|
| ||||
| ||||
|
Kryštof a Kilián Ignác Dienzenhofer, tehda nejpřednější architekti pražští. Ve vnitřní výzdobě chrámu representuje se nám celá galerie nejslavnějších pražských malířů a sochařů XVII. a XVIII. stol. Z tohoto nadšení pro nové umění mohli bychom již také souditi na vkus, který zde panoval v hudbě, avšak nesmíme se přenáhliti, augustiniáni zůstali totiž dlouho věrni svému chorálu, jehož doprovod obstarával hluboko do XVIII. stol. některý ,organista choralis" z jejich řad. Již ve stol. XV. byl jím frater Matěj z Ostrova sv. Dobrotivé, jenž r. 1414 dopsal inventář pro ženský klášter sv. Kateřiny v Praze.° Z chorálních knih budiž uveden alespoň graduál v klášterní knihovně v Ročově; není datován, avšak podle nejstarších iluminací lze klásti jeho vznik do XIV. století. Kdo je písařem, nevíme, snad nějaký člen řádu, vždyf chorální knihy pořizovali si řeholníci často sami. Alespoň o P. Simpliciánu Blasiovi víme, že zhotovil v prvé polovici XVII. stol. antifonář pro klášter v Pivoňce.
Nejstaršího řádového skladatele slohu figurálního poznali jsme v osobě Jana Pecelia, jenž přišel r. 1672 jako klerik z rakouské provincie do Prahy.; Ráz je-ho skladeb byl asi směrodatný pro výjimečně přípustnou hudbu figurální a proto se objevují u sv. Tomáše světští chorregenti, kdežto řádoví hudebníci omezovali svoji činnost na ony liturgické úkony, při nichž se zpíval chorál. Prvý světský chorregent „figurální” byl Jakub Hunle, narozen v Jáchymově ze šlechtického rodu. R. 1676 studoval syntax na malostranském jesuitském gymnasiu, po absolvování studoval filosofii; r. 1680 nalézáme jej v semináři svatováclavském mezi posluchači logiky. Již jako student vyznamenal se v hudbě, čímž lze vysvětliti jeho povolání u sv. Tomáše. Nevykonával ale svoje umění dlouho, nebof zemřel již 14. IV. 1697.' Také jeho nástupce Samuel Josef Patsch zastával svůj úřad poměrně krátkou dobu, byv zastižen smrtí dne 1. VII. 1711.. Významné je, že svojí poslední vůlí odkázal kostelnímu kůru veškeré své hudebniny; zdá se tedy, že kůr do té doby trpěl ještě nedostatkem notového materiálu, patrně proto, že mše a nešpory bývaly pravidelně zpívány chorálně, figurální hudba pak tvořila ještě výjimku. Jméno dalšího světského chorregenta dovídáme se zcela nahodile: r. 1729 vznikl totiž spor mezi klášterem a kantorem sousedního kostela sv. Václava, Václavem Forschtem. Poslednější si činil nárok na odměnu za účast při pohřbech a procesích ve farní kolatuře svatotomášské, odvolávaje se na zvyklosti z dob, kdy klášter neměl ještě vlastního chorregenta. Snaha kláštera, vindikovati tyto úkony a odměnu s nimi spojenou svému chorregentu Františku Tentscherovi, nepotkala se s výsledkem, nýbrž výkony a od-měny za ně byly přiřknuty kantoru kostela sv. Václava.? Po smrti Tentscherově (t 5. IV. 1747)8 ujali se řízení kůru členové řádu; podáme o nich zprávu v při-pojeném abecedním seznamu, upozorňujeme jen, že jejich titul ,regens chori figuralis" tvoří výmluvný protiklad k titulu ,organista choralis". V květnu r. 1769 zemřel zmíněný Václav Forscht a jeho nástupcem v kantorství u sv. Václava stal se 18. V. 1769 Josef Strobach.`' Nároky jím uplatňované přiměly klášter k obnově zmíněného sporu. Poukázalo se k tomu, že Forscht otec a syn vykonávali kantorství dohromady přes 80 roků, syn že dostal místo Dlabač: Kiinstlerlexikon II, 276. 3 Cyril 1935, sír. 5. a 6. 4 Gruber v Summarium, sír. 374, píše ještě r. 1756, že při bohoslužbě se užívá pravidelně chorálu, zpěv s instrumentálním doprovodem bývá jen o největších svátcích. — V sousední provincii bavorské vydal řezenský augustinián Řehoř R5sler r. 1748 tiskem v Augsburku jako op. 1. sbírku 15 offertorií s instrumentálním doprovodem (Eitner, Quellenlexikon VIII, str. 276). s Dlabač I, 678; dopiněno ze synopse školské hry: ,Lapis pretiosus" a z katalogu ,Domus pietatis et literarum", 52C21 a 52A14 iInivers. knih. v Praze. 6 Dlabač II, 431 a Gruber v Summariu, str. 317. Dotyčný testament se nezachoval, ba ani seznam těchto hudebnin, tím méně pak hudebniny samy. O sporu viz Summarium, str. 305. a Dlabač 1. e. III, 255. Zde jest ovšem rozpor s naší zprávou: altista nemohl býti přec chorregentem; také není dobře myslitelno, aby zpěvák, r. 1710 narozený, zpíval jako 191etý mladík ještě alt. Oním altistou byl bud' mladší František Tentscher, aneho Ignác Tentscher, jako rodák z Prahy, asi rovněž syn Františka staršího; studoval u jesuitů na Starém městě a byl r. 1734 poetou a altistou u sv. Tomáše; vvznamenal se jako zpěvák ve školské hře ,Novi solis civitas nova" (Synopsis v Univ. knih. pražské 52A19). Dlabač I, 416 a III, 234. 30 | ||||
|