|
| ||||
| ||||
|
7. A jiný vysoký hodnostář církevní pronesl v rozhovoru o záležitostech Far-ní Jednoty Cyrilské otázku: „Vysvětlete mi, co je to Jednota Cyrilská?” A my ubozí Cyrilisfé myslíme, že nás zná celý svět a že není nad nás!
Napsal-li jsem tyto skromné vzpomínky ze svého mládí, bylo by snad zajímavé načrtnouti malý obrázek, líčící společenské a církevně-hudební poměry, jaké byly před 60 lety. Že píši o svém otci a svém rodišti, nestává se z jakési samo-libosti, nebot podobně bylo tomu tenkrát na mnoha a mnoha jiných místech a leckterý z těch starých kantorů by opravdu zasluhoval vřelé vzpomínky. Vše chce býti pouze malou retrospektivou. Od roku 1860 byl můj otec v Dubě ti Olomouce řídícím učitelem a ředitelem kůru. Byl výborným zpěvákem, varhaníkem a houslistou, ale i některé dechové nástroje zručně ovládal. Protože i jeho otec — můj děd -- zastával podobné místo v Penčicích u Přerova, vedl své četné syny od mládí k praktickému hudebnímu životu. Po dobu svých studií byl otec vokalistou při dómě v Olomouci, kde prý bývalo více zpívání než jedla, a často se osm vokalistů popralo o bochník chleba, který ten nebo onen dostal z domova. Pak působil otec jako „učitelský mládenec” na různých místech, byl povinen hráti v kostele, zvoniti klekání a pomáhati kostelníkovi při uklízení kostela atd. Chodil na oběd k různým občanům, každodenně k jinému. Sedláci prý říkávali: ,Zéfra přinde zas ten žrót, déte mu mísu hrachu s krópama?" Uzené maso snědli sami. Služba je-ho obnášela 1 zlatý měsíčně. Proto byl nucen přivydělávati si, a to hlavně hra-ním při muzikách. Mnohdy v pondělí přišla paní nadučitelová do třídy a řekla k radosti shromážděných dětí: „Náš tatínek ani pan učitel nejsou ještě doma, hráli včera na bále; jděte domů a přijďte až zítra?” Otec vypravoval, že nejvíce peněz vyhráli vždy u muziky v B., kde jich bylo dost, protože každý druhý občan tam byl zlodějem nebo pytlákem. Po mnoha letech takové „křížové cesty” ustanoven byl otec nadučitelem v bohaté hanácké osadě Dubě a ředitelem kůru při Tamním proboštském chrámu Páně, proslulém to poutním místě. Místo dostal proto, že byl dobrým hudebníkem. Církevní hudba brala se za mých mladých let tehdejším směrem. Na liturgii a církevní předpisy se málo dbalo. Na běžném repertoáru byli Schiedermeier, Diabelli, Fúhrer, Horák, Schmid, Škroup, Reimann atd. Ale též i vzácnější skladby byly provozovány, jako Albrechtsberger, Mozart, Hayd:i, Aiblinger atd. Hlavně panoval však Schópf, o němž si dovoluji tvrditi, že prokázal církevní hudbě velmi cenné služby. (Na své cestě po alpských zemích v r. 1892 navštívil jsem ho v Bozenu v Tyrolích, kde byl ředitelem kůru. Byl to skromný, milý a srdečný pán.) — Pravidelně se zpívalo s orchestrem — aspoň smyčcovým a dvěma rohy, flétnou nebo dvěma klarinety, o svátcích bývaly trompefy a timpány. Bože, co slavnostního lesku vnesly takové dvě trompefy a kotle do církevní hudby! Při kostele účinkovali pevně čtyři t. zv. adsta'nti. Je ku podivu, jakými výbornými zpěváky a hudebníky tito adsfanti byli, ač po-voláním byli rolníky a řemeslníky. Dlouholetá prakse je tak vychovala; první houslista a zároveň tenorista (V. Kyšák) byl by i přísnější kritiku uspokojil. A někteří hudebníci, kteří chodívali hráti do kostela, byli bývalí ,feldvebli" od vojenské hudby (hlavně znamenitý kontrabasista Vlasák), měli tedy hudební po-hotovosti s dostatek. A protože chodili tenkrát na slavné služby Boží i četní učitelé ze sousedních vesnic a otec si soprány a alty s neúmornou pílí stále vy-chovával, měl dubský chrám výbornou hudbu. Vzpomínám, že tehdejší ředitel kůru při olomouckém dómě, J. Nešvera, byl kdysi přítomen provedení deváté mše Horákovy, o němž se s pochvalou a nadšením vyslovil. Však leccos z oněch proskribovaných skladeb Schiedermaierových mi dosud utkvělo v paměti; tak basové sólo v nešporách, kde místo ,potentes de sede" na tremolovaném zmenšeném čtverozvuku f ís - a - c - es bylo nadmíru dramatické; vím, že mi, jako hochovi, při něm vždy vstávaly vlasy na hlavě. Anebo sopránové sólo ,Pecordare" od Diabelliho bylo velmi ušlechtilé, ba vroucí. A mnoho jiného slyším v duchu dosud. Po absolvování svých hudebních studií převzal jsem ředitelství kůru v Dubě 46 | ||||
|