|
| ||||
| ||||
|
Jak se zpívalo v původní církvi? Především zpíval celebrant od oltáře, nebo též diakon i lektor s ambony. Pozoruhodné jest, že jáhen v prvních stoletích až do Řehoře Vel. zpíval při mši sv. s ambony graduale, celebrant zpěvu naslouchal, nedělaje žádných akcí, jako nyní při zpěvu evangelia při slavné mši sv.s} Tento zpěv služebníků oltáře nazýval se,,,accentus" (cantus ad populum). Mimo celebranta a diakona zpívali tak zvaní ,cantores, o nichž se zmiňuje sv. Ignác,65 jež tvořili zvláštní třídu.60 Zaujímali místa hned před oltářem. Nazývali se též chorem. Zpěvu při liturgii zúčastnil se i lid. Způsob, jakým se to dělo, byl několikerý.
První a nejstarší způsob byl symphonický. Všichni věřící jako jedněmi ústy zpívali celé žalmy a hymny. Nápěv byl velice jednoduchý a snadný, takže si ho všichni brzy zapamatovali.01 Hlavní důraz kladli na obsah. Melodie byla vedlejší.6S Chromatu při zpěvech posvátných vůbec neužívali, protože se jim zdál probouzeti v srdcích lidských vášně a ne náladu posvátnou.s' Tohoto jednoduchého způsobu použil pravděpodobně Božský Spasitel při poslední večeři. Na-lézáme jej též v tak zvané liturgii sv. Jakuba, která se rozšířila z Jerusalema do jiných církví. Zde lid zpíval společně žalmy a hymny, na př.: Sanctus — Benedictus, kromě krátkých responsorií, které zpíval chor u oltáře.i0 Sv. Jan Zlatoústý srovnávaje dobu apoštolskou se svou dobou, píše: ,Olim omnes in unum congregati communi voce cantabant, qu od et nos hodie facimus. i 1 Podobně sv. Basil: „S východem slunce začínají všichni jednohlasně, jako by jedněmi ústy a jedním srdcem zpívati žalm chvály."i2 Probleskuje to i z listu samého sv. Klimenta Římského: „Tamquam ex uno ore clamamus totis viribus."71 Druhý způsob byl responsorický: Užívali ho nejvíce mniši egyptští,71 jak do-svědčuje Kassián. Učený Žid Filo75 podává nám podrobný popis liturgie a zpěvu sekty Therapeutů (kolem r. 50. v Alexandrii), u nichž právě převládal zpěv responsorický. Píše: „Po ukončení náboženské přednášky povstal jeden, aby zapěl hymnus k chvále Boží. Ostatní ho tiše poslouchali. Na poslední verš všichni muži i ženy společně odpověděli. Po krátké, prosté hostině všichni po-vstali a utvořili dva sbory. Na jedné straně mužové, na druhé ženy. Každý sbor měl svého praecentora. Zpívali různými způsoby. Brzy celý sbor odpovídá praecentorům, brzy střídají se mužské hlasy se ženskými, na konec hlasy praecentorů i hlasy věřících spojují se v mohutný akord, v jásající finále k poctě Boží a P. Marie.” Tutéž myšlenku má Eusebius ve svých dějinách: ,Et quo pacto, cum unus quispiam modulace decenter psallmum canere exorsus fuerit, ceteri cum silentio auscultantes extremas dumtaxat hymnorum partes simul concinant"76 Nebo na jiném místě: ,Et unus ex omnibus consurgens in media psalmum honestis modulis concinat, utque praecinenti unum versiculum omnis multitudo respondeat."77 Z těchto výroků vysvítá, že se ustálil dvojí způsob responsorického zpěvu. Bud lid naslouchal zpěvu praecentorů a odpovídal jen krátkými responsoriemi (Kyrie, Allelujah, Amen)78 anebo opakoval jednotlivé verše po choru. Při oblíbeném žalmu 135 ,Confitemini Domino” zpívali praecentoři jen polovinu verše a lid odpovídal stále stejnými slovy: ,quoniam in saeculum mi-.sericordia ejus."70 O tomto zvyku mluví sv. Basi1Š0 a sv. Athanáš. Tento, když 11 Dobr. Orel: viz Cyril 1898, č. 5 a 6. 65 Ep. ad Ephes. c. 4. ss Cons. ap. III. c. 11. 67 Jolizza: Das Lied und seine Gesch., sfr. 27. 'fi8 Tamtéž. ss Dobr. Orel: viz Cyril 1898, str. 5 a 6. 70 Cecilien-Kalender 1898, str. 14. 71 Homil. 36. 72 Ep. 63 ad Neocaes. 73 I. Ep. ad Kor. c. 34. 74 Kassian. Insfif. II. c. 8. 75 Viz Arey und Schering: Handbuch der Musikgesch., str. 31, pozn. 76 Hist. ecel. II. 17. 77 Tamtéž. 78 Jolizza: Das Lied u. s. Gesch., str. 26. ?s Arey-Schering: Handbuch der Musikgesch., str. 31, pozn. 1. 80 Ep. 63 ad Mocaes. nebo sv. Augustin: Refractafiones I. c. 20. 27 | ||||
|