|
| ||||
| ||||
|
E. Trolda : Augusfiniáni a hudba.
i l. (Hudebníci českých klášterů řádu Poustevníků.)* V předešlém článku mluvili jsme toliko o Bosých augusfiniánech, t. j. o těch řeholnících, kteří si vykládají řeholi svého zakladatele způsobem nejpřísnějším. Vedle těchto rozeznáváme pak ještě dvě odvětví augustiniánů: poustevníky a kanovníky. Augustiniáni poustevníci měli v Čechách několik klášterů, z nichž se zachovaly do XVIII. stol. Tyto: Pivoňka (zal. 1256), Sv. Dobrotivá (1263), Pšovka (1268), Praha III. u sv. Tomáše (1285), Domažlice (1287), Bělá (1340), Ročov (1373). R. 1627 byl ještě zřízen konvent v České Lípě, r. 1705 ve Vrchlabí. Také původně ženský klášter u sv. Kateřiny v Praze II. byl později přikázán klášteru malostranskému, takže lze mluviti celkem o 10 konventech, mezi nimiž panovala úzká spojitost: řeholníci bývali totiž přikázáni brzy tomu, brzy onomu klášteru, kterýžto postup je ještě dnes u některých řádových duchovních obvyklý. Přední místo zaujímal ale vždy klášter svatotomášský, i když fřeba studium filosofické nebo bohoslovecké se odbývalo u sv. Kateřiny nebo v Pivoňce, Pšovice atd. Primát se prozrazuje již i na poli uměleckém, když převor Jan Svitavský r. 1637 objednal dva oltářní obrazy od nejslavnějšího tehdy vlámského malíře Petra Pavla Rubense; takovým pokladem se nemohl a nemůže chlubiti žádný chrám pražský. Téhož roku byly pořízeny varhany. Avšak již roku 1668 byly nahrazeny strojem novým, jehož zbudovatelé byli Matěj Kehler ze Žitavy a Jan Jindřich Mundt z Kolína.l Nejradikálnější novota byla provedena v letech 1710-1727, kdy celý chrám byl přeměněn v nádhernou stavbu barokovou; práci provedli * Jest mi milou povinností vzdáti zde své nejuctivější díky vysoce důstojnému p. P. Afhanasiu Randovi, provinciálu řádu augustiniánů v Praze III., že mi s nevšední ochotou učinil přístupny následující rukopisné prameny z archivu klášterního: 1. Cafalogus pafrum et fratrum ordinis eremitici s. Augustini, od P. Pachomia Kreybicha, 1802; 2. Summarium rerum memorabilium conventus micropragensis s. Thomae, od P. Theobalda Grubra, 1756; 3. Collectanea P. F. Augustini Jesske Ossicensis Bohem! 1690—1715; 4. Liber memorabilium ... monasterii s. Catharinae. Ve snaze, získati přístupu ještě k dalším pramenům, obrátil jsem se také na ředitele kůru u sv. Tomáše, pana JUDr. Hampejse, požádav jej o pátrání po notovém materiálu a po texfovních knížkách oratorií, tam kdysi provozovaných. Za námahu, jmenovanému takto způsobenou, vzdávám i jemu své upřímné díky a velmi lituji, že jeho dobrá vůle se nepotkala s očekávaným výsledkem. 1 Pam. arch. XVII, str. 119, 135. O Mundtovi viz josef Hutter: Varhany v Týně v almanachu „Kniha o Praze”, 1930. — Další varhany Mundtovy byly v benediktinském kostele sv. Mikuláše v Praze I. (1685-1732). Svatotomášské čítaly (podle Ekerfa, Posvátná místa I, str. 220) celkem 1242 píštaly a stály, rozmnoženy o 3 rejstříky, až do r. 1921. Disposice z doby, než byly odstraněny, byla následujíc': Manual L: Manual IL: Principal 8' Bourdon 8' Flétna 8' Principal 4' Kvinfatena 8' Flétna 4' Salicional 8' Kvinta 3' Gamba 8' Oktava 2' Oktava 4' Kvinta 11/3' Fugara 4' Mixtura 1' 3 X Kvinta 3' Pedal: Superoktava 2' Subbas otevř. 16' Sesquialtera 3' 2X Principal 8' Kvinta šustivá 11;'2' 2 X Bas oktavový 8' Mixtura 2' 6 X Bas kvintový 6' Superoktava 4' V manualech bylo 45, v pedalu 18 klávesů, tyto vedly k 5 řadám píštal, ony k 28 řadám, bylo tedy v manualech 45X28 = 1260 píštal, v pedalu 18X5 = 90 píštal, úhrnem 1350 píšťal, tedy ,o 108 více, než udává Ekert. Rozdíl vznikl součtem (45X2) -}- 18, tedy patrně přidáním Salicionalu, Gamby a Basu okfavového. Když místo Fugary předpokládáme nějakou starší Flétnu 4', získáváme v manualu I. přesnou symetrii 5 hlasů sboru principalového a 5 hlasů sboru flétnového, což odpovídá požadavkům vkusu XVII. stol. 29 | ||||
|