid věřící má se cítiti od světa odloučena, mysl ,jeho bezděky má všemi výkony církevními pozdvihována býti v říši nebeskou. Pěje li lid, mají to býti písně takové, které by ani jedinou melodii na některou ze světských písni mysl lidu neupominaly, roztržitou ji činíce. Oslavuji-li se slavné služby Boží hudbou, má i tato přítomného křesEana k pobožnosti rozněcovati, má v prsou buditi city posvátná, v duši roditi myšlenky vážné, má celou h)tosE ,,~IvvPka nebeslc~m poklídem uaírlhovati, nilzolívale z poklidu vyrušovati a na hluk světský upomínati, ze zbožné nálady křesEana vtrhovati. Než vstupme v našem století do chrámu ke službám Božím a pamětlivi jsouce slov „důraz Z3o.ží důnz modlitby jest”, suďme sami, čím jest zpěv lidu, čím jest hudba., kterouž se svatá oběE oslavuje? — Jest to modlitba? -- Málo jest dosud u nás chrámů, kde na otázku tu přfznivou odpověď dáti můžeme; nesčíslné však jest množství chrámů těch, v nichž nábožný, jednoduchý chorál lidu ustoupil prostému, namnoze až příliš frivol- nimn pfsničkářstvf, a co z chorálu ještě zbylo, jest mnohdy až ii nepoznáni překrouceno. Podobně se to má i s hudbou církevní, nebnE se provozuji často, jmenovitě na venkově, skladby takové, které svým duchem, pojmutím a cel f'm Prol Cdwufrri slouií spíše lc našeuI« | ||||
|