|
| ||||
| ||||
|
české společně se o to postarají, aby nejlepší písně obojího jazyka ve zvláštním kancionálu byly tiskem vydány.30
Kancionál svatojanský spinil úpině naděje v něj kladené a stal se skutečně pevnou základnou pro kancionály 19. a 20. století a vodítkem mnoha hudebních skladatelů a básníků. Této pochvaly se dostalo novému kancionálu i od diecésální synody pražské r. 1863, která hned v prvním bodě ustanovení pro literátské sbory (bratrstva) praví: „Kancionál od Dědictví svafojanského dobře poslouží nově založeným sborům v krajinách českých, ježto může za laciný peníz koupen býti, aniž by se musely písně s velikým nákladem, jakož bylo v minulých stoletích, opisovati."31 S rozmachem české poesie vidíme i vzrůst české písně duchovní. Pozorujeme to jednak na opravách textů, hlavně rytmických, jednak na množství krásných nových písní. Dříve však než uvedeme význačnější skladatele české z posledního období, musíme znovu podotknouti, že duchovní píseň lidová neubránila se v této době vlivu cizímu. Z nejznámějších písní přijatých od cizích národů jsou tyto: Z chorvatské sbírky: ,Hrvatská cirkvena pjesmarica” z r.1917 je přejata píseň: „Svatý, svatý, svatý, svatý vždycky svatý, Ježíš Kristus Spasitel...”, „Ó Srdce Páně nejsvětější...”, ;Narodil se nám nebes slavný Král". Z ukrajinských písní: „K tobě, Panno, lkáme”. Z francouzských písní: „Kde v údolí ku řece” (lurdská), „Když těžkou rukou svojí”, „Před obraz Panny Marie”. Ze sicilských písní: „Matko přesvatá”. Z německých písní od Rob. Fiíhrera (1807 --1866): „Bože věrných zemřelých”, „Bože před Tvou velebností”; od Frant. Grubera (1787 až 1863): „Tichá noc, svatá noc”; od Jos. Haydna: „Zde v zkroušenosti padáme” a „V zkroušenosti srdce svého”. Ale i na půdě domácí, v zahradě děl českých a moravských básníků a skladatelů vyrostlo mnoho vonných růží, jež zdobí bohoslužby a sladkostí melodie občerstvují ducha zbožných českých katolíků. Uvedeme aspoň některé. Od Frant. Sušila (1860): „Hora krásná, spanilá”, „Nad Hostýnskou horou”, „Všude radost, všude jásot”, „Pásli ovce valaši”; od Frant. Musila: „Vzhůru srdce, vlasti má"`, „Z dalekého východu”; od B. Smetany: „Matičko Boží, obětuj”; ad O. Křížkovského. „Ejhle, oltář Hospodinův září”; od. V. Štastného: „Bože, což ráčil”; od Fr. Bartoše: „Přistupte blíže, přátelé milí”, „Mladý život dokonán”, „Věčný král nás požehnej”; od Erbena: „Pojď, duše vyvolená”, „Zapěj, srdce zarmoucené”, ,Přeslavný k nám jest přišel den”; od J. V. Kamarýta: „Matka pláče, ruce spíná”; od Zvonaře: „Tvůrce mocný”; od Foerstra. ,Ozdobná světla otčiny"; od Sychry. „V milé Čechům svatyni”, „K oltáři Páně”; od Vojfécha Říhovského: ,Přeslavná knížat koruno", „Přijď, můj Spasiteli”, „Srdce Krista”, „Zajásejte zpěvy vděčné”, „Ó Srdce Páně, archo naší spásy”, „Plesej radost”, „Láskou Páně” atd.; od Fr. Suchého: „V zemi věrných Čechů”, ,Chválu pějme Františkovi", „Na tisíce květů ze sna”, „Zpívejte písně”. V poslední době jeví se snaha zachovat staré křesfanské písně duchovní a mezi lid je rozšířit. Snaha tato se však nese dvojím směrem. Jedni upravili starší písně rytmicky, poněvadž staré písně byly skládány časoměrně, ne .přízvučně. Jiní ponechali pokud možno text i nápěvy tak, jak se zpívaly a jak se do duše lidu vžily. Výsledkem činnosti prvních je ,Ceský kancionál"; druhých ,Svatováclavský kancionál" sestavený od P. O. Louly CSsR. Odtud si vysvětlíme i ty konfroverse a jakousi nevraživost, která povstala mezi vydavateli „Ceského kancionálu” a „Svatováclavského kancionálu”. Tof stručné dějiny české duchovní písně lidové, o něž se málokdo zajímá, ale které svou důležitostí rovnají se dějinám politickým, nebof z nich nejjasněji po-znáváme mravní i umělecký charakter národa. 30 Svaíojanský kancionál, II. Úvod. 31 Tamtéž. 108 | ||||
|