|
| ||||
| ||||
|
ru neapolitánského.l' Z Toho lze souditi, že tento styl těšil se asi na hudebním kůru svatofomášském největší oblibě, což by také souhlasilo s vkusem tehdá vše-obecně panujícím.
By10 by na místě, kdybychom, ne-1i důkladněji, tedy alespoň podobným způsobem vylíčili hudební poměry, jež panovaly také v ostatních konventech augustiniánů v Čechách, avšak z pramenů předem uvedených je to nemožné. Můžeme sděliti jen 3 zprávy, o nichž se tam náhodou činí zmínka. Prvá se týká kláštera v Hostinném. Kladení základního kamene v Hostinném odbývalo se dne 12. 1. 1705. Mezi účastníky se uvádí Ondřej Bayer, syndikus a kantor v Hostinném, František Forsfmayer, studující práv a hudebník, a Jiří Pfanner, rovněž studující práv a hudebník.11 Jaká hudba se provozovala a jaká úloha těmto 3 osobám při tom náležela, není uvedeno; toliko z jiného pramene víme, že Forstmayer byl virtuosním houslistou, jenž se usadil později (kol 1720) v Praze na Pohořelci.l' Další dvě zprávy týkají se varhan. Varhany v klášterním kostele v Domažlicích byly dne 4. V. 1707 vysvěceny; čítaly 20 rejstříků a 6 měchů a varhanář Jan Adam Kannhauser z Plané obdržel za ně 650 zl, r."' Tato nápadně nízká cena za-jisté překvapuje, obzvlášť čteme-li dále, že za varhany v kostele sv. Kateřiny v Praze II. bylo vyplaceno 1500 zl. Stavbu jejich započal varhanář Janeček a do-končil ji Jan Stork.19 Chronologický výčet chorregenfů a varhaníků zde i jinde nelze podati, jelikož Kreybichův Katalog řeholníků neobsahuje v tom směru přesných dat. Nezbývá tedy než podati jména hudebníků v abecedním pa-řadí. Tato stať bude zároveň doplňkem k Dlabačovu slovníku, ježto náš pramen nedostal se Dlabačovi při sestavení Kiinstlerlexikonu do rukou.20 — Hudebníky, které jsme takto zjistili, jsou následující: Baudisch Norbert, kazatel v Domažlicích, učitel při ústavu šlechtickém, pod-převor, vynikající varhaník, t 6. XII. 1795 ve Vrchlabí (Nekrologium ve Svaté Dobrotivé). Blasius Simplician, rodem z Ročova, působil na Bezdězi, sepsal antifonář pro klášter v Pivoňce, t 9. III. 1649 v Praze u sv. Tomáše (Catalogus Kreybichův, str. 199). Canevalle Zachariáš, podpřevor, kněz-jubilant a senior provincie, kdysi instruktor Bosých augustiniánů ve zpěvu chorálním, t 11. III. 1773 v Bělé (Nekrologium kláštera Sv. Dobrotivé). Čersavský, frater a varhaník v Domažlicích, uvádí se jako učitel jistého Jiřího Scheppla ve hře na varhany. (Viz dole heslo Rus.) Eíchler Prokop, rodem ze Zákup, od r. 1720 ve Sv. Dobrotivé, studoval v Praze a v Pšovice, r. 1730 stal se varhaníkem u sv. Tomáše, 1734 odešel do České Lípy, kde t 10. VII. 1746 (Catalogus Kreybichův, str. 614). Flaška Sigismund, rodem z Klatov (Flaškové byli v Klatovech známá kantorská rodina, již tam lze sledovati skoro po celé XVIII. stol.), od r. 1759 v Domažlicích, pak studoval filosofii v Pivoňce a bohosloví v Praze; od r. 1766 byl v Domažlicích kazatelem, později profesorem. V Této vlastnosti vychoval mnoho žáků nejen v gramatice, ale také ve všech oborech hudby; sám byl znamenitým basistou, t 30. IX. 1792 v Trhanově (Catal., str. 801, 802). 1,5 Viz partituru tohoto oratoria, vydanou dnes ve sbírce ,Denkmáler deutscher Tonkunst", sv. 20. lh Collectanea Jeschke, str. 63. 17 Dlabač I, 417. 18 Collectanea Jeschke, str. 132. 19 Liber memorabilium ... monasterii s. Catharinae, str. 185. Krásné tyto varhany byly svévolně zničeny od chovanců vojenské výchovny, v kterou by1 klášter po svém zrušení r. 1784 pře-měněn (Ekert: Posvátná místa II, str. 178). 0 Zato nám zachoval několik zpráv o hudebnících z řádu augustiniánského na Moravě, kteří vesměs působili u sv. Tomáše v Brně. Jsou to: Gabriel j o c q u e r (1651 — 1717), Genasius R i c h-t e r (1667? — 1711), Josef H a v r á n e k (1681 — 1718), Heřman O t a v a (1697? — 1722), Inocenc Truntsch (1701—1741), Jeroným H o u r a (1704—1750) a Anselm Hacker (1731?—1772). II Dlabače dlužno je hledati podle jmen abecedně seřaděných, zde byli seřaděni chronologicky. Jediná skladba Hourova, která se nám dostala do rukou, sopránová arie ,Olympi clara lumina" se sborem (ze sbírky p. Valdemara Mazury v Žamberku, v datovaném opisu z r. 1752) má v sobě mnoho neapolského, liší se ale od italských skladeb tím, že arie je dvoudílná, bez da capo, a že následuje věta sborová. 32 | ||||
|