|
| ||||
| ||||
|
mužům, kteří chtějí se velkomyslně uvoliti mládeži dáti základy vyučování v pěstění stromů. Jako duchovní pastýři svým chovancům nemohou věfšího dobrodiní učiniti tímto vyučováním, o jehož užitečnosti bylo by zbytečno ztráceti slovo. Váš dopis — velectěný příteli — přivádí mne na druhé straně skoro do rozpaků, protože zní jako ospravedlňování, a proto jsou zbytečny moje ne-ustálé nářky nad zpustošením krajiny mé domoviny. Tím lépe? Zdali se mně o-statně podaří oživiti také zájem o cestu do Indie (do Třebechovic) — jestliže se odvážím za ni přimluviti u pana dvorního rady Essentera, kterého jsem po-znal v Karlových Varech — ať Dryady, na tom nejvíc interesované, rozhodnou samy?
Škoda z mizejícího smyslu pro hudbu v mém rodišti postihuje, bohužel, už jednu celou generaci? Hudba byla přece životním principem všech třebechovických studentů: Antonín Raab, Josef Žídek, Prokop, Sedláček, Pitter, Bílý, oba Heldové a jiní, všichni byli dětmi této kouzelné Musy. Nyní tam není ni-kdo, na koho by mohla přívětivě zakývati. Neblahý plod vařečkové protekce? Mladý posluchač varhan Medek jest ještě příliš mlád? Sám pan ředitel ne-může si ho dost vynachváliti; proto mu slibuji malou podporu. Mělo-li by jednou dojíti k tomu, že pro orebskou kapli měly by se opatřiti varhany, tedy zajisté nezůstanu, budu-li živ, mimo okruh přispívajících. Po mé smrti bude na to pa-matovati někdo jiný. Bohužel, stydím se skoro bolestně, že v mém rodišti před několika roky byl jeden cizinec svědkem toho, jak tam v kostele, tedy ve svatyni, na kruchtě lámali finále z „Dona Juana”. Ó atribut sv. Marka tomu, kdo bohoslužbu znesvěcuje tak hříšně? Připojená sfůčka obsahuje 3 exempláře O r e b s k é h o „Selských písní”, jichž texty ležely v mém stolku 36 roků a jejichž vydání pan Tomek v Indii (v Tře.-bechovicích) prozradil. Jeden je pro Vás, druhý pro pana radu Kohouta, jehož blahovůli svoji maličkost doporučuji, — a Třetí pro pana dr. Skuherského. Celek je žert, který snad něco by mohl vynésti laskavému nakladateli. Mnoho poručení Hannamanovým a nejpřívětivějšího opětování pozdravů od Tony a jejího muže. Praha, 8. listopadu 1846. Váš přítel a služebník Dr. Held. B. Zlámal: Komu také děkdvafi za P. Křížkovského. (Starobrněnský opat Cyril Fr. Napp.) Přijímá se s,povděkem skutečnost, že mnoho vynikajících děl vzniklo jen pro-to, že umělci nalezli štědrého mecenáše. Jsou zajisté i mecenáši srdce vedle mecenášů štědré ruky, ale vzácnější jsou ti, kdož obojí dovedli spojit. Žel, že o zásluhách těchto mužů se mnoho nemluví. Aspoň při chvalozpěvech o Křížkovském jsou několika slovy odbyti Ignác Wurm, který Křížkovského získal národu, a Fr. Sušil, který mu první ukázal cestu k národní písni. Ale na jednoho se téměř úpině zapomnělo. Je to představený Křížkovského, umění, zvláště hudby milovný opat starobrněnský a jeho otcovský přítel P. Cyril Frantíšek Napp.1 Napp si zasluhuje rozhodně více než jen vděčnou vzpomínku. Vždyť téměř ve všech dopisech Křížkovského, pokud je známe z jeho životopisu (od Dr. K. 1 Cyril František Napp se narodil 5. října 1792 z chudobné německé rodiny v Jevíčku. Byv zvolen jako dvaatřicetiletý profesor Starého zákona na bohosloveckém učilišti v Brně opatem augustiniánského kláštera na Starém Brně, zasloužil se velmi o klášter. Jako prelát svafotomášský byl stálým členem moravského stavovského sněmu, kde pro své nadání, rozhled, znalosti a přede-vším obdivuhodnou houževnatost v práci stal se brzy vedoucím duchem. Svou téměř půlstoletou činností u kormidla moravské samospráv má popřední zásluhu na všech kulturních podnicích. Ač národnosti německé, hlásil se od počátku do kruhu vlastenců, z nichž srdečné přátelství ho poutala zvláště k Palackému. Zemřel 1867. 36 | ||||
|