|
| ||||
| ||||
|
všem novým písním dospělé věřící, Takže jsou platnými pomocníky varhaníkovými. Proto při oslavném večírku kostelních literátů dne 26. ledna t. r. poděkoval přítomnému panu řediteli V. Fleglovi protektor spolku Msgre V. Nový, arciděkan, i předseda p. Vojtěch Vrba a prosili, aby i dále zůstal jejich rádcem a podporovatelem, což on slíbil.
Zasluhuje zmínky ještě obdivuhodná, bohatá činnost skladatelská a spisovatelská, kterou pan ředitel Flegl uplatnil své dlouholeté zkušenosti. Mše, ouvertury orchestrální, příležitostné skladby sborové a zvláště jeho instruktivní skladby pro různé nástroje, jež byly vydány tiskem, jsou důkazem jeho ne-všedního talentu. V pedagogických kruzích učinila jméno Fleglovo známým je-ho velice rozšířená Elementární škola houslové hry pro nejmladší žáky. Napsal mnoho hudebně-pedagogických článků do různých časopisů, které zase přinesly pochvalné posudky o jeho dílech, za něž dostalo se mu i uznání ministerstva školství a národní osvěty. Vedle soukromé hudební školy založil a řídil Městskou školu sborového zpěvu, vyučoval zpěvu na stát. reál. gymnasiu, na hospodyňské škole a při všech veřejných produkcích dostalo se mu největšího uznání za jeho obětavou uměleckou zdatnost. Nedostižné schopnosti sbormistrovské uplatnil po všechna léta svého působení i v místním pěvecko-hudebním spolku „Čerchovan”, který sklízel vavříny úspěchů při nesčetných vystoupeních, slavnostech, koncertech, krajských i celostátních pěveckých sjezdech, z nichž odnášel si nejlepší ceny za vynikající výkony. Při oslavě 60. narozenin věnoval „Čerchovan” své-mu zasloužilému sbormistrovi umělecky vypracované poprsí, dílo akademické-ho sochaře Langenbergra, jehož odlitek bude v budoucnu ozdobou spolkové místnosti. Předseda, slovutný pan primář MUDr. (Gustav Halík, ve svém proslovu zdůraznil nehynoucí zásluhy jubilantovy a vděk celé pěvecké rodiny. Pan ředitel Václav Flegl může s uspokojením hleděti na vykonanou práci, k níž ho vedla láska a nadšení pro dobrou věc. Všichni pak, kteří ho poznali, přejí mu ze srdce do dalších let hojnost pevného zdraví, požehnání Božího a síly k uskutečnění všech krásných plánů, jež si ještě předsevzal při svém nadání a svěžesti duševní. Ad multos annosl J. E. V. Ríhovský : Několik církevně-hudebních obrázků. (Pokračování.) 4. Za mých mladých let bývaly v mém rodišti zpívány při temných hodinkách o svatém týdnu latinské responsorie pro smíšený sbor od Reutera. Byly čistě homofanní, ale přes svou jednoduchost velmi pěkné, výrazné a vážné. O jedněch svátcích roznemohly se dvě sopranistky a basista. Vše přišlo neočekávaně, ale otec si věděl rady, tím spíše, že altistky byly velmi dobré. Sopránový part dal zpívati dvěma tenorům (zpíval jsem já s otcem) a zpěvný hlas basový nechal hráti dobrým kontrabasistou. A ejhle? Pokud si vzpomínám, znělo vše velmi dobře a nebylo to .ani dost málo nepřirozené. Potvrdil to též tehdejší muzikální kaplan, který nemohl vypomoci v basu, protože musil zpívati u oltáře lamentace. Situace byla zachráněna. Stal se hudební div! 5. Zpívala kdysi někde na venkově při slavné mši sv. dobrá pěvkyně sólovou vložku. Měla v dlouhém sólu hodně vysokých tónů. Vedle mne v lavici seděl bodrý venkovan. Poslouchal pozorně, ale za chvíli mi pravil: „To křičení trvá už tuze moc dlouho?” Nikdy mi nepřipadalo koncertní zpívání v kostele nepřirozenějším, jako po této krátké poznámce. 6. V jistém kostele měly býti opravovány ,a rozšiřovány varhany. Vyskytly se mnohé rady o rejstřících, jimiž by měly býti varhany dopiněny. Konečně pro-nesl své přání i rector ecclesiae, řka: „Já si přeji, aby se mezi rejstříky zařadilo také kvarteto lesních rohů?” (Non e trovato e verol) 45 | ||||
|