|
| ||||
| ||||
|
pozdější kantor a varhaník kladrubský, jeho a jistého frátera Čersavského žákem (Deutsche Heimat 1927, str. 626).
Schwartz Theobald, nar. 28. května 1758 ve Stříbře, složil řeholní sliby roku 1776 v Pivoňce, dokončil 1783 studia u sv. Tomáše a byl vyhlédnut za chorregenta. Místo bylo ale svěřeno kantorovi od sv. Mikuláše, Strobachovi a Schwartz odešel do České Lípy, kde t 19. června 1802 (Catal. str. 865, 866). Zauchmann Antonín, rodem z Vrchlabí od r. 1729 v Ročově. Po odbytých studiích v České Lípě a v Praze stal se r. 1737 varhaníkem u sv. Tomáše. Po přerušení na venkově (1740—1747) vrátil se sem jako regenschori fióluralis. Místo za-stával po dobu 13 roků, až r. 1760 odešel do Vrchlabí jako podpřevor; t tamtéž 7. října 1775 (Catal. str. 666, 667). Cumseker František, rodem z Kadaně, od roku 1696 v České Lípě. Působil jako chorální varhaník od r. 1707 v Pšovice, od roku 1710 v Ročově. t 3. května 1734 v Údlici (Catal. str. 489). Wairich Isidor, rodem z Turnova, od r. 1729 v Bělé, stal se po vykonaných studiích v Praze r. 1737 varhaníkem v Ročově, r. 1740 odešel do Domažlic. Ze-mřel 24. října 1772 v Pšovice (Catal. str. 669). Wazl Simplician, rodem z Voken, od r. 1711 v Bělé. Po studiích v České Lípě a v Pivoňce stal se r. 1719 varhaníkem u sv. Tomáše; t 25. října 1755 v Bělé (Catal. str. 573, 574). Wenzel Mikuláš, rodem z České Lípy, kde vstoupil také r. 1776 do kláštera. Studoval v Pivoňce a v Praze, načež byl r. 1787 jmenován u sv. Tomáše subregenschorim. R. 1805 dostal se v téže vlastnosti do České Lípy, kde t 25. dubna 1809 (Catal. str. 862). Jindřich Květ, Bratislava: Z dopisu dra Jana Theobalda Helda Antonínovi Raabovi, purkmistrovi v Třebechovicích. 11. prosince r. 1770 narodil se v Třebechovi cích pod Orebem Jan Theobald Held, známý staropražský lékař a český hudební skladatel z doby předbřeznové. K uctění 165. výročí jeho narozenin uveřejňujeme z dopisu, uloženélio v Museu města Třebechovic, ukázku, která dobře charakterisuje Heldovu lásku k přírodě a smysl pro zachování zahrad, stromoví a květeny v jeho rodišti. Held jako člen „Spolku pro zvelebení hudby církevní v Čechách” proslavil se 29. VII. 1837 svou řečí, proslovenou chovan cúm „Školy pro vzdělání varhaníků a ředitelů kůrů”, počeštěnou Ammerlin,~em, která překvapí čtenáře Heldovým přísným názorem na církevní a chrámovou hudbu. Po jejím přečtení se nedivíme, že Held, jinak velký ctitel a milovník W. A. Mozarta, se bouřil, hrálo-li se na kruchtě finále z opery „Don Juan”. „Šestero selských písní”, Heldem složených a vydaných pod pseudonymem Jan Orebský, vzniklo a vyšlo roku 1846. V písních „Sekáč”, ,Honzíček", „Andulka”, „Jablíčka”, ,Púžička" a „Andulka”, na texty K. S. Šnajdra, Held rozpoznal velmi dobře hranici mezi lidovou a umělou písní. Tvrdí se sice, že klavírní priivod k nim napsal Karel Píč. Ale to neubírá nijak na ceně prostince naivním, ale slohově upřímně cítěným a značně humorným písním, které tlumočí vřelý český cit. Podnikavý nakladatel pražský Jan Hoffmann udělal s nimi štěstí, nebot Heldovy písně měly takový úspěch, že brzy vyšly v druhém vydání. Třetího vydání dočkaly se r. 1932 péčí Dra J. Fialy ve sbírce „Staří mistři”, Edice české hudby v Kutné Hoře. Pan Tomek, který v Třebechovicích prozradil autorství Heldovo, nebyl nikdo jiný, nežli jeho krajan, Královéhradečan Václav Vladivoj Tomek, spolupracovník Františka Palackého a autor „Dějepisu města Prahy”. Tolik na vysvětlenou k následujícímu doslovnému překladu části dopisu. Každá přátelská zpráva od Vás, velectěný, mne těší; přece však poslední odpověd z 8. října t. r. nalila balzámu do mého srdce, které bylo tak všestranně po-bouřeno nad tak mnohými změnami v mé domovině, které na mne tolik dotíraly ve většině dopisů. Stvořitel nebyl by stvořil zeměkouli tak krásnou, kdyby nebylo bývalo je-ho nejvyšší vůlí účastniti se stvořením nejkrásnějších, nejnevinnějších požitků. Kdo nemá citu pro krásu, af přiřadí navždy své nejvyšší požitky k oněm živé-ho přívlastku od sv. Františka z Assisi; ale vzdělaný člověk, kterému Prozřetelnost naměřila vyšší cítění, nalézá nejvyšší požitek v nespočetných předmětech stvoření. Vřele děkuji a hlubokou čest vzdávám oběma pánům duchovním a vlídným 35 | ||||
|