|
| ||||
| ||||
|
německého spolku pro komorní hudbu v Praze a posledním předsedou Mozartovy společnosti ve starém složení. Když následkem vzniku samostatného česko-slovenského státu stala se oboujazyčnost státem převzaté konservatoře nemožnou, zřídil Procházka podobně organisovaný ústav pod názvem Německá hudeb-ní akademie. Avšak předsednictví ve sboru tohoto ústavu způsobovalo Procházkovi mnoho nepředvídaných nepříjemností. Snad se zdál svým krajanům příliš konservativním nebo málo radikálním a proto raději ustoupil. Za to do-vedly české hudební kruhy si vážiti přízně a objektivnosti Procházkovy, jmenovavše jej čestným členem jednoty hudebních stavů.
Mnohostranné činnosti Procházkově na poli úředním, organisátorském a společenském odpovídá také bohatá činnost umělecká: byla básníkem, estétem, kritikem, hudebním historikem a skladatelem. Českému čtenáři bychom asi mnoho neposloužili, kdybychom zde uvedli alespoň všecky jeho spisy hudebně historické, nebot Procházka psal jen v jazyku německém, spisovnou řeč českou neovládal tak dokonale, že by byl mohl některé svoje studie v ní uveřejniti, obzvláště když se nikdy nedovedl omeziti na pouhý výčet suchých fakt, nýbrž vše podával zvláštním svým vzletným slohem: své osoby vymaloval živými barvami skutečnosti, svou Prahu popisoval vždy ve světle romantismu. Popis pobytu Mozartova v Praze na základě archiválních pramenů, nejlepší jeho vědecké dílo, vzniklo z lásky k Praze a z nadšení pro tohoto umělce. Se stejnou zálibou se zabýval Procházka starší domácí hudební historií, ba on byl prvý, jenž uvedl do historie naší české hudby pojem „českých hudebních škol”, poukázav na hudební genealogii jednotlivých českých skladatelů XVIII. stol. Českou hudební tvorbu sledoval pak až do doby nejnovější a obohatil svými poznatky i všeobecné dějiny hudby, které vydal, vycházeje z Kotheova díla, v zcela novém, takto rozšířeném zpracování. Jeho láskou k české hudbě byly též inspirovány feuilletony, jež pravidelně každou sobotu vydával v pražském ,Abendblattu". Zde psal bud' o hudební minulosti anebo seznamoval čtenáře s nejnovějšími zjevy hudebními. Procházku jako básníka mohli poznati čeští čtenáři z „Lidových Listů” ze dne 19. května 1931, č. 114, kde vyšel český překlad jeho ,Sankf Nepomuks Nachfeier". Z básně mluví opět láska ke staré Praze a jejím tradičním zvyklostem, zde ke kultu svatojanskému, čímž prozrazuje básník též svoji hlubokou zbožnost. Tato zbožnost se zračí také v komposici písně „Otče náš”, věnovaná Pražské-mu Jezulátku. Máme tedy tam i zde náboženské motivy z ovzduší pražského. — Zmíněná píseň vede nás konečně k tomu, abychom promluvili o Procházkovi jako skladateli. Jeho hudební tvorba vykazuje díla dramatická, symfonická, komorní, klavírní a vokální. Z poslednějších uvádíme alespoň jeho písně s opusovými čísly 1, 3, 4, 11, 12, 18, 22, 28 a 29, abychom si učinili jen jakousi přibližnou představu o plodnosti skladatelově. Obsahově musíme při tom mysleti na písně německého skladatele Roberta Franze, s nímž byl Procházka duševně spřízněn. Svůj zájem o Franze ostatně prozradil životopisnou studií, vydanou v známé Reclamově sbírce. Klavírní skladby nesou opusová čísla 2, 7, 9a, 15, 20 27, v poslednějším si zašel skladatel do říše hudby nejmodernější, atonální. Použití němých houslí jest zde právě takovou originalitou, jako přibrání harfy k smyčcovému kvartetu op. 17. Avšak největší dílo Procházkovo náleží hudbě duchovní; jest to jeho „Mysterium Kristus”, o němž náš časopis několikrát referoval, ba r. 1915 přinesl také výňatek „Snětí s kříže”. Text sestavil skladatel přesně ze slov Nového zákona, jen tu a tam jej básnicky rozšířil, avšak tak, aby dílo mohlo býti provedeno scénicky. Následkem toho skládá se mysterium bud ze statí deklamaforně přednášených (monologů, dialogů atd.) anebo melodramatických, kde hudba deklamaci bud doprovází, anebo ji přerušuje. Dále jsou zde zpěvy rázu recitativního a ariosního, sbory s průvodem i bez průvodu a konečně samostatné instrumentální věty. Dílo bylo po třikrát provedeno pražským rozhlasem a nyní se chystá dvojí provedení na Moravě, což způsobilo chřadnoucímu skl?dafeli nesmírnou radost. Ovšem nejvřelejší jeho přání, aby spafřil svoje dílo na scéně, se již nespiní. Dne 23. března t. r. zesnul Rud. Procházka a pochován dle jeho přání ve vší tichosti v rod. hrobce v Břevnově. R. I. P. E. T. 43 | ||||
|