|
| ||||
| ||||
|
k otcově a vlastní žádosti, takže zde není řeči o nějakém vydržení; ostatně se před 80 lety zpívalo ještě chorálně; avšak námitky ani tentokrát nepomohly a prvé rozhodnutí zůstalo i nyní v plafnosti.10 Z následujících řádových chorregentů se P. Pachomius Kreybich r. 1783 svého úřadu vzdal. Hádáme-li dobře, souvisel tento krok se zrušením bratrstva Božího Těla a sv. Šebestiána, která dotovala hudebníky. Tím se stalo, že se sloučilo chorregensfví u sv. Tomáše s oním
u sv. Mikuláše, kterýžto kostel r. 1775 se stal místo kostela sv. Václava farním. Pro kůr sv. Tomáše byl sice ustanoven na nějaký čas ještě řádový subreens, avšak od r. 1805 obstarávají řízení kůru a hru varhanní osoby světské. —Mezi prvními světskými varhaníky lze uvésti josefa Prokopa, zemřelého 11. X. 1800 ve vysokém stáří.11 Prokop jako varhaník požíval dobré pověsti, neboť jednak byl žákem Segerovým, jednak zastupoval po dlouhá léta varhaníka u sv. Víta. Jeho varhanní preludie, focaty a jiné věci se ztratily, zachovalo se toliko jediné mofetto k sv. Cecilii,12 skladba přes nejmenší prostředky velice zdařilá a vzletná. Je psána pouze pro tenor a bas s doprovodem „koncertujících” varhan. Označení foto není přiléhavé, ježto varhanní sólo omezuje se jen na jakýsi dosti jednoduchý ritornel, vyplňující pausy ve zpěvu. Zpěvné hlasy jsou vedeny ponejvíce paralelně, ke konci se stíhají v lehkých imitacích. Bohužel jest to jediná skladba, kterou podle skladatele můžeme uvésti jaksi v souvislost s kostelem sv. Tomáše, neboť kůr svatofomášský jest dnes bez hudebního archivu a nepodařilo se nám zjistiti, kam se podě1.11 Proto jest nám vítána každá sebe menší zpráva, jež nám o hudbě svatotomášské něco prozradí tedy třeba jen textovní knížka jednoho oratoria.* Provozování oratorií na Velký pátek u Božího hrobu bývalo v pražských chrámech klášterních snad každoročním zvykem. Dějiny oratoria v Praz nejsou doposud zpracovány, a proto jest snad pouhou náhodou, když můžeme v r. 1754 zaznamenati hudební produkce tohoto rázu dokonce v 5 pražských kostelích: u obutých karmelitánů u sv. Havla, u montserratských benediktinů v Emauzích, u dominikánů u sv. Jiljí, u maltánů u Panny Marie pod řetězem a u jesuifů u sv. Salvafora. K nim dlužno tentokrát přidati také i augustiniány u sv. Tomáše. Provedli totiž téhož roku oratorium pod názvem: „Der sein geliebtes Schaf... suchender gute Hirt Christus Jesus ..."11 Skladatel není udán, avšak zdá se, že se nejedná o oratorium italské. Nesvědčí tomu ani tak německý text, jenž mohl konečně býti překladem, jako spíš forma; italské oratorium bývalo vždy dvoudílné, zde se ale mluví o dílech třech. V prvém se sfřídal recitativ s arií fřikrát, v díle druhém čtyřikrát a v díle třetím opět třikrát, po čtvrtém recitativu následovalo dueto; každý díl byl zakončen sborem. Zprávu o jiném oratoriu u sv. Tomáše obsahuje Dlabačův Kiinstler-Lexikon (I, 571), kde se pra-ví, že r. 1781 bylo tam provedeno oratorium od Adolfa Hasseho, známé pod názvem „La conversione di s. Agosfino”. Jelikož Dlabač cituje německý název, bylo snad i toto provedení německé, což jest ostatně věcí vedlejší. Důležitější je, že bylo tentokrát sáhnuto k dílu, jehož skladatel byl horlivým stoupencem smě- lo Summarium, str. 373, praví: „1769 in Majo obiit Venceslaus Forschf, cantor jubilatus ad s. Venceslaum, qui simul pro publicis processionibus et funeribus conductus habuit ad s. Thomam.” V námitkách se uvádí: „4. Dominus Forschf, suscepfus ad precem parentis sui ufi etiam proprias. 5. Licet parens et etiam filius ad 80 et ultra annos providerunt parochiam nosfram, nulla tamen est praescriptio, pro primis, ubi illo fempore cantata nostra fuerant choralia et non figuralia, nisi in maximis festivitatibus praeprimis ordinis nostri, proinde pro funeribus et processionibus alius concinendus fuit.” 11 Dlabač II, 513 a A. Podlaha: Catalogus collecfionis operum artis musicae, str. XXX. 12 ,Mofetfo honori sancfae Caeciliae, musicjrum patronae a tenore, basso multiplicato et organo concertante” nalézá se ve sbírce minoritského konventu u sv. Jakuba v Praze I. a v kapitul-ní knihovně (Podlaha, 1. c., str. 44, č. 1020, kde se udává datum r. 1774). 13 V majetku hudebního spolku ,Cecilie" v CIstí n. Orl. viděl jsem sice kdysi rukopis (mši Fr. X. Brixyho) s nápisem ,Chori Seto, Thomensis P. M. 1781", avšak, jak mi p. Dr. Bohumír Šfědroň v Brně sdělil, jedná se o rukopis z majetku dřívějšího augustiniánského kostela sv. Tomáše v Brně a monogram značí jméno „Paulus Marek”, tamního řádového chorregenta a také skladatele. } Synopsis se nalézá v pražské LInivers. knihovně 52C20. * V hud. archivu na Strahově chovány jsou dvě Textovní knížky oratorií: ,Anima praevaricafrix", provozováno 21. března 1761 u sv. Tomáše v Praze, a Trauervolle Leydens und Todes Ged ichtnis" (nedatováno). Nalezeno, když už tato studie byla v tisku. (Pozn. red.) 31 | ||||
|