|
| ||||
| ||||
|
69 .
huďebnimu pobaveni, nikdy ale za povzbuzeni k modlitbě. Nuže a co zavinilo takový úpadek budby CírkeVllí ? Vedle uznaných skladatelů církevní hudby instrumentálnf vyskytlo se dosti nepovolauých skladatelů, kteří chtíce sloh mistrův těch na-podobovati, vmísili do svých skladeb vatcákové a potkové motivy; ,qui tollis peccata mnndi" v Gloria a ,et iucarnatns" v Credo pak muaely býti líčeny přesladkými ariemi solovými se solovým průvodem houslí neb oboe. A tak se zvrhla hudba cirkovni v hudbu světskou, divadeLif ; skladeb takových máme celé haldy, které jedině jen proto, že podložen jest jim text cfrkevni, jzcprávé církevmmi slcda(ll)ai)ai slují. Taková skladby ;pocházejí na př. od Schiedermayera, Taschkého, Biihlera, Eiblera, Banera a jiných. Mimo to v době, kdy hudba kostelnf učitelstvem s velikou horlivostí se pěstovala, nebyl žádný z učitelů za pravóho kantora uznán a výnosnějšího místa nedostal, pokuel sám též nějakou skladbou církevní u obecenstva se neproslavil. Chtě se pak takový učitel — kantor obecenstva zavděčiti a věda dobře, že to, co hodně veselé, vždy lidu nejvíce se líbí, nejsa pak mnohdy znalý ani textu latinského ani forem skladatelských, vmísil většinou veselé, světštinou zapácltajiei melodie do své nové skladby, čímž myslím že hudbu církevní neobohatil, nýbrž jen ostudil. Kdož poznati chce pravou cenu církevních skladeb, rozuměti musí textu latinskému skladbám těm podloženému ; kdož neznalý jest jazyka latinského, snadno sobě překladu zaopatři. Prozatím připomeňme sobě v krátkosti význam jednotlivých částí mše sv. V ,Kyrie" voláme k Hospodinu skroušeným hlasem o smilováni. (Pane smiluj se). V „Gloria” vy-slovuje se radost;, že vtělením Syna Božfho IIospodin nad námi se smiloval. Při slovech „qui tollis peccata mundi° (kteiýž snímáš hříchy světa, atd.) předstupujeme se svatou bázni před Syna Božfho a svých poklesků vědomi si jsouco tichým, tklivým hlasem o smilováni prosíme. Jest tedy nedůstojné místo toto vyjadřovati příliš sladkými melodiemi. „Gradnale” jest odpovědi na slovo Božf v epištole přečtenó, „Credo” jest vyznání víry; při slovech „et incarnatus est” připomínáme sobě vtěleni Kristovo a jelio lásku k člověčenstva, k vůli němuž človčl~em učiněn, uJ~řlžován i umřel jest. Mátř tedy 1 toto místo býti vylíčenoakkordyjemnými, soustrast alftost vzbuzujicfmi nikoliv ale arií neb duettem; příliš na světské melodie upomínajícími. V ,Oltortorinm” vyjadřuje se smýšlení obětní. bSanctna" jest zpěvem Serafínův, a proto se v něm má ozývati jásot lásky a úcty. V ,Benedictns" druží se opět voláni lidské k hlasům andělským: „Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páuě ` „Agnus Dei” jest vřelá, toužebná prosba, v niž ku konci prosíme za udělení pokoje slovy „dona uobis pacem.” Co textem církevním se pronáší, má též se vyjadřovati zpěvem a hudbou, nikoliv ale spůsobem teatrálním, světským; svatá jsou slova, svatá bud také i hudba — text a hudba mají vždy náležitě souhlasiti, nikoliv ale sobě odporovati. Le se však skladby církevní stotožňovuly úpině se skladbami divadelními, nasvědčuji některé kostelnf vložky, kterých se používá za Gradnale neb Offertorium a které nejsou nic jiuého, než arie a dnetta z některých oper a oratorii s podloženým textem církev-ním. Tak na př• znám jednu Arii, která vyňata jest z Mozartovy opery ,I)on Juan” a podložen jest jf Církevní text - — „o glo-rí -o - sa vir-ginum.” A takových operních výňatků s podloženým textem cirlcevním lze skoro při každém kostele najíti. Proto však, že jest arii podložen text cir;;evuf, není přece ještě skladbou církevní, ale divadelnf, byt by to i jinak výtečné dílo umělecké bylo. Arie, dnetta, symfonie, sole na ten neb onen hudební nástroj, vše to patři jedině jen do divadla a v žádném případě do kostela. Z toho, že se nám něco v divadle líbí, že nás některá část třeba až k pláči pohne, nenásleduje, že by se to též mohlo i v kostele provozovati; a provozuje-li se přece, činí se z kostela divadlo. — Bychom ještě lépe u věci tak vážné slušné přirovná-ní učinili, obratine věc nyní opáčně a tažme se : Jak by to asi slyšeno a přijato bylo, kdyžby někomu napadlo zmíněnou Arii v ,Don Juanu" naliraditi opět melodii třeba z písně „Bože před Tvou velebností” s podloženým příslušným textem téže arie. — Zajisté by každý řekl, že jest to nemístné, nesmyslné, křiklavé; a totéž mnsime i řfci, slyšíme-li v chrámu Páně provozovati věci divadelní — neb tot jest naprosto chrámu nedůstojné. | ||||
|